10.2.2014 aneb temná stránka psaní

10. února 2014 v 17:17 | Andee Waiss |  Diary
Ahojky kočky,

chtěla jsem něco psát už včera, ale prostě to nešlo. Projevil se jeden z vedlejších účinků toho, že píšete a zveřejňujete. Něco, co jsem už dlouho lehkomyslně ignorovala. Na co jsem byla možná až trošku hrdá, protože neznám nikoho jiného, komu by se to stalo. Zbláznit se pomocí nesmyslných přístupů k jezení zvládne kdekdo, ale komu se poštěstila solidní schizofrenie? Pravda, když to řeknu takhle, určitě nebudu jediná.
To takhle totiž Andee najednou začala hysterčit před obrazovkou ukazující její milovaný blog. Ale nebylo to tentokrát otřesnou neúčastí mých drahých blogerek, nýbrž přemírou účasti jedné osoby, která doopravdy vůbec neexistuje, ačkoli mě to skutečně mrzí. Mohla bych to tu popisovat zdlouhavým a jistě originálním způsobem, ale myslím, že včerejší rozepsaný článek to vystihne dokonale.


" Nevím, jestli tohle vůbec zveřejním. (Edit: no, tak tedy jo xD)
Hrabe mi. Oficiálně před sebou máte myšlenky šílenkyně. Ona a její život nad mou hlavou získávají nadvládu. Žiju ve své fantazii a najednou zjistím, že je o hodinu víc aniž bych o tom věděla. Snad stokrát jsem si přečetla další kapitolu a na jednu stranu ji sem chci dát. Ještě teď. Nesnáším se za to. Už mi to leze na nervy. Jako bych nejen já byla víc Andy Waissovou než sebou, ale i tenhle blog byl víc její než můj. Jo, zní to divně, když jsem obojí svým způsobem já. Bála jsem se zveřejňovat. Měla jsem u toho sakra zůstat. Teď sem neumím dávat nic jinýho. Stojíte vůbec o něco jinýho? A stojíte vůbec o tohle?!? Já nejsem Andy Waissová a rozhodně nejsem geniální. Nechci být. Teď chci jenom napsat něco šíleně obyčejnýho, nějakej typickej článek o ničem, k němuž by nikdo nevěděl co říct a četl ho z povinnosti. Nechci být závislá na pochvalách a nechci mít pocit, že se vám jimi vzdaluju, ale zároveň hlídkuju na blogu, kdo další bude číst. Nechci žít psaním, ale netuším, co jiného bych měla dělat. Občas mám chuť to všechno smazat. Celých osm dílů pohřbít a zbavit se Jí. Nevím, co by to se mnou udělalo.
Chci být normální. " - Andee , 9.1.2014 14:37

No, děkuji všem, které si mě po tomhle fofrem nemaží z "přátel" a ještě někdy něco mého přečtou. Už jsem zase v pohodě, prostě to byl jen zkrat. Andee jich mívá požehnaně. Miluju svou drahou spisovatelskou matku, která si se mnou šla na uklidnění zapálit, rozebrala to se mnou a pak mě vytáhla ven, aniž by si, jako kterákoli normální matka normální dcery, myslela, že jen chci do blázince místo do školy. Nevím, jak to zpětně popsat. Možná to pochopí slečny, které četly Hostitele, ačkoli je to o něčem trochu jiném. Já jí půjčila jméno a ona se mnou bojovala o celou identitu. Byly chvíle, kdy jsem jí ji chtěla nechat. Její život je skutečně zajímavější než můj a já ji koneckonců vytvořila takovou, jakou bych chtěla být sama, ačkoli neříkám, že s ní ve všem souhlasím - to ani nejde. Ještě že další díl přidávám až v pátek večer, to se snad srovnám. Nechci spoilerovat, ale dozvíte se spoustu nových věcí ;-)
Doufám ovšem, že nevěříte, že jsem po tomhle zatraceném zkratu se psaním sekla. Znáte přece Andee, toho by nebyla schopná. Naopak. Noc jsem strávila nad Melanií Sharon, tou stále zmiňovanou dcerou slečny Waissové a její velké lásky. Ano, konečně jsme se k ní dokopala a pustila mě do postele až v nekřesťanskou a nezmiňovatelnou hodinu. Podařilo se mi zdolat to, co každý kdo něco píše nenávidí - navazování po pauze a vykličkovávání ze slepé uličky. Jsem ze sebe ráda a doufám, že tentokrát to dopadne bezpečněji.


Ale skutečně o něčem normálnějším. Andee je milovnice olympiády. Koukáte někdo?? Jsem přilepená ke krasobruslení a obdivuju nejen ladnost pohybu jíž bych nebyla schopná ani za zlaté prasátko, ale i ty zatraceně hubené bruslařky. Ty jejich nohy... No, trocha zdravé frustrace nikdy nikomu neuškodila, zvlášť pokud žene k vlastní změně a rozhodně je pro mě prospěšnější než na ně koukat z ohledu podobnosti s knižními postavami xD Ano, i to se stalo. Úplně šíleně miluju tu patnáctiletou holčinu z Ruska, ačkoli ne natolik, abych se namáhala uložit si do paměti její jméno. Je prostě úžasná.


Večer jsem malovala. Moc často to nedělám, a úměrně zkušenostem mi to i jde, ale baví mě to. Vždy vytáhnu tisíc časopisů, prolistuju je pro vybrání vhodné šablony, neplánovaně je u toho i přečtu, takže si mezitím vyslechnu ať ten "bordel s barvičkama" zase schovám, když si čtu, načež jdu kreslit nějakou blondýnu. Jasně, vůbec nemá nic společného s mým knižním já (ještě že je Mel po tátovi bruneta xD) Obvykle s tím seknu ve fázi obličeje, s níž nejsem zaboha spokojená ani kdybych se rozkrájela na nudličky, takže záhy nekrájím na nudličky sebe, nýbrž trhám na části méně sourodé papír.
Ať žijí umělci, dámy xD
(PS: podařil se mi článek o ničem?? Snaha byla ;-) )

 


Komentáře

1 Kubi Kubi | Web | 10. února 2014 v 17:47 | Reagovat

Takový zkrat občas mívá každý:) V čemkoli:) Ale jak už jsem zjistila, spisovatelství ti jde, takže se ho rozhodně nevzdávej:) A já ráda čtu i tvé deníčky;) Vážně:) N aolympiádu moc nekoukám, viděla jsem jen rychlobruslení xD Kreslení je super:)

2 Andie Andie | Web | 10. února 2014 v 18:47 | Reagovat

zajímavé, ten úryvek z 9.2. zněl docela děsivě :D asi si rozmyslím svůj původní úmysl zapojit do příběhu taky částečně svůj život (vždycky jsem tvrdila, že je tak hrozný, že by byl zajímavou knihou, tak jsem to chtěla ověřit :D)
jinak, tobě se článek o ničem napsat nepodaří, protože i kdybys napsala článek na deset A4 o jedné věci, bylo by to čtivé a zajímavé :) blbé, co? :D
jinak mé kreslení většinou dopadá tak, že člověk vypadá jako kůň a obráceně :D
---
a abych konečně odpověděla na tvůj komentář ze čtvrtka:
zítra plánuju zkusit kickbox od Jill, jsem zvědavá, v kolikáté minutě padnu vyřícená na zem :D
jinak s běháním jsem nemyslela jakože bys běhala konkrétně teď, to by byla sebevražda, myslela jsem v příznivějším počasí :D a když pak, když je hnusně, cvičíš i pár minut denně, určitě zas tak rapidně nepřibereš :)

3 Andie Andie | Web | 10. února 2014 v 18:56 | Reagovat

a hele další koment :D
ještě jsem se v předchozím zapomněla ospravedlnit z nepřečtení posledního dílu, buď přečtu dnes večer nebo zítra v práci, uvidím, jak dnes budu stíhat :)
jinak já o víkendu vstávám nejdéle v 8, a navíc kvůli čtení jsem vstala ještě raději :)
a tím posledním komentem jsi mě ještě víc navnadila na nový díl, sakra, musím ho jít přečíst :D

4 Theresa Theresa | Web | 10. února 2014 v 19:11 | Reagovat

Mě náhodou tvoje psaní (i příběhů) baví :). Neříkám že pozorně čtu všechny díly (však vidíš aktivitu na mém blogu,zas tak často ani nejsem na PC), ale kyž už se tu objeví a já se k článku zrovna dostanu,skutečně čtu,neboj:). Podle mě je normální se do něčeho takto vžít.

5 M. M. | Web | 10. února 2014 v 19:23 | Reagovat

Ty jo a nedávno jsem nad tím přemýšlela,že bych si nemohla psát něčí jiný život,protože by to bylo divný.Já dost žiju ve svém vlastním světě a když jsem byla menší měla jsem v hlavě své příběhy a fakt jsem s nima byla dost provázaná.Neříkám,že ted když třěba nemůžu usnout tak si nežiju jiný svět,ale v dětství jsem tomu kolikrát až věřila,takže já bych k tomuhle měla velmi blízko.
Krasobruslení je užasný,ale letos jsem ho zatím nestihla.Doufám,že ještě bude :D
Moje kreslení většinou dopadne tak,že nevím co nakreslit.ale třeba ve škole mám ted vystavené asi tři obrazy na chodbě a jeden můj obrázek je v soutěži o nejlepší logo :3

6 Adele Adele | Web | 10. února 2014 v 21:03 | Reagovat

Po těch osmi dílech se ani nedivím... já to mám takhle podobně, ale třeba s tím co ČTU... tak se do toho děje začtu a prostě jím žiju a jinak jsem fyzicky úplně mimo. A cítím, jak je realita depresivní, pořád se v té knížce skrývám... momentálně jsem závislá na Harry Potterovi :) Jsem ráda, že ses přes to dostala... máš úžasný to, že to mamka chápe.
Celou neděli kontroluju, jestli přidáš další díl -_- a slečinka nic! :P No, těším se na pátek! :D
Já už ani nevím, jestli mám to svoje zveřejňovat, stejně mi připadá, že to nikdo nečte... :D No, uvidím ;)

Já se TAK těším na Melanii... a jako že to tady ZVEŘEJNÍŠ, jasný?! :D Teďka jsi mě nabudila ke psaní, takže jdu na to ;)

7 Kubi Kubi | Web | 10. února 2014 v 21:19 | Reagovat

Já taky bývám dost často mimo xD Kolikrát ani nevím, co chci..jednou to, druhý den zas opak... Člověk je pořád s něčím nespokojený a pak má takové divné stavy! xD

8 wildbabe wildbabe | Web | 11. února 2014 v 16:15 | Reagovat

I kdybys s tím chtěla vážně seknout, věř, že by sme tě to nenechaly udělat!.. na to už jsem na tvůj příběh moc uplá :D

9 wildbabe wildbabe | Web | 11. února 2014 v 18:22 | Reagovat

Tak teď nevím, jestli je dobrá tvoje verze (že ten někdo je nereálný) nebo ta moje (že je reálný). :D.. každopádně bych byla radši, kdybych ho vůbec nepoznala, kdyby mi nikdy nenapsal..
Né, já jsem nám VŠEM zakázala depky, takže ani já, ani ty nebudem depkařit :* zbytečné vrásky navíc:D

10 Lucy1616 Lucy1616 | E-mail | Web | 14. února 2014 v 21:22 | Reagovat

Já už se kreslit ani nesnažím, protože vím, e by to za nic nestálo a já bych byla ze sebe jenom zklamaná :D
OH jsem dneska sledovala akrobatický lyžování, jinak jenom od ostatních vyzvídám výsledky :D
Ohledně toho psaní - určitě nepřestávej, baví mě tvoje články číst, ale už jsem delší dobu zaseknutá na jednom bodě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama