1x13

14. února 2014 v 19:07 | Andee Waiss |  Story of...
Tak tu máme Valentýna, víkend a další kapitolu. Jak si ho užíváte vy?? Andee na vlastní tělo vyzkoušela účinky endorfinů z limitované edice Studentské pečeti. Skutečně zlepšuje příšernou náladu, měly jste mě vidět ráno, zabíjela jsem pohledem xD Opět jsem zdrhla tedy ke své knížce a o to markantněji jsem si uvědomovala propast mezi mnou a mou knižní verzí, takže žádné prolnutí myslí a následné šílenství nehrozilo. Včera jsem zašla do knihovny a znovu si půjčila Twilight ačkoli ho znám nazpaměť a leze mi na nervy. Naučil mě totiž psát tak jak píšu a to se mi teď u Mel bude hodit xD Kde jsou ty časy... žádný TVD, žádná Vampýrská akademie, nic. Možná proto se mi to tak líbilo, kdežto dnes mi to přijde infantilní a klišé.
Když ale máme ten zamilovanej víkend, rozhodla jsem se vám ještě nekazit radost a tudíž opět půlím kapitoly - a taky aby mi to dýl vydrželo, protože pořád netuším, jak to budu dělat s dalšími díly, stejně jako si neumím představit co bych o víkendech zveřejňovala až (ne)zdárně skončí 1/8 jejího příběhu xD No, budete muset být hodné :-)

Pro připomenutí minulá kapitola zde




Poslední zazvonění s sebou kromě kýžené svobody přineslo moji ztracenou dobrou náladu. Tak dlouho jsem se v tuto chvíli modlila, upínala jsme se k ní víc než je zdrávo a trvalo věčnost než přišla.
Míša, zaregistrujíc mou dobrou náladu, se spokojeně usmála. Chápala jako osobní nedostatek že její kouzlo dobré nálady nepůsobilo. Tohle bylo něco víc. Teď byl můj úsměv ovlivňovaný někým jiným. "Vezmete mě s sebou?" křenila se s v přesné předtuše mé odpovědi.
"Počkej si na svůj odvoz," usměrnila jsem její nadšení, upřímně zvědavá, jestli si na ni její frajer ještě vzpomene. Moc šancí jsem tomu nedávala. Naštěstí nevypadalo, že by to Míšu nějak rmoutilo.
"Děkuju za ochotu. Užij si víkend," rozloučí se se spokojeností, která převyšuje svoji obvyklost. Její důvod pochopím, když v dálce zaslechnu řev motorky. Sázet se, prohrála bych. Že by na těch postelových vztazích přece jen něco bylo? Zkoušet to ale ještě nehodlám. Odvoz mám i bez toho. Povýšeně hodím okem k internátu a sednu do auta. Hodím na zadní sedačku žluté sako a zůstanu v autě jen v jednom z těch odvážných tílek, které mi přivezl.
MAS V PLANU KONECNE PRIJIT DOMU?! Máma. Paráda. Ano, mám, kam bych jinam šla. S Patrikovi se přestěhovat nemohu, nehledě na to, že má doma ségru a evidentně nepočítá s tím, že by nás seznámil. Čekáš na lepší příležitost? Ta jen tak nebude. O víkendu přijede ségra a bude tu až do příštího.
"Máš to už nějak vyřešený doma?" potvrdí můj odhad.
"Právě máma psala," ujistím ho, že se mu nehodlám vnucovat.
Opřu se mu o rameno a on sundá jednu ruku z volantu aby mě objal kolem pasu. "Co kdybychom ještě jeli k nám?" pošeptá mi mezi polibky. Trčíme v koloně a já té nehodě sobecky blahořečím.
"A co tam budeme… totiž, neříkal jsi, že přijela Vanessa?" divím se.
"A tobě to vadí?"
JO, DOMU PRIJDU, AKORAT O NECO POZDEJI, oznámím mámě a mobil pro jistotu vypnu. Tuším, že by nemusela být spokojená.

Oproti minule mám nespornou výhodu, že vím, do čeho jdu. Znám to tam a navíc nemusím jít tou nepříjemnou cestou. Nechám se dovézt pěkně až před dům a ruku v ruce zamíříme do domu. S otevřením dveří mě udeří do nosu štiplavý pach acetonu. Takže už přijela. Stiskla jsem mu ruku. Přitáhl mě k sobě o něco blíž, když jsme procházeli dveřmi do obýváku, kde byl aceton cítit nejintenzivněji.
Už od prvního pohledu poznám, že tahle holka nemůže být nikdo jiný než jeho sestra. Jednak tu, předpokládám, víc holek než nás dvě nemá, a kromě toho je mu i podobná. Přesně řečeno by mohla být oficiálně prohlášena za bezchybnou. Je stejně přitažlivá jako její úžasný bratr a já si pomalu přestávám být jistá svojí heterosexualitou. Tmavě hnědé rovné vlasy jí končí kdesi u pasu a lemují bledý panenkovský obličejík pro který by každá modelka vražila, mít k němu Vanessa ještě potřebných deset cenťáků navíc. Nicméně jestli jsem si do dneška naivně připadala hezká, vedle téhle holky jsem měla sto chutí se jít zahrabat. Pohlédla na mě svrchu a dál se věnovala svému rudému laku, který nanášela na nehty. Seděla v křesle s nohami oblečenými do úzkých džín ležérně položenými na konferenčním stolku. Nenamáhala se zout, takže mi poskytla pohled na své luxusní lodičky, které prostě v Česku sehnat nemohla. Udělat já tohle doma, máma se zblázní. Ale to teď bylo vedlejší.
Její mírně našpulené rty nabarvené rtěnkou v odstínu odpovídajícím tomu na nehtech se pohnuly a vykouzlily na krásné tváři úšklebek. "Já jsem Vanessa," sdělila a já poznala že to bylo míněno mně jen tím, že Patrik její jméno znal. Ačkoli odložila lak, ani se na nás nepodívala. Samou nervozitou jsem měla co dělat, abych ovládala ruce a hlas aby se neklepaly a trvalo mi dost dlouho, než byl tak silný, abych jí mohla sdělit své jméno. Nereagovala, okázale dávala najevo, že ji to vůbec nezajímá. Možná se ani nenamáhala zaregistrovat, že jsem něco řekla. Moje obava, v níž jsem ji přirovnávala k Lindě se neukázala zas tak od věci, kromě toho, že na nenávist jsem jí byla příliš ukradená. Prohlížela si svého bratra až moc zkoumavě na to, že byli rodina. Mohla bych s určitostí říct, co se jí honilo hlavou. Očividně se divila, kde přišel zrovna ke mně.
"Kdy jsi přijela, Ness?" snažil se zachránit situaci.
"Před hodinou," odvětila úsečně.
"Co nového v Anglii?" zeptal se spíš ze zdvořilosti než ze zájmu.
"Tam už jsem skončila," ušklíbla se. Jestli se chovala stejně příjemně jako teď tady, nebylo divu.
"A Dan?" pokračuje s vyptáváním. Nechápu, o kom mluví.
"Přijel se mnou," zvedla se a odkráčela do kuchyně. Nešťastně jsem se za ní dívala.
"Tak tohle bylo… promiň, měl jsem jí říct aby… Ness není taková kráva jak se teď předvedla, dovede bejt skvělá, jenom…" snažil se mi ji omluvit. I jemu došlo, že není čím.
"To je v pohodě. Dan je brácha?" převedu řeč jinam.
"Ne, pokud se nic nezměnilo, je pořád ještě její snoubenec," překvapí mě. Pořád ještě?! Neříkal, že je na střední?! Pozná mi překvapení na tváři, protože hned vzápětí vysvětluje. "Já vím, já vím. Je jí sedmnáct, studuje. Jak jsem ti ale říkal o bráchovi, kterýho to zasáhlo takhle, tak Ness se s tím vypořádala po svém. Touží napravit chyby svých rodičů, mít ukázkové manželství a rodinu…" pohrdavě škubne rtem při těch slovech i samotné představě. Nepřekvapí mě tím. Náhle přestane, protože zahlédne sestřičku opřenou o futra dveří s rukama založenýma v bok cosi zuřivě, a až moc rychle na to, abych tomu rozuměla, vyštěkávat.
"Kdyby ses nechovala jak úplná kráva, nemusel jsem to tu napravovat," zasyčel.
Opět něco říkala.
"Proč by to nemohla vědět? Je snad rodina Dan? A taky to ví a jestli ne, bylo by nám všem úplně jedno, kdyby to zjistil. Já nevím co ty ze všeho děláš tragédii, stalo se. Nejsme jediný. Nemám nic proti že chceš bejt sedmnáctiletá vdaná paní a tobě zase nic není po mejch vztazích," nadával jí. Pak se za ni postavil vysoký, o něco starší kluk se světlými vlasy svázanými v gumičce a objal ji zezadu kolem ramen. Ačkoli nebyl rodina, byl podobně bledý jako Vanessa. Nedělala jsem si iluze o počasí v chladné Anglii, ale trochu mě to překvapilo.
"Jeden z nás… no bože!" odpoví na něco čemu jsem opět nerozuměla a zvedne oči v sloup. Nikdy by mě nenapadlo že má zrovna takováhle manekýna úchylku po dokonalé rodině. Celkově jsem neznala holku, která by v sedmnácti toužila po vlastní rodině. Něco takového jsem znala jen z černobílých filmů a povinné četby a ani jedno mi moc k srdci nepřirostlo. Vanessa se otočila na patě, tedy na podpatku a elegantně odkráčela. Dan se po ní ohlédl, ale zůstal s námi.
"Teda, vždycky jsem říkal, že máš vkus na skvělý holky," ujistí Patrika a měří si mě od hlavy k patě. Jsem svému tričku, které uhrává podstatná procenta mé přitažlivosti pořádně vděčná. "Ze Sofie si nic nedělej, žárlí," mrkne na mě a já si nemůžu jeho ujištění vzít k srdci, jelikož nechápu.
"Vanessa Sofie Kleinová budoucí Vagnerová," představil mi Patrik svou drahou sestřičku celým jménem. Takhle to tedy vypadá, když někdo činí čest svému jménu. Stejně okázale chladné a nadřazené jako jeho nositelka.
"Kde jste přišli k zahraničním jménům?" zeptám se Dana, když konečně přestane být střeženo každé mé gesto Vanessou Sofií.
"To je logický. V zahraničí," obdaří mě svou úžasnou logikou. "A ty seš čí?"
Zasměju se. Já mám zrovna co říkat se zahraničními jmény. Vlastně nevím, jak jsem k tomu svému přišla. "Waissová. Andy."
"No tak ty už úplně pomlč, Waissová," souhlasí s mými myšlenkami. Mám radost, že aspoň s někým z téhle pitomé rodiny si rozumím. Odpřísáhla jsem si, že už sem ani nevkročím. A to jsem tu měla tak pěkný vzpomínky…
"Odvez mě domů…" požádám ho unaveně. Už je toho trochu dost. Nikdo nic nenamítá, s Vanessou se neloučí ani jeden z nás a s Danem rozloučení odbudeme slůvkem "čau", načež mizíme.
"Na nic se mě neptej," prohlásím pochmurně. Kupodivu mi mé přání splní.

"Asi budu mít pravdu, když si budu myslet, žes to plánoval trochu jinak co?" zeptám se po chvíli. Auto je zaparkované před domem a můj pocit sebejistoty značně naroste, když jsem si jistá, že mě od domova dělí několik metrů.
"Však vy si na sebe zvyknete," byl si jistý. A pak kdo je tu naivní?
"To snad není nutný, ne? Vždyť tu bude jenom do příštího týdne," zeptám se v klidu. Dva týdny. Co to je. Když jsem to tak ale vyslovovala, hlavou mi prolítla její věta. Věta Vanessy Sofie, která mi může podstatně ovlivnit život. Tam už jsem skončila.
"No to je právě to. Do Anglie se už nevrací a hodlá dostudovat tady. Je to koneckonců její dům, stejně jako můj a Stefana. To je brácha," informuje mě ještě než se stihnu zeptat. Poznámka o vlastnictví mě popíchne. Jako bych ji snad vyhazovala! Doma je tam bohužel ona, ne já.
"Já to chápu," řekla jsem co nejpříjemnějším tónem a dokonce vynutila úsměv.
"Fajn. Večer se stavím," políbí mě a já se vydám vstříc další nepřijemnosti. Pořád jsem ještě cítila nepříjemnost ze setkání právě uplynulého a musela jsem řešit další průšvih. A i kdyby mi náhodou útěk z domova prošel, v žádném případě mi neprojde ta hodina za školou, zvlášť pokud navíc zjistila ty novinky z intru. Abych pravdu řekla, minimálně té hodiny lituju. Ne, že bych si to ve škole tak oblíbila, ale přišla mi zahozená. Rozhodně nestála za to vysvětlování. To bych ji musela strávit s někým jiným.
 


Komentáře

1 Adele Adele | Web | 14. února 2014 v 23:03 | Reagovat

Konečně ;)
Vanessu se nám zatím neukázala tolik, takže nedokážu poznat, jestli je to fakt taková mrcha nebo spíš frustrované dítě, které si to takhle kompenzuje. A s tím zasnoubením mi to teda příjde divný! :D Jako, že na to přistoupil i ten Dan ;)
Jinak jsem zvědavá, co bude říkat na Andyin útěk máma,ale zase si za to může zčásti sama, takže doufám, že to nedopadne zase hádkou...

2 Kubi Kubi | Web | 15. února 2014 v 15:44 | Reagovat

Juuu.. tak až teď jsem to dočetla, vzhledem k tomu, kdy jsem psala předchozí koment... mám tu totiž kámošku, tak další část přečtu potom:) Už se ale těším:3 Tahle byla opět super, Vanessa mi zatím není moc sympatická, ale uvidí se:)

3 wildbabe wildbabe | Web | 15. února 2014 v 18:47 | Reagovat

Uplně si Vanessu představuju :D.. náhodou, já mám radši cizí jména, je to takové neobvyklé :)

4 s. s. | Web | 16. února 2014 v 14:03 | Reagovat

Tak ještě dočíst 14.. :) Jsem ráda, že už toho nemám tolik a doufám, že si Andy bude s Van rozumět. A nebo ne? uvidim, ale bude to zajímavý;)

5 Andie Andie | Web | 16. února 2014 v 19:09 | Reagovat

jakou jsi měla příchuť pečeti? :)
jak starý je Dan? je opravdu zvláštní, být v sedmnácti zasnoubená, ale dokonce a s podivem jeden takový případ znám i v realitě :D
Vanessu bych měla chuť nakopat, ale nevím proč očekávám, že se z ní nakonec vyklube fajn člověk, který se ukrývá pod drsnou slupkou :D

6 M. M. | Web | 16. února 2014 v 21:03 | Reagovat

Tak komentuju na určený místo :D :D
Hele já vůbec nevím co by se mohlo stát,ale na uvodu 1x13 jsi psala,že nám nechceš kazit radost :D Tak se pohádaji nebo si A. začne s někým jiným(hádám na základě snu) já fakt nevím :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama