1x11

7. února 2014 v 2:20 | Andee Waiss |  Story of...
Tak to opět vezmu rychle, chtěla jsem ještě napsat deníček, ale nějak na to nedošlo, tak to beru najednou u další kapitoly - Andee si konečně zacvičila kickbox a to dokonce i ten Jillianin a můžu se pochlubit že jsem ho v pohodě dala a to i přes tu dosavadní nestoudnou flákárnu a nikotinem prolezlé plíce :-) Taky jsem se rozhodla duševně obohatit, takže jsem kromě Smečky, již teď čtu otevřela i básničky, konkrétně svého (a mámina) oblíbence Ortena (doporučuju hlavně Sedmou elegii, pokud někdy budete mít čas a poeticky zamyšlenou náladu ;-) ) takže jsem teď duševně obohacena a stydím se, že jsem kdy napsala jediné písmenko - přesto jich vám sem ale zveřejním požehnaně, protože byste mě (nechci jmenovat, že, Adele xD) jinak lynčovaly ;-) Je příjemné mít takovéhle ohlasy a ještě příjemnější se toho nebát - docela se nechápu, jak mě to kdy mohlo děsit, když tu mám tak skvělé kočky xD
A. opět na intru, tentokrát bez větších depresí, ovšem s o to většími prohřešky, a to nejen dnes, ale i zítra, opět totiž půlím kapitoly, tentokrát aby nebylo těch šoků moc najednou, nicméně to dnes bude kratší, takže doufám, že to jistá ranní ptáčátka (nechci jmenovat, že, Andie xD) stihnou ještě ráno a já se budu po probuzení moci těšit na nějaký pěkný koment.
Užijte si to :-)
PS: A abych předešla otázkám, tohle nebude důvod související s tou ukázkou na minulém blogu :-)

Pro připomenutí minulá kapitola zde.




Pondělí jako by přesně zapadalo do mé přirozeně pesimistické představy. Neměla jsem na nic náladu. Doma člověk vždycky přemýšlí jinak. Měla jsem s tím počítat.
Naštvala jsem se ještě než jsem vytáhla paty. Nemohla jsem najít černý rolák. Nejspíš jsem si ho odvezla domů. Nakonec jsem musela sáhnout do Míšiných zásob, pokud jsem se tedy nechtěla producírovat s cucflekem po škole, což jsem pochopitelně nechtěla. Nebyl to ale jediný problém. Veškeré mé šminky zastupoval lesk na rty a pudr rozsypaný do nové kabelky. Sakra! K tomu všemu ještě tohle!
"Jsem bez šminků," zaječím hystericky na Míšu a dělám, že jsem si nevšimla Lindina výsměšného pohledu. Barbie vypadá jako by vylezla z kosmetického salonu a to se vzbudila před půl hodinou. Jak to může stíhat taky nepochopím! Pochopitelně mě i tohle naštve.
"No jo, nemáš bejt blbá a zdrhat z baráku," vysměje se mi. "Ale že seš to ty, můžeš si půjčit moje."
"Ťamani měli výprodej?" ušklíbne se Linda.
"Ptal se tě někdo, Linduško?" osloví ji Míša pejorativně. Divím se, že se s ní vůbec baví, já bych jí rovnou vytrhala ty její peroxidový vlasy a nehádala se s ní.
Barbie zvedne nos ještě výš než ho mívá obvykle a já se podivím, že si ještě nevykloubila hlavu. Docela bych jí to přála. Docela dost.
Moje druhé já mi moje přání splní, tedy ne doslova. Se slovy "Koukej se kam šlapeš," jí nastaví nohu a Barbie na svých jehličkách letí k zemi. Za svých téměř sedmnáct let jsem již pochopila, že když se člověk maluje, neměl by se rozptylovat, natož smát, ale jinak to nejde, takže si Míšinou řasenkou, která pochopitelně není od Vietnamců nýbrž od Lorealu málem vypíchnu oko. Barbie chvíli piští nadávky a pak se opět s nosem vzhůru odebere z naší podřadné společnosti.
"Ta se prostě nepoučí…" povzdychne si hraně Míša a já řasenku mám až na čele. A pak že se tady člověk nezasměje!

Škola mě překvapí. Normálně se učí, dodržují se odpolední hodiny, píší opakovací písemky. Patrik se teda pěkně sekl, když tvrdil, že se budeme první měsíc flákat. Pardon, opakovat.
"Takže vážení, rozdejte si papíry. To, že jste v soukromém sektoru neznamená, že tu nebudete nic dělat, nebo že tu míníme skladovat odpad, který si prostě zaplatí a se čtyřkami bude postupovat z ročníku do ročníku…" mluvila nám do duše češtinářka, jejíž upjatá vizáž spočívající v drdolu, rudé rtěnce a staromódních brýlích přesně odpovídala její povaze a já znuděně vypnula příjem. Třídou se šuškalo, nikdo ji i přes dojem respektu, který toužila vzbuzovat nevnímal. Prý píšeme diktát. Bylo mi to fuk. Pravopis mi problém nedělal.
Abych ale nebyla pořád tak pesimistická, protože už mi to samotné leze krkem, jestli existuje něco, co mi tady nevadí, je to biologie. Ne, že by mě bavila, nebo by mi šla, ale sedíme s Míšou na opačné straně učebny než učitel, který když už se dostaví, příliš pozornosti nám nevěnuje tak jako tak.
Míša vedle mně si se sluchátky v uších a klidem královny lakuje nehty a já poněkud znuděně opět prchám do vzpomínek na víkend. Najednou mi zabrní mobil. Nebýt v kapse, ani bych si toho přes ten řev nevšimla. Rozzářím se. Jako bych snad uměla čarovat.
Mas ty vubec predstavu, jak moc bych te ted chtel mit u sebe? Míša se ke mně nakloní, uznale hvízdne a chvíli se rveme o odpověď. Naštěstí vyhraju, její reakce by byla o dost odvážnější. Prý to se mnou myslela dobře a jen mi chtěla pomoct. To tak.

O polední pauze zamířím do drogerie. Miluju nakupování kosmetiky, zvlášť když nejsem ničím omezovaná, což momentálně není ten případ. Mám časový limit přibližně půl hodiny, finanční asi šesti stovek a navíc ani chvilku klidu, protože jakmile si něco prohlížím déle jak minutu, je na mě zíráno jak na zloděje, takže prostě popadnu to co obvykle a klidím se pryč.
Jako tradičně to stejně nestihnu. Jako by nestačilo, že jsem vyhodila víc jak pětistovku v drogerii a na zbytek měsíce mám smůlu; pravda, to, co mám doma už jevilo známky vypotřebovanosti, ale přesto to mohlo do příštího kapesného vydržet! Žvýkám za pochodu bagetu a tvářím se jak deset čertů. Netuším, v kolik začíná odpoledka, ale za předpokladu že hodina trvá pětačtyřicet minut a přestávka deset bych tam už měla pět minut být. Přemýšlím, má-li za téhle situace cenu vůbec tam chodit. Máma by mi hodiny při starosti o mou reputaci neomluvené určitě nenechala…
"Hej!" zaslechnu z opačné strany ulice. Nereaguji, ačkoli vzhledem k denní době nemůže ten mladý klučičí hlas volat na nikoho jiného než na mně. Nejsem přece žádné hej ani počkej! Slyším, jak za mnou běží. Projevím tolik blahosklonnosti, že předstírám, že si prohlížím výlohu se zlatými hodinkami přehnané ceny aby mě mohl doběhnout.
"My se známe?" podivím se okázale a už tónem hlasu dám najevo že na tom nechci nic měnit a dál si prohlížím hodinky. Čistě teoreticky si vyhlídnu jedny z bílého zlata, ačkoli by mi trvalo několik let, než bych na ně svým směšným kapesným našetřila. Prostě se mi jen líbí.
"Já bych řekl, že jo," převeze mě kluk, na kterého jsem už pomalu zapomínala. Teď řekne něco duchaplného… Pozornost jsem obrátila zpět k hodinkám.
"Stejně je to jedno." Jestli ho neodradil můj kyselý výraz, - panebože, já tu tvrdnu s cizím klukem a zatím jsem měla být na chemii! - pak snad pomůže moje roztomilost.
"Kde je Míša?" zeptá se mě. Poprvé se po něm otočím, abych si ho prohlédla. Měl pravdu, že se známe, respektive jsme se už viděli a dokonce si vzpomenu i na jméno. Štěpán. S tímhle klukem Míša dělala to divadýlko před intrem… a další věci… Musím říct, že vkus má, ačkoli naštěstí ne stejný jako já, narozdíl ode mně preferuje světlovlasé kluky. Ale u tohohle bych snad udělala i výjimku, nechodit - nespat - s ním kámoška a nevědět, jaké vztahy pěstuje.
"Ve škole. A já bych taky měla bejt," projevím se poprvé trochu inteligentně. Opět otočím pohled k výloze, tentokrát proto, abych na něj nezírala a nepředstavovala si u toho určité věci.
"A proč teda nejsi?" zeptá se ledabyle.
"Taky už bych byla, nestát tu s v podstatě cizím klukem," ujistím ho. Do tý školy prostě musím, a to nejlíp hned!
"A já tě obtěžuju, jo? Tak to teda sorry. Co kdybych tě hodil ke škole?" nabídne mi a kývne hlavou směrem, kde má patrně své přibližovadlo. "Nebo někam jinam?" zamrká na mě potutelně.
"Tak… někam jinam," řeknu naprosto nelogicky. Nesnáším se. Ty pitomá krávo, cos to zas provedla?! Podvedeš nejlepší kamarádku, svého kluka, mámu - pravdu jí tedy určitě neřeknu, patrně mě bude bolet hlava nebo tak něco - učitele a vůbec všechny kvůli klukovi, kterého vůbec neznáš?!
"Co tak najednou? Copak ty nespěcháš?" diví se okázale, ale je z mého rozhodnutí podivně rád.
"Občas je fajn se ulejt," nasadím výraz těžké rebelky.
"Třeba pátého září?" zasměje se.
"Třeba," přisvědčím. "Nejradši bych tam nešla vůbec," vypadne ze mě úplně neplánovaně. Panebože, svěřovat se cizímu klukovi?! Čím dál lepší.
"To znám. Kam si půjdem sednout?" zeptá se a mně potěší, že se nerýpe v mých důvodech.
"Na tom nezáleží," usoudím a naprosto v klidu nasednu na jeho motorku, přilepím se mu na záda a nechám se dovézt do nejbližší cukrárny. Kromě všeho toho špatného, co už jsem si připustila a za co si v duchu vynadala jsem ještě nezodpovědná. Protože jiné vysvětlení to nemá. Co by to jiného mohlo být, když sednu na cizí motorku a ani nevím, kam se nechám vézt. Naštěstí mám aspoň štěstí, když už mi chybí rozum.
Objedná mně i sobě a oba se nacpeme jahodového poháru.
"Teda, konečně holka, která při pohledu na sladký nemele o kaloriích," pochválí mě, když vidí, s jakou vervou se do přineseného dezertu pustím.
"Míša taky?" připomenu mu, že už s jednou holkou chodí a měl by se podle toho chovat.
"Míša…" usměje se zasněně. Aspoň že nepředstírá, že ji nezná. "Míša to nepotřebuje. Stejně jako ty. Navíc ví, jak se efektivně kalorie spalují. Jak seš na tom ty?"
Takže evidentně tolik štěstí nemám. Nezavezl mě sice někam do lesa, ale v podstatě mi vnucuje totéž. Přemýšlím, jak se nenápadně vypařit. Efektivně… Stejně, kdo by do Míši řekl, že bude chodit s takovým debilem?!
"Jak jsem na tom?" zeptám se vyzývavým tónem a olíznu si rty a prohrábnu vlasy. Zasvítí mu v očích plamínky očekávání, jež vzápětí ledově uhasím: "Tak především nesnáším kluky, který chodí s jednou holkou a současně balí jinou, notabene její kamarádku," vyštěknu na něj, odsunu nedojedený pohár a okázale se zvedám.
"Počkej! Já s ní přece nechodím!" chytí mě za ruku.
"Ne, ty ses s ní jenom vyspal a ona se jenom zamilovala." V tom jsem trochu přeháněla, ale čím okázalejší budu, tím spíš si to uvědomí. Pravda, nepřála jsem kámošce takovýho debila, ale nechtěla jsem, aby se trápila a už vůbec ne kvůli mně.
Běžím až ke škole a pořád se otáčím. Tak tohle bylo… hustý! Přemýšlím, jestli to mám říct Míše. Vlastně… je na tomhle něco k přemýšlení? Tohle se nesmí nikdy dozvědět! Sakra! Sakra! Sakra!

"Můžeš mi proboha říct, kde jsi byla?!" Měla jsem tuhle otázku očekávat. A především jsem si na ni měla připravit odpověď. Znovu sakra!
"Za školou," ušklíbnu se. Pravdu ti říct nemůžu a navíc tohle pravda svým způsobem je.
"Uvědomuješ si, jakej z toho můžeš mít průser… teda jakej z toho budeš mít průser?!" vzteká se. A uvědomuješ si ty, jakého idiota považuješ za svýho kluka?!
"V pohodě, don´t worry be happy, není to tvoje teorie?" zasměju se. Máma mě z toho vyseká.
"Když to tak bereš… Já bych tak klidná nebyla," ujistí mě o svém stanovisku. To já krucinál taky nejsem, ale to jí nemůžu vykládat.
"Máma mě z toho vyseká," zopakuji jí své stanovisko, doteď jen vězící v myšlenkách. "Hele, za minutu zvoní, tak mazej do třídy, ať náhodou nemáš problém, vzorná studentko." Naposledy zkontroluji svůj vzhled v zrcadle a spěchám pomalu víc než ona.
Nemluví se mnou ještě večer, kdy se vrátí z bazénu, kam já jít nemohla. Plavky mám totiž, jako spoustu dalších důležitých věcí doma. Bez notebooku se užírám nudou. Je to tu horší než obvykle, bez spojení s normálním světem a v podstatě i bez kámošky. Mlčet vydrží celý zbytek dne. Dobře dělá.Těžko se mi udržuje tajemství, notabene takové, které se jí týká a které jí za žádnou cenu říct nesmím. Ale přestože mě to příšerně štve, musím mlčet aby ona mlčela jen dneska a ne napořád.

Nejsem ale očividně jediná znuděná. Jen to ne každý řeší depresí a apatií. Naše růžová princezna totiž zřejmě trpí nedostatkem obdivovatelů, takže se rozhodla uspořádat cosi jako seznamovací mejdan a ruší s ním vedle tak dlouho, až je musím jít seřvat, pro jistotu bez těžké učebnice dějepisu, který se kvůli ní nemůžu učit, abych neměla nutkání jí ho aspoň omlátit o hlavu. Už se nevrátím, stejně jako Míša, která jde za chvíli zkontrolovat, jestli mě Barbie nehodila z balkonu. Ta holka je sice kráva, ale když se člověk napije, je to o něco málo snesitelnější, stejně jako její afektované pojetí párty s balonky, polštářovou válkou a hrou na pravdu a úkoly. Divím se, že doteď nepřišla žádná z vychovatelek, ale pak už se nedivím ničemu. Najednou tam totiž je a celý mejdan pokračuje v ředitelně. A tam se teprve dějí věci!
 


Komentáře

1 M. M. | Web | 7. února 2014 v 6:31 | Reagovat

Mně nepřijdou ty potraviny nějak drahý.sojovy kostky stojí asi 17 korun a vydrží mi na čtyři jídla,tofu stojí okolo 30-40Kc a taky mi vydrží třeba na dvě jídla a tak.Ale já mám výhodu v tom,že mamka mě podporuje a obcas ji se mnou a taťkovi je jedno co jim,ale když jede nakoupit tak mi třeba tofu koupí a tak :) A taky se u nás kupuje hodně zelenina a ovoce takže líp pro mě :D vlastně když jedeme nakupovat tak u ovozelu trávíme nejvíce času a máme tak půl vozíku :D :D
Sojovy kostky dám jenom asi na 10-15 minut vařit se zeleninovym bujonem a potom je hodím na pánev k zelenině nebo třeba k ryzi/kuskusu/polente/whatever ani je už dál nedochucuju :D
Hele já stmivani viděla snad jednou a tu scénu si vůbec nepamatuju a ani z knížky si ji nepamatuju :D
Příběh si přečtu večer nebo ve škole :)

2 Kubi Kubi | Web | 7. února 2014 v 12:11 | Reagovat

Nevím, kdy budu zveřejňovat, protože to teprve píšu xD Díky za radu:-* Asi se psalo ve více okresech no xD Děkuji za pochvalu buchty:) Pokusím se vyžrat ledničku.. pokud tam něco nakoupím xD Jinak... opět skvělé a těším se na další díl!:) Jsem zvědavá, jak to v té ředitelně dopadne a jak bude reagovat Míša, až ji to A. řekne xD

3 Lucy1616 Lucy1616 | E-mail | Web | 7. února 2014 v 17:58 | Reagovat

Moje články většinou o ničem nebývají :D Jsou to jenom žvásty jedné naivní holky, která si myslí, že to někdo čte :-D Myslím, že obrázky jsou docel inspirační, takže mě by tam docela chyběly, protože už když je tam vkládám, je to pro mě obrovská inspirace. Pro ostatní myslím taky. Myslíš, že jich tam dávám moc? O_O A jídelníčky bezchybné určitě nemám -_-
K tvému článku jsem se ještě nedostala, protože nemám přečtené ty předešlé, ale už na tom pracuju :D

4 Andie Andie | Web | 7. února 2014 v 22:37 | Reagovat

ranní ptáčátko asi zklame, ale nestíhá, nicméně přečte zítra ihned ráno, ohodnotí a také odpoví na tvůj komentář u něj na blogu :))

5 Adele Adele | Web | 7. února 2014 v 23:20 | Reagovat

No konečně -_-
Teď mě trochu překvapilo CO TO SAKRA ANDY DĚLÁ... :-D ovšem jsem ráda, že mezi ní a Štěpánem k ničemu nedošlo - už kvůli Patrikovi... prostě ti dva si jsou souzeni, takže ať jde ten děvkař Štěpán  do háje :-D ;-)

6 Andie Andie | Web | 8. února 2014 v 8:20 | Reagovat

Taak jsem si na cteni nasla cas uz ted(juchuu) :))
Nerekla bych, ze Andy udelala neco spatneho,myslim, ze to mohla Mise bez obav rict, spis teda i mela, aby Misa zjistila, s jakym dobytkem to neco ma :D
Doufam, ze z Patrika se nevyklube neco podobneho, jako Stepan :D
A blondie podrazeni nohou i reditelnu preju, zaslouzi si to,potvora :D
Napsat takovyhle dlouhy koment na mobilu je ocistec :D

7 M. M. | Web | 8. února 2014 v 9:32 | Reagovat

Myslím,že by A. měla rict,že byla se Štěpánem vždyť se nic nestalo a když to Míša zjistí tak to bude ještě horší.
Jo takovéhle akce,že jdeš jen říct aby byli zticha a potom tě odtamtud nikdo nedostane znám :D

8 s. s. | Web | 8. února 2014 v 12:23 | Reagovat

sakra. Sakra. SAKRA. je první díl od tvýho prvního dílu, kterej čtu a naštěstí mám chuť číst další:D Popravdě se mi furt nějak nechtělo tolik číst, ale je to zábavný a dobrý.. :)  Tak jsem zvědavá, o co všechno jsem díky mojí lenosti, přišla :P

9 s. s. | Web | 8. února 2014 v 12:54 | Reagovat

První i tuhle :D Já se hrozně moc omlouváme, ale furt nehorázně unavená a tvoje články..jsou dlouhý a někdy jsem fakt děsně líná :( Čtu normální, ale komentovat..eh. :D Ovšem, jdu to všechno napravit :D obědvala jsem :D

10 wildbabe wildbabe | Web | 8. února 2014 v 21:12 | Reagovat

Sakraa, čímdál zajímavějšíí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama