Leden 2014

1x09

31. ledna 2014 v 20:17 | Andee Waiss |  Story of...
Dnes to vezmu rychle, právě jsem se vrátila z inspiračního "odvykacího" nikotinového pokecu s M. a stejně mi bude konkurovat Harry Potter na Nově. Tenhle díl koneckonců bude delší, protože se mi nepodařilo najít část v níž ho rozpůlit, tak ať nemám ještě dlouhý i úvod :-) Už jsme za čtvrtinou, takže to tímhle tempem vydrží asi do začátku května ;-) Vypadá to, že většinu z vás průběh následující kapitoly nepřekvapí, ale takhle konvenčně už to koneckonců v knižním světě bývá, to jen v realitě nečeká na každém rohu zachránce a láska... nedivte se tedy, jak ráda do něj utíkám :-) Možná ale aspoň něco bude nečekaného, ovšem uvidíme. Jinak se ale připravte na šílenou limonádu xD

Pro připomenutí minulá kapitola zde


1x08

30. ledna 2014 v 20:06 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky,

tak za sebou máme první pololetí - a teď už to půjde jen líp. Máme tu nový termín pro osobní revoluce, od druhého pololetí jistě budeme pilnější, úspěšnější a cílevědomější a konkrétně Andee měla od zítřka začít běhat a přestat kouřit - už obojí vidím xD Zrovna dneska přišla spolužačka K. se zlomenou rukou, jelikož se rozflákala na námraze při dobíhání autobusu - nebuďme zlomyslní, je to chudák, no :-) Taky si zavážu ruku a nebudu muset psát všema deseti (nenávidím Shift xD) a hrát volejbal (fuuj!!) a ještě ke všemu tím skryju případný krvavý projev nevyrovnanosti xD
Nene, kecám, momentálně jsem i přes jisté školní neúspěchy (chápete, že jsem dostala důtku za pozdní příchody?! Vlastně bych se spíš divila, kdyby se tak nestalo xD) celkem spokojená bytost a mám pro vás slíbený další díl, buď jako odměnu, nebo trest, případně útěchu, podle toho, jak jste byly pilné a jak se vám to bude líbit xD Snad mi snaha vykreslit lehkomyslnost a rebelství povedla. Moje milovaná Andy se totiž konečně dočkala pátku a patrně si předsevzala stihnout za víkend maximum špatností... no, však si to přečtete :-)


Life with my little Ashley...

30. ledna 2014 v 0:13 | Andee Waiss |  Andee ♥...
Ahojky,

jak se vám tu občas zmiňuju o svém milovaném (a tím pádem příhodně zařazeném do rubriky) pejskovi, napadlo mě o něm napsat něco dalšího, protože v podstatě nic jiného, než její jméno neznáte.

Byla jsem v šesté třídě, po smrti minulého psa poprvé v životě bez domácího mazlička a přesvědčená, že mě bez něj nemůžeš čekat štěstí. Vlastně jsem spíš nic jiného neznala, protože dnes bych si za tu neznalou domněnku občas nejradši rozbila svůj drahý ksichtík xD
Byla jsem ovšem přesvědčena velice zarputile a byla jsem i přesvědčivá, respektive spíše neodbytná, takže během jarních prázdnin rodiče moje vydírání (během něhož jsem si ovšem rapidně vylepšila školní prospěch a naše domácnost byla jedinkrát za můj život pravidelně uklízena xD) nevydrželi a shodli jsme se na jisté sympaticky nevelké a různobarevné směsici všeho možného, údajně poloviční čivavě a trpasličím pinčovi. Byli jsme jí natolik zaujati, že najednou nebyl problém jet až na druhý konec republiky, byť jsme se stejnou vzdáleností vymlouvali příbuzným, u kterých jsme nebyli asi dva roky.
Stálo to zato. S naší malou Ashley jsem se následující rok stala místní celebritou. Poté, co nám první večer pozvracela polovinu bytu a zadělala na deprese, když dva dny nežrala, z ní bylo dokonalé štěňátko. Byla rozpustile hravá a roztomile nezkrotná, což bývalo o něco méně úsměvné, pakliže jste nebyli náhodný čumil nenesoucí za psa zodpovědnost, pakliže rozervala knížky z knihovny nebo nejoblíbenějšího plyšáka nebo když jste ji zmrzlí nemohli hodinu nahnat domů, jelikož stále necítila dostatečnou vyběhanost.

cca čtvrt roku (zdroj: její facebook xD)


A obzvlášť neúsměvné to bylo na jednom výletě. Možná ještě tak zpětně, ale v té chvíli jsme šíleli.
Rozhodli jsme se našeho drahého pejska vyvézt za humna z centra rušného zlého města do krásy a klidu přírody. Pokud nasbíráme nějaké houby, bude to jen třešnička na dortu, umiňovali jsme si. Já, máma a její přítel, kterého Ashley pojímá za svého tátu (já jsem ségra xD) jsme tedy jednoho letního dne podnikli výlet do lesa. Pejskovi bylo něco málo po jednom roce a momentálně trpěla jakousi mánií maximálně záhadnými a kuriózními způsoby ztrácet vodítka. Už vám jistě dochází pointa. Pustili jsme v dobré víře Ashley lítat lesem a co chvíli se jejím štěkotem ujišťovali o její existenci. Když za námi přiletělo cosi nespecifikovatelně zbarveného našemu psovi podobného pouze velikostí a nezaměnitelným tónem hlasu, nebyli jsme zrovna překvapení. Tehdy to bývalo obvyklé. Marně jsme ale sháněli cokoli připomínajícího vodítko. Prostě zmizelo, ačkoli jsme prošli les křížem krážem, nejen v okruhu "na doslech", v němž se nacházela.
Problém tedy nastal, když jsme se mínili vrátit domů. Pochopitelně nepřipadalo v úvahu nastoupit se zabláceným psem do auta, ale to se ukázalo bezpředmětným, jelikož nepřipadalo v úvahu ji vůbec chytit. Myslím, že jsem tehdy v tom jejím pohledu viděla cosi zlomyslně škodolibého. A ať mi nikdo nevykládá, že psí výraz postrádá emoce! Na její odchyt jsme vyplýtvali veškerý obsah housek zabalených s sebou. Její provokující mrštnost jsem jí záviděla. Nakonec jsme mínili učinit aspoň nějaký úspěch a psa umýt. Kus odtamtud bylo pole, jehož nevímjaké plodiny zavlažoval jakýsi velmi užitečný stroj. Ashley nám naši snahu usnadnila, jelikož ji ten zavlažovač zaujal stejně jako nás, ačkoli jinak k vodě přílišnou lásku nechovala. Vlítla přímo doprostřed proudu a až při bezprostřední blízkosti onoho pole nám došlo, že je to z bláta do louže, respektive do obojího. Náš špinavý pes se tedy stal ještě špinavějším a blažen z této skutečnosti se nechal po kratší honičce chytit. Rázem jsme se tedy ušpinili i my, a to všichni, jelikož nás čekala strastiplná přibližně kilometrová cesta po kraji rušné silnice dělící nás od našeho auta, během níž jsme si ji museli předávat. Nevěřily byste, jak těžkých bylo jejích tehdejších pět kilo, pokud se zběsile vzpouzelo po projetí každého kamionu či motorky!
Naprosto za to všechno ovšem stál její stydící se pohled, když jsme se konečně dočkali auta které nebylo pouze zničenou halucinací a ona nesměla na sedadlo, kam obvykle lezla automaticky. Příběh končil až ve vaně, kdy jsme z ní proti její vůli vymyli nejméně dvacet klíšťat a kilo bahna. Ovšem bylo to zároveň naposledy, kdy nám utekla.


28.1.2014 aneb pochůzkářka

28. ledna 2014 v 20:46 | Andee Waiss |  Diary
Ahojky,

tak dnes bez úvodního spisovatelení mého osobního života, mimochodem podstatně nudnějšího a příšernějšího než toho knižního xD


Je paradoxní, že čím později chodím do školy, tím s větším předstihem se dostavuji na praxi xD Dnes jsem tam jela o deset minut později než posledně a stejně ještě čtvrt hodiny čekala xD Tentokrát můj obvykle stávkující orientační smysl zafungoval a Andee na sebe mohla být hrdá. Zjistila jsem, že se tam dá jezdit daleko snadněji, než jsem celou dobu jezdila, ale pochopitelně jsem to musela zjistit až cestou domů xD No nic, tak pro příště, bohužel tam nepojedu naposledy.
Nebudu tu praxi popisovat pořád dokola, opět jsem dělala služku ("nepotřebujete něco?", "nechcete něco přinést, odnést...", přiblblé podlézavé úsměvy a v duchu zvednuté oči a mnohdy i žaludek) a věci, k nimž by doma prací nedotknutou spisovatelku nedonutili ani omylem. Skončili jsme v devět a naše kreténské vedení nás tam nechalo nudit v šatně až do půl jedenácté, protože by se nám zaručeně něco stalo jen co bysme vyšli - a kdo by z toho měl průser? Drahocenný pečovatelák xD Nepomohla dokonce ani moje vždy fungující póza milé hodné holčičky která se šla za naši znuděnou skupinku přimluvit. Takhle to dopadá, když chci být jednou důležitá, potřebná a prospěšná... Tak špatné to ale nakonec nebylo, pusu jsme pochopitelně nezavřeli a nakonec to byla obvykle přezíravě nezúčastněná Andee, kterou museli ostatní utišovat xD
Je smutné, když jste na druhém konci Prahy a ptá se vás šíleně pěknej kluk na cestu do ulice, o jejíž existenci nemáte ani tušení... tak zas nic, Andee, seznamovat se nechtěl - a já to pochopitelně nezkoušela, nejsem moje knižní slečna Waissová xD Takže jsem si aspoň na cestu zapálila a musela se odmítnout podělit, což bych udělala i kdybych neměla sama málo, nicméně nesnáším lidem něco odmítat, takže mě to štvalo ještě cestou xD Koupila jsem si do autobusu z peněz na oběd časák, takže jsem celý den hladověla, ovšem parádně jsem si početla xD To je prostě celá Andee :-)


Škola byla obvykle zbytečná. Na anglině test z milionu nepravidelných sloves které jsem jako jedna z minima uměla ještě ze základky a kvůli směšnému minimu chyb chytla dvojku :-/ V občance byla celá třída hromadně potrestnána za absenci referátů a psali jsme písemku a jako všechny neohlášené taky dopadne. To to pololetí tedy začíná. Právo tentokrát nebylo zábavné a dokonce se nedalo ani prospat nebo jinak smysluplněji využít :-/ O něco lepší byl tělák, třídní přihlédla k vyjádření doktorky, že jsem nezpůsobilá hrát míčové hry a spolu se zbytkem třídy jsem si místo nich odbyla cvičení, které kvůli rozbitému tabletu zanedbávám ve škole xD Nesnáším cvičit před lidmi, ačkoli jsou moje vyzáblé spolužačky naprosté lemry bez vůle a kondice xD Nikdy to nepochopím... ale pokud se někdy k téhle smlouvě s ďáblem dostanu, nezaváhám ani vteřinu xD
Kdesi cestou od metra domů jsem byla z normální bytosti násilně transformována do pochůzkářky, takže jsem hned po příchodu domů nabrala směr ťamani, jelikož došlo kafe, pohádala se s Ashley (pes), která se mému směru cesty podřídila až po hysterickém vysvětlení, že u vzdálenějších ťamanů mají kafe o patnáct kaček levnější než v bližším obchodě, který prosazovala ona. Musela jí být v tom sněhu kosa, mě stačilo držet její zmrzlé vodítko a spílala jsem všem svatým na nebesům. Ta zima by se taky už nemusela přehánět. Poté následoval výlet na poštu a do lékárny a hle, najednou byla tma jak "nechciříkatkde"!


A na závěr upozornění - cokoli soukromého je od teď možné, založila jsem si blogový mail (bude v záhlaví komentů) ;-)


27.1.2014 aneb you've got a girl

27. ledna 2014 v 17:07 | Andee Waiss |  Diary
Spěchám na velmi neoblíbenou hodinu psaní všema deseti. Třída sídlí až v nejvyšším patře a zvonilo již před minutou. Beru schody po dvou a letmo v mezipatře mrknu do zrcadla. Dát je na chodbu byl stejně dobrý nápad, pochválím v duchu ředitelku, již jsem za celou svou školní docházku nikdy nespatřila, jako pokaždé, kdy mě tenhle její jediný užitečný nápad ujistí o nezměněnosti svého vzhledu. I teď ukazuje můj uspěchaný odraz s rozevlátými tmavě blond vlnitými vlasy ve fialovém svetříku. Hlavou se mi za dnešek nejméně potisící prožene jeden slovní obrat který večer míním zapsat do knihy a otravný refrén Taylořiny písničky Girl at home. "Don't look at me, you've got a girl at home and everybody knows that..." Nezírej na mě, máš doma holku a každý to ví... v anglině to tedy znělo daleko líp. Ta písnička mi už leze na nervy.
Zatím ale zírám já. Zatraceně, tohle mi při mém spěchu chybělo! Jistě, potkat ho kdykoli jindy, nemusela bych taky působit jako idiot, že! Zpomalím, nervózně ze zvyku prohrábnu vlasy padající mi neposlušně do očí a zvednu hlavu. Holku nemá doma, ale nemá ji naštěstí ani vedle sebe, takže jsem ušetřena deprese, kterou tenhle pohled vždy způsobuje. Sám ale taky není, ačkoli je kamarád vždy lepší volbou. Co by se koneckonců změnilo, kdyby byl? Znám se. Najednou mě šíleně začnou zajímat možné odpadající hodiny, visící na nástěnce. Co na tom, že na hodinu pravděpodobně přijdu později než nedochvilná učitelka. Není přece vůbec nápadné, že tam míří taky. Kdo by si nepřál zjistit, že bude moci nenáviděný ústav opustit dříve, že?
Všiml si mě a já zkroutila rty do čehosi připomínajícího úsměv v ostražité snaze neukazovat nesnášené zuby. Umím se vůbec nějak normálně smát?! vzpomenu si zděšeně na všechny své fotky a přeju si moci svůj výraz vidět. Kdyby jen smát, já evidentně neumím ani flirtovat, dojde mi a poté, co na mě mrkne zpět a já pohled zabořím do podlahy, si tento úkol zadám na cestu domů.
Nic nám neodpadá, ale stejně to poslední patro vyběhnu s úsměvem.


Už nepředpokládám, že byste někdo doufaly v další ukázku. Tenhle týden koneckonců bude další díl už ve čtvrtek večer, díky pololetním prázdninám ;-) Tohle je opět jeden z mých neobvyklých úvodů do deníčku. Už nejspíš neumím jinak psát než tímhle způsobem. A všimněte si, že jsem v podstatě nic nesdělila a zabralo to tolik řádků ;-) No jo, to je to umění, dámy xD Tedy jedno pojetí umění - má matka, porotkyně na literárním serveru a můj vzor, jako obvykle má opačný názor, v němž nejlepší autor dokáže co nejvíce říct minimem slov. Vezměte si z toho,co je vám libo, ale sem se víc hodilo pojetí Andee, řekla bych :-)


Když už jsme u psaní, mám dva problémy.
Prvnímu je šestnáct let a jmenuje se Melanie Sharon a vzhledem k tomu, jak dávno jsem se o ní zmiňovala už nejspíš ani nevíte, že to je dcera mé (a teď už i vaší) Andy. Jednoduše dělám tolik korektur (tzn.revize, opravy), že jsem se opět ponořila do Andy a na Mel dlabu. Dostala jsem se u ní navíc do situace, z níž neumím vybruslit a tudíž jsem jaksi seknutá, což je v začátku příběhu průser, přestože pořád vím, co má být dějem - mým podoborem je kromě fantasy totiž i napravování šmejdů, takže, jak jsem psala, se drahá Mel dá dohromady s někým, kdo celý minulý román chtěl zabít její matku a lidi které miluje xD Vážně doufám, že mi běhání jako obvykle dodá inspiraci, svým způsobem se na Mel těším :-)
Druhý problém se jmenuje povídka. Pořád mi v hlavě straší jeden nápad, který je nedostatečný na knihu, kterou další vážně nepotřebuju, takže bych se ráda naučila psát povídky. To totiž, stejně jako básně, neumím, nebo v tom aspoň nejsem tak trénovaná. Povídku a ve třetí osobě, to je zatím vše co vím a řeknu. Všimněte si totiž, že cokoli píšu je v ich-formě (tedy coby "já"). Jinak mě psát nebaví a myslím, že mi to ani tolik nejde. Moje psaní, jak už jste si nejspíš všimly, je totiž hlavně o myšlenkách a pocitech, což ve vyprávění tak dobře nejde. Přijde mi zbytečné, protože se s ním nedá tolik ztotožnit, ovšem když to někdo umí, vážně ho obdivuju.
No nic, zkusím a kdyžtak zveřejním, ovšem zřejmě až po Andy, aby v tom nebyl zmatek, když nedávám název. Vlastně jsem ho nejspíš nikdy nevymyslela, v kompu to mám uložené pod čísly dílů. Nenávidím vymýšlet názvy. Je to moc velká zodpovědnost. Pokud ale něco má k názvu nejblíž, je to zřejmě ono "Little bit of me", které mám v názvu blogu. Stejně jako příjmení Andy v mé přezdívce je to nejspíš jen dalším důkazem mé schizofrenie xD


Abych ale nepsala pouze o svém psaní, ačkoli nemyslím, že by vám to vadilo :-)
Dneska se mi do školy zatraceně moc nechtělo. V domnění, že píšeme z dějáku, z něhož píšem až ve čtvrtek jsem si chtěla jít odevzdat smlouvu o praxi do školky, ale ta píí.. učitelka mi ji nepodepsala, takže jsem ji musela znovu nést do školy. Nakonec to tam tak příšerný nebylo, opět mi ukecanost mých sousedek dala námět na psaní, v ekonomice jsem chytla dvě jedničky a propsala ji s nemocnou flákačkou M. a co bylo s "mým" čtvrťákem jste četly nahoře :-) Celkem vzato fajn den, zvlášť když jsem třídní oznámila, že si praxi vyřídím ve středu dopoledne a zajela tam dnes, čímž mám ve středu vlastně povolení k flákání, jelikož třída jde na výlet, který bych nestihla xD
Ve školce to bylo úžasný. Děcka se zrovna probouzely, ale moc jich tam po obědě nezůstávalo. Žasla jsem, kolik jich neznám. Stálice jsem si pamatovala z loňska, ale ty nové tříleté co nahradili předškoláky ne. Už se tam nemůžu dočkat! Zítra ovšem jdu na praxi taky, ovšem na tu k důchodcům, kam se těším podstatně méně. Ovšem zas si s holkama cestou zapálím. Dnes si totiž dávám další cigaretovou pauzu a tentokrát nemám potřebu sežrat slona, ale jen mírné nervy, respektive pocit, že bych něco měla udělat xD


Toť asi vše, mažu reklamovat rozbitý tablet a modlím se aby byl opravený co nejdřív, protože jinak si zas sto let nezacvičím :-(


1x07

25. ledna 2014 v 21:33 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky,

tak tu máte další díl, tentokrát obzvlášť dlouhý - A. konečně na intru, takže notná dávka depresivnosti, přemýšlení i sarkasmu xD Vztahy tedy zas až příště :-) Chtěla jsem ji rozdělit na celý víkend aby tak neodrazovala délkou, ale nebyly jste tu, takže vaše smůla, máte ji dohromady :-) Mimochodem, copak jste dnes dělaly??

Pro připomenutí minulá kapitola zde.


1x06

23. ledna 2014 v 21:46 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky,

původně jsem vás chtěla nechat ještě chvíli tápat a málem zveřejnila něco totálně jiného, takže včerejšek jen shrnu: ve škole pohoda, díky známosti se školnicí mi opět prošel pozdní příchod, při psaní taháku jsem se naučila ekonomiku natolik, že jsem ho ani nepotřebovala a v přehazované mé milé spolužačky udělaly pro jistotu všechnu práci za mě a ještě naše družstvo vyhrálo - vzpomněla jsme si tím na Bellu, s tou její šikovností xD Odpoledne jsem se chtěla fotit a než jsem se upravila, byla tma. Jinak vlastně nic nového.
Takže tu tedy mám nový díl. Možná dám tenhle týden tři a příští s pololetními prázdninami možná taky, ale opět záleží na čtenosti.

K pokračování nebudu nic říkat, povaha mé A. mluví za vše.
Pro připomenutí minulá kapitola zde.


Andee's workouts

22. ledna 2014 v 21:01 | Andee Waiss |  Andee ♥...
Ahojky,

tak už vážně nevím, o čem psát... je to se mnou bídné, dámy xD Opět jsem na to tedy šla vylučovací metodou: co bych sem dala nejradši, tedy šestou kapitolu, musí vydržet do víkendu - stala bych se na tom závislá a nebyla by to vzácnost hodná celotýdenního těšení minimálně mého a ještě by to bylo za chvíli celé zveřejněné a co dál.
Deníček? A o čem bych asi psala? Do školy jsem nešla, ráno jsem prostě vstala a zase usnula a následně musela být doma prospěšná abych si vysloužila rodinné důvody xD Znamenalo to také podmínku pauzy od cigaret, již snáším velmi nervózně a vyhladověle (sežrala bych půlku mamuta a druhou o deset minut později - prý je to bez cigaret obvyklé) a navíc to musím tajit, jelikož by mi je máma zakázala úplně. Ráno mi je sebrala, svoje spočítala a já si ani neškrtnu - tedy ani nezapálím. Naštěstí to je jen dnes xD Jak říkám, závislosti jsou svině, takže budete muset počkat i s románem, i s deníčkem.
Nějaký další dotazník? Ale no tak, dámy, to byste o mě věděly příliš, ty jsou tu nějak moc často... Úvaha? Leda byste mi zadaly konkrétní téma, protože já mám v hlavě vymeteno. Z nouze mě dokonce napadlo se i zviditelnit tématem týdne, ovšem moje psaní na téma lásky bych nepřála ani nepříteli - určitě by se zvrtlo ve fňukání nad "mým" ignorujícím čtvrťákem xD
Jak se mi tu rozrůstá okruh spisovatelek, ať už budoucích, zveřejňujících nebo soukromničících, tedy píšících "do šuplíku", napadlo mě zveřejňovat nějakou spisovatelskou teorii, ovšem jednak opět nevím, na jaké téma a hlavně se nepovažuju za tak fundovanou osobu abych mohla udílet rady. Opět, a nejen teď, ale kdykoli, nemusí to souviset ani s článkem, se v případě zájmu na cokoli tohoto žánru ptejte, ale tím bych tuhle eventualitu uzavřela :-)
Páni, koukám, že se mi ten úvod zase nějak rozrostl...

Na tenhle nápad mě tedy přivedlo moje zlatíčko a jmenovkyně Andie. Nedávno jsem jí slibovala jedno cvičení a když se mi teď připomněla, jednak mě to donutilo jít si trochu máknout, ale hlavně mi to dalo nápad na článek.Ne, nebudu jí fušovat do řemesla s recenzemi, ty její jsou úplně tutové, ale mohla bych se vrátit do starých dobrých dob zdravého životního stylu (když už dnes nekouřím a není to ode mě tedy takový paradox xD) řešeného na svém minulém blogu (viz. odkaz v menu).
Naštěstí už všechny víte, že se ode mě nedočkáte výčtu každého sousta a tak to i zůstane. Ovšem se cvičením jsem nesekla a je to jen zatraceně dobře, protože mám do dokonalosti ještě dlouhou cestu. Mimochodem, pokud se některá pozastavujete nad nestěžování na běhání, není to proto, že bych si stěžovat nepotřebovala, jen jsme to s M. při tomhle počasí odložily na únor. A abych pravdu řekla, nevím, jak to zvládnem xD
Zatím je ale Andee jen další milovnicí Xhit Daily a Blogilates. Na Jill dlabu, občas mám co dělat abych zvládala i tohle, navíc je otravně dlouhá, Andee je na videa přibližně desetiminutová, ačkoli jich nakonec dá tolik, že trvají dýl než Jillianiny, jen prostě chci mít pocit, že můžu kdykoli přestat a že jsem toho odcvičila víc, jakkoli je to relativní - pořád lépe zní odcvičených pět videí, než jedno, ačkoli je dlouhé xD


Kickbox. Jeden z pravidelných součástí, konkrétně počáteční. Nedělám žádné rozcvičky, takže se tímhle rozehřívám. Kickbox miluju, vždycky ze mě vymlátí vztek, nervy i únavu a trochu připomíná má oblíbená bojová umění, ačkoli je tohle kardio poskakování o dost jiná liga. Když mám čas, hlavně tedy dřív, když jsem to ještě dávala, pustím si Jillianin, který je bezkonkurenční, ale tohle je z něj takový výtah. Sympatická délka i průběh a cvičitelka... no, na ten hlas by měla mít zbrojní průkaz, to je příšerný, ovšem aspoň makám abych ji už měla z krku xD


Moje oblíbené, jedno z prvních ve videoverzi. Opět klasická Andeeina délka, dokonce i cvičitelka je příjemná, leckdy i vtipná, cviky inovativní, ačkoli hlavně na začátku a poprvé celkem náročné, líbí se mi, že tam nenajdu žádné otravné sedy lehy do zblbnutí.


Tohle je moje nejoblíbenější. Cvičím a necvičím. Příjemně odpočinkové a zároveň jediné efektní na moje vnitřní stehna, která obvykle vzdorují všem snahám o zeštíhlení xD Taky pravidelnou součástí, ale díky nenáročnosti si tak leckdy i v posteli čtu :-) Opět krátké a se sympatickou cvičitelkou, sice mi napoprvé přišlo, že jeden cvik je o ničem, ale když ho děláte už několik minut, vážně je to cítit xD

Legs and Abs circuit workout - aneb když Andee nemá dostatek času. Dřepy na sto způsobů a břišní část obtížná na rovnováhu. Na to poslední většinou dlabu protože to už bych ty svaly u kolen měla úplně kulturistický xD
Thigh exercises for losing fat - aneb recenze u Andie kde je to rozebráno lépe a obsáhleji. Taky další z mých nejpůvodnějších a už jen to, že jsem s ním, stejně jako s No muffin topem vydržela tak dlouho je dostatečná recenze :-) Nejoblíbenější část je pochopitelně ta s kopáním, Andee je ve skrytu duše velmi agresivní bytost xD
5 minute abs - jak už název napovídá, sympaticky krátké :-) Nevím, jak je to možný, ale zásadně ho cvičím v kombinaci s No Muffin Topem, které mají jeden cvik společný, zatímco místo předposledního dávám klasický plank který je v NMT mimochodem taky, protože na tý jedný ruce se prostě neudržím xD
Thigh workout - aneb když Andee otravuje Thigh exercises for losing fat. Se svou nenávistí k míčovým sportům pochopitelně míč nevlastním a místo činky jsem i u Jill 30 DS používala flašky Magnesii jemně perlivé (posléze neperlivé) xD Rebecca je tam nebezpečně uvřískaná, takže další rychlovka xD Vadí mi, že tam není časomíra, stejně jako u kickboxu, ale z jejího nesnesitelného vřískání jde zbývající as vyrozumnět. Zaboha mi nejdou dřepy na jedný noze xD

Co ještě cvičím (ale jen občas a článek už je až moc dlouhý): Roar Challenge for Abs & Inner Thighs (super ty písničky v pozadí, pojetí celkem ujetý), 5 Minute Ab Express Workout, Drive By Inner Thighs Challenge, Legs and Butt Workout

Questionnaire 04 - Co by kdybych...

22. ledna 2014 v 0:32 | Andee Waiss |  Thinking about & Challenges
...nestudovala obor, který studuji?
"Chcete velké hranolky?" Ne, neumím si představit moc oborů, které bych mohla dělat xD Na gympl jsem flákačka, na technické a matematické obory moc humanitní a na práci rukama vyložený střevo xD Je samozřejmě víc budoucích kariér, vlastně jich je strašně moc, ale na všechny se hodím s oborem, který mám na své škole :-)

...se neomezovala v jídle?
Zbytečná otázka - vyžrala bych lednici, ztláskala vše na co bych přišla a pak se styděla vyjít ven... ne, že bych tyhle stavy nepoznala xD


...mohla vynechat jednu nezbytnou činnost během dne?
Jako první mě napadlo chození do školy xD Nebudu tu ovšem demonstrovat tu revoltující pubertačku, která se tímto tvrzením ve mě bouřila. Faktem je, že škola pokrývá a zajišťuje většinu mých společenských kontaktů xD Jako druhé mě napadlo čekání, ovšem i to je v mém případě jaksi mimo mísu - nepamatuju si, kdy jsem naposledy někde nebyla na poslední chvíli, natož snad čekat! Domácí práce rovnou zavrhuji, těch byla milovaná umělecká dcerka zbavena, což vůůůůbec nesouvisí s její nešikovností... do háje, znamená to, že mi nevadí nic?! Pravda, nespat, měla bych víc času psát... xD

...nežila v ČR, žila bych...
V tomhle jsem poněkud konvenční, takže klasika - Anglie, Francie - naštěstí se oba jazyky učím :-)


...neutrácela tolik za doplňky?
Musela bych si kupovat o to víc nových hadříků pro oživení image, čímž by logicky k zamýšlené úspoře nedošlo xD

...měla používat jen jeden kosmetický produkt?
Jo, to netuším xD Vezměme si to tedy vylučovací metodou - bez mejkapu bych vypadala o pět let mladší (což vypadám i tak, takže bych se dostala možná až na základku xD), bez tvářenky bych byla vítána maximálně na Halloweenské párty coby upírka nebo duch, nepoužívat tužku na obočí by bylo po mém neobratném a hysterickém trhání obočí, na které jsem nakonec vzala žiletku společenská sebevražda a bez řasenky bych připomínala Martina Haricha xD Ovšem vzpomínám si na jeden příjemně univerzální výrobek, který byl z jedné strany řasenka a z druhé korektor - s takovým bych možná v případě nouze na pustém ostrově dočasně přežila xD


..poslechla rady svých rodičů?
Byla bych dokonalá bytost - vyrvala si včas zuby a nemusela z jejich ne přímo ideálního růstu dnes trpět nepříjemnými pocity, nestříhala si po vzoru tehdejší kamarádky vlasy a dnes je měla krásně dlouhé, učila se, nekouřila, chodila včas, byla méně drzá, nezodpovědná a líná, nebyla každé ráno neskutečně ospalá... no prostě jak říkám - "vstala v šest, pomodlila se, zacvičila jógu a šla vařit obědy pro bezdomovce a převádět slepce přes silnici" xD Takže by to nebyla Andee :-)

...to nebyla já?
No, tohle je navazující otázka na tu minulou a myslím, že se v ní skrývá i odpověď xD A poučení? Poslouchejte rodiče a ztratíte svou osobnost xD

20.1.2013 aneb perličky ze školy

21. ledna 2014 v 17:49 | Andee Waiss |  Diary
Seděla jsem v poloprázdné třídě čítající třináct polospících osob toužících, stejně jako já, být kdekoli jinde než na hodině psychologie. Bylo přede mnou ještě dlouhých sedm hodin nudné výuky, která při takovéhle, byť obvyklé, účasti neměla přílišný smysl. Má poloha byla krytá prostorově rozměrnou spolužačkou přede mnou, takže jsem si ve třetí lavici u okna přišla natolik bezpečně, že jsem si - ostatně, ne prvně - troufla vytáhnout mobil. Obsah písmenek, která mi telefon ukazoval, na mé tváři vyvolal poněkud zblblý úsměv. Nikdo se nad ním příliš nepozastavoval, ponořený do vlastních myšlenek. Není přece nic neobvyklého, aby Andy předváděla neodůvodněné emoce, nejen kdykoli zdánlivě zírala do prázdna. Nikdo nevěděl, že v její hlavě mezitím žil úplně jiný svět, než jí nabízelo dění v chladné místnosti. Někdo by měl sakra zavřít okno, uvědomila jsem si.
Přestala jsem se usmívat na chat s kamarádkou, který se odvíjel celkem slibně; odpoledne nejspíš budu mít co dělat. Ucítila jsem na své tváři pohled a neochotně zvedla oči od konverzace.
"To tam jako sepisujete román, nebo co?" podivovala se profesorka mému neustálému bušení do dotykového displeje telefonu. Neměla jsem její kvalitu zraku podceňovat, moje smůla. Aspoň že neměla tak hloupý nápad mi mobil sebrat, jak to nedávno jedna její kolegyně udělala Karolíně sedící za mnou. Od té scény, co kvůli tomu spolužačka ztropila si asi už tolik netroufají.
"Ne, ten jsem dopsala už před měsícem," odpověděla jsem popravdě s hrdostí odpovídající dvouleté práci na svých osmi dílech.


A teď se přiznejte, kdo si myslel (doufal/předpokládal; nehodící se škrtněte), že je to ukázka z další kapitoly... ne, kdepak, tohle je příběh vaší slečny blogerky, která je právě nadchnuta nápadem, sepisovat deníčky v této formě - ale dělat to nebudu :-P
Jak už jsem zmínila nahoře, dnešek byl totálně zbytečný den. Proflákané hodiny, při nichž jsem dočetla čtvrtý díl Vampýrské akademie a sjela všechny blogy dokud mi nechcípla baterka. Jediné rozptýlení nabízela polední cigárpauza se spolužačkami, o níž jsem potvrdila i zamítla všechny spekulace ohledně mého výroku. A ne, spolužačky nic mého číst nebudou, nezaslouží si to, nány xD
Další celkem zajímavá hodina byla poslední. Úterní právo je vždycky trochu sranda, jelikož se nepředpokládá, že by někdo o osmé hodině udržel oči, natož pozornost. Nevěřily byste, jak ta vyzáblá pedantka, již na právo máme, dokáže zajímavě docílit, abychom si z hodiny odnesli vědomosti! Ono když vám někdo vykládá změnu majetkového práva podle nového zákoníku na onom profláknutém případu jablka spadnuvšího ze sousedovy jabloně na váš pozemek (které mimochodem, narozdíl od dřívějška, již patří vám), je to pořád lepší než nudná fakta. A co teprve když naše ukecaná třída rozpoutá na toto téma diskuzi, při níž vymýšlí tak neuvěřitelné modely situací, při nichž i spisovatelka Andee závidí kreativitu! Mimochodem, když na váš balkon spadne diamantový náhrdelník z balkonu souseda nad vámi, vaším se tím bohužel nestává xD


Ale z jiného soudku. Dámy, představte si, sněží. Jistě, žádná z vás jste si toho zaručeně nevšimla, proto vám to sem koneckonců píšu. Slečny běžkyně jistě mou averzi k tomuto počasí pochopí. Málem jsem totiž umrzla a rozflákala se už cestou domů, ovšem sněhové vločky na mém kabátku s kožíškem vypadaly efektně. Možná celkový dojem kazil pouze oblak cigaretového kouře. No, dokonalá rozhodně nejsem. Zauvažovala jsem o tvorbě nové profilovky se zasněženými vlasy. Vždy jsem po ní toužila a obzvlášť v době mých nejtmavěji hnědých by vypadala pěkně. Na té tmavě blond se moc nevyjímaly, ale stejně se tak nejspíš vyfotím xD