29.12.2013 aneb 50 příchutí psaní

31. prosince 2013 v 9:20 | Andee Waiss |  Diary
Ahojky,
tak koukám, že jsem si vás už docela rozmazlila... nebo vy mě... to se vážně nedočkám rekordního zájmu dokud si ho neodkoupím další částí svého příběhu? Tomu říkám spinkutí :-D
Ano, už jen to, že o tomhle dokážu přemýšlet a to dokonce i bez hysterie je pozoruhodné. Už třetí noc nepíšu za Melanii Sharon jen proto, že po sobě čtu a opravuju první díl, a to dokonce i v posteli, protože se mi podařilo skamarádit flashku s tabletem. Výhoda je, že u toho nepotřebuju cigarety, ale to bych si vynahradila při nervování ze zveřejňování. A Mel ti taky chybí, dokud mám v hlavě její povahu, příběh, myšlení... Tomu říkám dilema!
Číst tu svou vymyšleninu z teoretického pohledu čtenáře je nepřirozené, tížící zodpovědností... radši vás nebudu zatěžovat dalšími způsoby vyjádření, jsem si jistá, že v mé schopnosti tvoření patetických metafor máte dostatečnou důvěru, abyste se jimi nemusely prokousávat :-D
A takhle je to i u příběhu. Jen za tuhle noc jsem promazala přibližně dvě stránky od bezpředmětností. Nejvíc nenávidím psát rozhovory - respektive je zveřejňovat. Bez nich by mi to přišlo jako ostatní mé články, ale povídá si úplně každý, takže o tom musí vědět víc než o individuálních myšlenkových pochodech. A jak jsem tak všechno četla, přišlo mi to neskutečně šroubované a umělé, psychologicky nepodložené povahou hovořícího nebo naopak bezpředmětné - nenávidím totiž tlachání. Jednak tlachat zaboha neumím, což je asi i důvodem, proč mám problém navazovat kontakty, ale hlavně mě to nudí. Já už i na ty zatracený seriály, dokonce i na lidi v obchoďáku zírám z pohledu spisovatelky a děsím se, jaké blbosti můžou řešit. Většinu jejich problémů bych se styděla někomu předávat, tak jak je možný, že i pitomá Ordinace nebo Ulice mají takovou oblíbenost? Schválně se někdy zamyslete nad věcmi, co řeší - kde kdo zapomněl klíče dokáží omílat klidně i pět minut! Nevím, jestli mě to naučil úderný děj fantasy knih, v němž samým dějem na plky není čas nebo mámino heslo minimalismu, kdy nic kromě nezbytností nemá smysl, ale dialog prostě v každém případě má mít účel. A pokud nemá... Andee maže nebo se vzteká a děsí.
Další dilema, které před sebou mám spočívá v samotném zveřejňování. Založila jsem si totiž další blog, na který jsem se chtěla od nového roku přestěhovat, jak už je tak nový rok i novým začátkem. Protože vzpomeňte si, tady jsem začínala coby dietářka a celé články mlela jen o pocitech z jídla a váhy, zatímco mé nejnovější blogové kámošky to už nejspíš ani neví, protože znají jen Andee spisovatelku. Vlastně tu, myslím, kromě Zoey nemám nikoho, s kým bych začínala. Díky, kočko :-* Tohle je nicméně blog "perfect" dietářky, jíž už nejspíš ani být neumím, takže mi přijde trochu nepatřičné sem cpát život své fiktivní slečny Waissové, pro vás známé zatím jen jako Andy. Je tedy možné, že bych měla spisovatelský a dietářský blog, ale moc té myšlence nevěřím. Jeden z nich, pravděpodobně tenhle, nehledě na minulost, která mě k němu váže, bych zanedbávala, protože jezení už prostě neřeším. Nebo, a to by pro mě bylo horší, byste jeden z nich zanedbávaly vy. Nemohla bych vám to mít za zlé a už vůbec ne během školy, kdy jste rády, že se sem vůbec dostanete, ale mrzelo by mě to, protože obojí jsem určitým způsobem já. Pokud se tedy postěhuju, nedivte se, ale možná to krachne na mém nenáviděném boji s grafickou úpravou :-D
A nejtíživější problém ve psaní ale nepřináší rozhovory, nýbrž speciální kategorie děje, která bohužel nezbytná a nesmazatelná je a to jsou jistá ožehavá témata. Už z ukázky, již jsem sem dala vám muselo dojít, že něco podobného někdy nastane. A to nemluvím jen o takovýhle situacích... Uvědomte si, že Andee je slušně vychovaná nezkažená dívka, která pouze oplývá představivostí, ovšem cítí se všelijak už jen když ji sepisuje, natož o ní mluvit nebo ji zveřejňovat. A ačkoli nejsem nevkusná a do detailů nezacházím, takže ani jediný odstín, natož všech 50, prostě je to na osobu, která se bojí zveřejňovat cokoli moc silný kafe.
Dost už s tím ale...
Když jsme u toho kafe, dneska jsem málem neodolala tričku z Terranovy hlásajícímu pro mě typické sdělení "NEED COFFEE NOW!". Možná se pro něj ještě vrátím...
Abych ale vysvětlila - ačkoli se vám může zdát, že nedělám nic jiného, než píšu a píšu, Andee dnes byla celičký den venku. Přijela totiž z Ruska T. a víceméně mě svým telefonátem probudila z krásného spánku talentovaných - pardon, ponocujících. Sotva jsem se stihla trochu najíst a hned jsem za ní mazala - přece jen se vidíme směšně málo, zatímco své romány znám nazpaměť.
Nebudu to moc protahovat, ale konečně jsem sehnala nějaké hadříky. Terranova nezklamala, taky jsem se k ní upínala coby k poslední záchraně od přílišného množství financí (:-D) a když slibovala slevy, skutečně tam byly a nedošlo k pouhému zvýšení původní ceny.
A světe div se, já byla úspěšná a nastal ten osudový den, zapisující se do dějin tohoto blogu coby den, kdy Andee konečně sehnala svou vysněnou kostkovanou košili!! K ní navíc úžasný krémový svetřík se zlatými obtisky rtů. Tentýž motiv mám i na loňském tričku z Reservedu - prostě úchylka. Vaše věčně nespokojená slečna blogerka se tedy aspoň v tomto směru konečně prohlašuje šťastnou ;-)



1 Eve Eve | E-mail | Web | Včera v 9:45 | Reagovat
Nechceš košili ukázat? Taky bych nějakou potřebovala. :)
2 Kubi Kubi | Web | Včera v 10:57 | Reagovat
Ty fotky jsem bohužel já nefotila... Tak dobrá nejsem xD Jojo.. já se snažím přidat:) Tak to je dobře, že sis koupila něco na sebe:) Já.. na povánoční nákupy nechodím xD
3 Autumn Autumn | Web | Včera v 12:30 | Reagovat
Ježiš, zrovna jsem psala, že potřebuju něco trošku preppy do šatníku, a ty si sem najednou nakráčíš s kostkovanou košilí! Že se nestydíš! :P
Časy kdy si dietila si sice nepamatuju, na tvůj blog sem narazila teprve thedy, když jsi s hubnutím skončila a udržovala si váhu... jaj, to byly časy :D
S tím psaním naprosto rozumím... já mám naopak dialogy ráda, prostě mám pocit, že moje postavy mluví jako v reálném životě. Naopak nenávidím popisy. Prostě mi to nejde xD
Ale doufám, že nám příběh zveřejníš :)
4 Nellie Nellie | Web | Včera v 15:44 | Reagovat
Ahoj, doufám že se ti daří dobře já jsem zase zpět:)
5 cincina cincina | Web | Včera v 19:40 | Reagovat
Neee nestěhuj se:D Tenhle blog je super:) I když nemůžu to posoudit s tím předchozím, protože ten jsem neznala:)
6 Kubi Kubi | Web | Včera v 20:46 | Reagovat
Ani nevím.. nějak teď nic nepotřebuji:)
7 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | E-mail | Web | Včera v 21:18 | Reagovat
Já si teda na tvoje "hubnoucí léta" nepamatuju, takže jsem koukla do archivu a docela jsem se nasmála :-D psala jsi úplně jinak! Ani jako kdyby to nebyla Andee! :) Je vidět že za ten necelý rok ses posunula... ale je fakt hezký to číst. :-)
Je strašně zvláštní číst si to zpětně, třeba věc, kterou jsem psala, když mi bylo 12 a úplně jsem koukala, co jsem to napsala! :D ale někdy si zase říkám, že je to hezký, že to není ani jako kdybych to psala já, amatérka...
Já s dialogy problémy nemám... I když se někdy píšou dost složitě, aby to nevypadalo "divně" a nepřirozeně, to je fakt! ;-)
Já chci taky kostkovanou košili! 8-)
8 M. M. | Web | Včera v 22:37 | Reagovat
Košily ti závidím :D Já sháním svojí vysněnou Jeanovou zase :D
Já nesnáším už jenom někomu převyprávět rozhovory :D a to,že nezbytnosti nemají smysl se snažím už nějaký rok vnést do naší rodiny,ale bohužel moje milá maminka si to někdy nemyslí :D ale já prkotiny prostě něřeším :D někdy jsem až fascinována tím jak všechno vyřeším,teda vyřeším to tak geniálně,že to odezní samo :D
A ještě otázečka :D jaká je tvoje oblíbená knížka? :D čteš jenom fantasy nebo i jiné?
10 M. M. | Web | Včera v 23:10 | Reagovat
Shoppingů už mám dost :D Václavák už znám nazpamět :D Tři nakupovací dny po sobě jsou hrůza :D
A máte do školy třeba povinnou literaturu,tu čteš,líbí se ti?
11 Theresa Theresa | Web | Včera v 23:47 | Reagovat
Podobně tričko jsem viděla ve více obchodech,klud! :-D
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama