Life with my little Ashley...

30. ledna 2014 v 0:13 | Andee Waiss |  Andee ♥...
Ahojky,

jak se vám tu občas zmiňuju o svém milovaném (a tím pádem příhodně zařazeném do rubriky) pejskovi, napadlo mě o něm napsat něco dalšího, protože v podstatě nic jiného, než její jméno neznáte.

Byla jsem v šesté třídě, po smrti minulého psa poprvé v životě bez domácího mazlička a přesvědčená, že mě bez něj nemůžeš čekat štěstí. Vlastně jsem spíš nic jiného neznala, protože dnes bych si za tu neznalou domněnku občas nejradši rozbila svůj drahý ksichtík xD
Byla jsem ovšem přesvědčena velice zarputile a byla jsem i přesvědčivá, respektive spíše neodbytná, takže během jarních prázdnin rodiče moje vydírání (během něhož jsem si ovšem rapidně vylepšila školní prospěch a naše domácnost byla jedinkrát za můj život pravidelně uklízena xD) nevydrželi a shodli jsme se na jisté sympaticky nevelké a různobarevné směsici všeho možného, údajně poloviční čivavě a trpasličím pinčovi. Byli jsme jí natolik zaujati, že najednou nebyl problém jet až na druhý konec republiky, byť jsme se stejnou vzdáleností vymlouvali příbuzným, u kterých jsme nebyli asi dva roky.
Stálo to zato. S naší malou Ashley jsem se následující rok stala místní celebritou. Poté, co nám první večer pozvracela polovinu bytu a zadělala na deprese, když dva dny nežrala, z ní bylo dokonalé štěňátko. Byla rozpustile hravá a roztomile nezkrotná, což bývalo o něco méně úsměvné, pakliže jste nebyli náhodný čumil nenesoucí za psa zodpovědnost, pakliže rozervala knížky z knihovny nebo nejoblíbenějšího plyšáka nebo když jste ji zmrzlí nemohli hodinu nahnat domů, jelikož stále necítila dostatečnou vyběhanost.

cca čtvrt roku (zdroj: její facebook xD)


A obzvlášť neúsměvné to bylo na jednom výletě. Možná ještě tak zpětně, ale v té chvíli jsme šíleli.
Rozhodli jsme se našeho drahého pejska vyvézt za humna z centra rušného zlého města do krásy a klidu přírody. Pokud nasbíráme nějaké houby, bude to jen třešnička na dortu, umiňovali jsme si. Já, máma a její přítel, kterého Ashley pojímá za svého tátu (já jsem ségra xD) jsme tedy jednoho letního dne podnikli výlet do lesa. Pejskovi bylo něco málo po jednom roce a momentálně trpěla jakousi mánií maximálně záhadnými a kuriózními způsoby ztrácet vodítka. Už vám jistě dochází pointa. Pustili jsme v dobré víře Ashley lítat lesem a co chvíli se jejím štěkotem ujišťovali o její existenci. Když za námi přiletělo cosi nespecifikovatelně zbarveného našemu psovi podobného pouze velikostí a nezaměnitelným tónem hlasu, nebyli jsme zrovna překvapení. Tehdy to bývalo obvyklé. Marně jsme ale sháněli cokoli připomínajícího vodítko. Prostě zmizelo, ačkoli jsme prošli les křížem krážem, nejen v okruhu "na doslech", v němž se nacházela.
Problém tedy nastal, když jsme se mínili vrátit domů. Pochopitelně nepřipadalo v úvahu nastoupit se zabláceným psem do auta, ale to se ukázalo bezpředmětným, jelikož nepřipadalo v úvahu ji vůbec chytit. Myslím, že jsem tehdy v tom jejím pohledu viděla cosi zlomyslně škodolibého. A ať mi nikdo nevykládá, že psí výraz postrádá emoce! Na její odchyt jsme vyplýtvali veškerý obsah housek zabalených s sebou. Její provokující mrštnost jsem jí záviděla. Nakonec jsme mínili učinit aspoň nějaký úspěch a psa umýt. Kus odtamtud bylo pole, jehož nevímjaké plodiny zavlažoval jakýsi velmi užitečný stroj. Ashley nám naši snahu usnadnila, jelikož ji ten zavlažovač zaujal stejně jako nás, ačkoli jinak k vodě přílišnou lásku nechovala. Vlítla přímo doprostřed proudu a až při bezprostřední blízkosti onoho pole nám došlo, že je to z bláta do louže, respektive do obojího. Náš špinavý pes se tedy stal ještě špinavějším a blažen z této skutečnosti se nechal po kratší honičce chytit. Rázem jsme se tedy ušpinili i my, a to všichni, jelikož nás čekala strastiplná přibližně kilometrová cesta po kraji rušné silnice dělící nás od našeho auta, během níž jsme si ji museli předávat. Nevěřily byste, jak těžkých bylo jejích tehdejších pět kilo, pokud se zběsile vzpouzelo po projetí každého kamionu či motorky!
Naprosto za to všechno ovšem stál její stydící se pohled, když jsme se konečně dočkali auta které nebylo pouze zničenou halucinací a ona nesměla na sedadlo, kam obvykle lezla automaticky. Příběh končil až ve vaně, kdy jsme z ní proti její vůli vymyli nejméně dvacet klíšťat a kilo bahna. Ovšem bylo to zároveň naposledy, kdy nám utekla.

 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 30. ledna 2014 v 8:23 | Reagovat

jéé, je opravdu roztomilá :3 článek jsem jen tak proletěla, za chvíli jdu do školy, takže přečtu odpoledne :)
časák Dieta? ani nevím, že něco takového existuje, asi budu muset prohlížet trafiky pečlivěji :D
jojo matika je snad všude, ale o chemii a fyzice jsem si to nemyslela - asi mylně :D
jasně, nechtěla jsem vyloženě, abys rozhodla, jen mi napsat, co tobě přijde nezajímavější, abych pak vybrala to, co by čtenáře nejvíc zajímalo - já osobně bych napsala nejraději všechny, takže mi pár lidí musí pomoct s výběrem :D
to já zase ráda názor ostatních no, obecně ve všem jsem taková, že dám víc na ostatní, než na sebe - jedna z mých demetních povahových vlastností :D

2 Kubi Kubi | Web | 30. ledna 2014 v 13:45 | Reagovat

Joo.. o té fotce jsi psala:) Juu... je krásná:3 No... i se psy je zábava no.. xD Taky mám pár takových příběhu s mým chlupáčem xD

3 my cake style my cake style | Web | 30. ledna 2014 v 14:32 | Reagovat

Pejsek je to nejlepší! Sama mám - čivavku. :-) Ten tvůj je krásný.. :-)

4 Zoey* Zoey* | Web | 30. ledna 2014 v 17:30 | Reagovat

Jé, to ej dokonalý příběh :* taky bych chtěla pejsánka, ale já i rodiče jsme zastáncem, že pes má mít možnost zahrady- což my nemáme :D takže jsem skončila u hladavců, které miluju naděvše :* a Ashley je krásná :))

5 Zoey* Zoey* | Web | 30. ledna 2014 v 19:35 | Reagovat

Děkuji ;) tak já neříkám, že nějak pejsek trpní nebo něco ... ale je to takový ten pocit no :D každopádně jsem ráda za svoje krysičky :D

6 cincina cincina | Web | 30. ledna 2014 v 20:10 | Reagovat

Jeee ty máš kříženou čivavu:)) Já mám čistě dlouhosrstou:)

7 Lucy1616 Lucy1616 | E-mail | Web | 30. ledna 2014 v 23:15 | Reagovat

Skvělá historka :D My našeho psa radši autem ani nevozíme :D

8 Andie Andie | Web | 1. února 2014 v 19:26 | Reagovat

tyjo ty jsi toho za tu dobu, co jsem na blogu nebyla, přidala - super, zítra budu mít co číst :D a témata na tu "knížku" pošlu snad také zítra už konečně, nějak nestíhám teď :( a myslím, že všechno bych napsat v životě nestihla, budu ráda, když dopíšu jedno :D
jojo odpadla nám první hodina, stává se to málokdy :D

9 Andie Andie | Web | 2. února 2014 v 15:16 | Reagovat

a další kapitola? tyjo fakt jsem nějak pozadu, jdu přečíst osmičku, pak si zacvičím a vrhnu se na dvě další :D
--
témata poslána :)
s těmi omluvenkami vám to nezávidím, já tedy málokdy chybím, aniž by mi opravdu něco bylo, ale stejně, běhat kvůli každému kašlání k doktorce .. :D
z plesu bohužel fotky žádné, jak na mě byli všichni naštvaní, ani nebylo s kým se fotit (přítel focení nesnáší :D) a beztak se mi po pěti minutách rozpadl účes, takže bych to asi raději ani nezveřejňovala :D to s těmi botami je děs, štve mě to, ráda bych lodičky nosila, ale bohužel no :( asi si budu muset pořídit nějaké páskové, u těch se mi to nestávalo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama