1x14

15. února 2014 v 14:42 | Andee Waiss |  Story of...
Tak jsem včera v noci zas četla konec osmýho dílu (ano, Andie, myslím tím přesně ten sex a zasnoubení na hřbitově - a teď mě schválně zajímá kdo čte i mé úvody a všimne si toho xD) a zachtělo se mi pohnout s tímhle, tudíž zveřejňuju už teď druhou polovinu, ačkoli bych mnohem radši zveřejnila i ty další dvě abyste žasly jak umím během několika stránek překopat děj vzhůru nohama, ale to si budete muset počkat, máme teď valentýnský víkend takže všechno zůstane krásné a optimistické. Koneckonců, asi byste nežasly, protože to byste musely komentovat xD To tu vážně nikdo nejste, nebo vás Andee štve?? Jen si nemyslete, flákačky, pořídila jsem si na vás počítadlo od TopListu a teď všechno vidím, všechno vím xP Nicméně věřím, že budete pěkně dočítat a mám pro vás radu mimo téma na závěr - nikdy necvičte hned po probuzení Jillianin kickbox xD Teď se jdu s managementem TVD soudit o jedno jméno kterým mě skutečně naštvali když jsem to začala někdy v polovině celé ságy slečny Waissové (jejíž jméno je již známo i oficiálně) sledovat xD Oprava: jdu shlédnout další díl xD

Pro připomenutí minulá kapitola zde.




"Ahoj," zaječím rádoby spokojeně. Máma by se zatraceně divila, jak se mi klepou ruce. Zastrčím je do kapes ve výrazu vzdorného děcka a v duchu si nadávám. Tohle není zrovna ideální postup, když mám průšvihy a navíc po ní něco chci.
"Zůstaň tady, potřebuju s tebou mluvit," odpoví mi hlasem, který jsem měla předpokládat. "Kde jsi byla o víkendu?" Nemělo by mě to překvapit. A měla jsem si připravit odpověď. A pochopitelně jsem ji připravenou neměla. To je mi podobný. V první chvíli mi přišla na jazyk Míša. Moje první a věčná výmluva na všechno, moje jistota stoprocentně potvrzeného alibi i na věci, které se nikdy nestaly. Už už jsem chtěla její jméno vyslovit, když jsem si uvědomila, jaký kiks by to byl. Šla jsem pro tebe, ale prej jsi zdrhla z baráku. Leda…
"Spala jsem u Míši. Když sem pro mě přišla a já tu nebyla, šla zase domů a já šla za ní," dala jsem jí najevo, že jsem natolik informovaná, že mě nenachytá a tudíž nelžu. Vychytávku, jakou jsou důkazy mezi řečí jsem objevila už dávno a osvědčila se. Zastyděla jsem se sama před sebou, ovšem vyléčila mě od toho představa máminy reakce, kdyby se dozvěděla pravdu. Věřila by jí ještě méně než Míša.
"A proč ses neozvala? Kdybych nevolala na internát, nevěděla bych, jestli vůbec jsi naživu. Víš jaký to pro mě byl stres po tom, jak jsi byla údajně unesená?!" hrála mi na city. Neměla jsem jí to za zlé. Jednak radostí, že mi spolkla moji lež a jednak proto, že jsem ji chápala. Ale šlo to, zavolat? Vzpomněla jsem si, jak jsem byla naštvaná. Nešlo to.
"Ty jsi taky nezavolala," vykroutím se z toho. "Ale jak vidíš, jen tak se mě nezbavíš, žiju a jsem tady a zdrhat už nehodlám." slíbím pro klid v domě. Do Vanessina dostudování koneckonců nemám kam, takže zas tak nekecám. "A mám hlad. Vařila jsi něco?" zeptám se spíš z principu. Máma vaří jen při zvláštních příležitostech a to spíš proto, aby je zkazila. Otevřela jsem ledničku a po dlouhém vybírání vyndala jahodový jogurt a prozíravě mizela, šťastná, jak snadno mi to prošlo.

Divím se co tu dělám. A přitom to tu znám víc než dobře. Moje story na pokračování. Evidentně nezávisí na denní ani noční době, ale na prožitcích. Přesto jsem zmatená. Sice mi dodával paradoxní pocit jistoty fakt, že jsme ve starém známém temném lese, na tomtéž místě, kde už to znám, kde vím, že to existuje i v opravdovém světě a ke kterému jsem si za svoje imaginární i skutečné zážitky udělala vztah, ale přesto tu byl jakýsi rušivý element. Aniž bych se pohnula, rozhlédla jsem se po svém okolí. Na svém těle jsem cítila tytéž chladné ruce, které mi kdo ví proč pořád neublížily, přestože patřily bytosti, která jinak nemá k zabití daleko. Mělo mě to uklidnit. Ale tyhle ruce najednou patřily někomu jinému. Chlad přetrvával, nicméně obličej jsem nepoznávala. Ani podvědomě jsem k němu nemohla přiřadit nikoho, koho bych dosud znala.
Než jsem stačila přemítat, co by to mohlo znamenat, najednou se obraz rozmazal a místo něho jsem byla mezi spoustou lidí. Tenhle nečekaný posun mě zděsil. Viděla jsem kolem sebe spousty obličejů, postav, gest a pohybů a cítila jak mezi nimi bloudím, ztrácím se, jsem z něčeho zděšená, nebo spíš udivená, bránila se pochopit, uvěřit a vstřebat. Tyhle pocity přičítám té náhlé změně. Kde jsem se tu najednou vzala, když jsem doteď byla v bezpečí svého známého lesa?! Zatímco jsem si prohlížela všechny ty tváře, útočily na mě ze všech stran jednotlivá slova toho neznámého. Neznala jsem jejich význam, ale s těmi pocity souvisela. Najednou mě přijala pod svá křídla spokojenost. Bezdůvodná, čistá a bezmyšlenková spokojenost. Vycítila jsem pohled z nejzazšího koutu a známá tvář se sytě rudými vlasy se na mě usmála. Patřila do množiny těch, které jsem znala ale nedovedla určit. Toužila jsem spatřit tvář, kterou jsem znala a dovedla k ní přiřadit i lidskou postavu, aspoň tu předpokládanou, zneklidňující okouzlující postavu s platinovými vlasy, ale něco mi říkalo, že to není nejlepší nápad…

A s touhle pochopitelnou touhou jsem se probudila. Tentokrát bez nutnosti ovládat svůj vřískot. Jako by mi moje zdivočelé představy chyběly. Jako bych najednou až s nimi byla úplná. A touha po té postavě nepřestávala. Jen ve skutečnosti světlý obličej rámovaly tmavé vlasy.
Kupodivu pro její splnění stačilo otevřít oči. Nejdřív jsem opět nechápala. Už už se mi na jazyk dostávala tradiční otázka co tady dělá, načež mi to s pohledem na hodiny došlo. Neříkal, že přijde večer? Otevřené okno. Ulevilo se mi. Nedovedla bych si představit, jak by to asi probíhalo, kdyby přišel dveřmi. Přinejmenším by ho čekal křížový výslech o který bysme ani jeden nestáli.
Toužila jsem zapsat si ten náhlý zvrat mého snu do svého deníku - snáře, ale to teď nešlo. Moje výplody fantazie znát nemusí. Pokud jsem tedy ze spánku nemluvila, což mi moc podobné není, aspoň tedy u normálních snů.
Nemohla jsem si ani zanalyzovat, co tohle pokračování mohlo znamenat. Bylo v něm tolik neurčitého, že to mohla být jen vidina do budoucna, na setkání s někým neznámým, nebo důkaz toho, že všechny moje sny byly výmysl. To jsem si připustit nechtěla. Snažila jsem se identifikovat vše, co jsem znala. Ze svého reálného života jsem znala jen jakýsi neurčitý pocit, když na mě Míša promluvila svým šťastným zvonečkovým hláskem. Připadalo mi nelogické, aby se Míša a její… aura bezdůvodně objevovaly v mém smyšleném světě. Rudé vlasy… a Míšiny mahagonové… Co to mohlo být jiného? Pak mě taky zajímal obsah těch slov, které se mi honily myslí. Slov té osoby z budoucnosti. Nemohla jsem si však vzpomenout na jediné. Těšila jsem se, až si to budu moct napsat. Černé na bílém to obyčejně dává větší smysl.
Ovšem byla tu i nepopiratelná spokojenost z toho, že se moje snové přání převedlo do skutečnosti. Do skutečnosti, kdy jsem na svém přání a na té osobě závisela víc. A on tu byl. A tak jsem aspoň prozatím nechala tuhle bezstarostnou radost zvítězit nad neukojenou zvědavostí, která stejně v tuhle chvíli nešla vyřešit.
"Jak dlouho už tu seš?" zeptám se místo původní otázky.
"Chvíli. Tebe nezajímá, co tu dělám?" připomene mi malý rozdíl mezi dneškem a jinými setkáními. Asi jsme se na svém hloupém zvyku stali závislejší než bylo důležité. Vlastně nebyl důležitý vůbec, ale měl kouzlo. S touto otázkou vyvanuly na povrch všechny vzpomínky na minule, které začínalo stejně.
"Tak dobře, co tu tedy děláš?" svolím.
"Říkal jsem, že přijdu," připomněl mi zbytečně.
"Já vím."
"Copak? Netváříš se nadšeně… slibuju, že domů tě tahat nebudu," uhodl jeden z mých důvodů. "Dokud nebudeš chtít."
"Tak fajn. Přibližně za rok se budu těšit," zašklebila jsem se při uvědomění si tohoto faktu.
"Nechceš se s ní vidět, že jo?" položil mi tak zbytečnou otázku, že mohla být jedině řečnická. "To tak snadný nebude…"
"Proč? Stačí nechodit k vám domů. A to je v pohodě. Bude mi to možná chybět," připustím s rozpustilým úsměvem a soustředím se na jeho výraz. Potěší mě, jak dovedu odhadnout jeho reakce. "ale zas ne tak, abych se s ní proto musela vídat. Věřím ale, že je to oboustranné," dodám, abych hodila část viny i na ni.
"Ness je husa," pronesl vztekle. "Danovi budeš chybět. Ne, že bych z toho byl nadšenej, já jenom abys to neviděla tak černě," pousmál se hořkosladce. Potěšilo mě vědomí, že na mě žárlí.
"Dan… toho bude škoda, až bude pod čepcem…" provokuji a uhýbám před vším, co po mě hází.
"To mu radši ani nebudu říkat. Ještě že bude pod čepcem brzo," uchichtne se přejícně.
"Kdy?" zajímám se schválně trochu nešťastně, takže musím uhýbat další záplavě předmětů z nejbližšího okolí, které po mě vrhá.
"Tak za měsíc. Práce kolem toho jak na kostele, dovedeš si představit její perfekcionismus," děsil se hraně ačkoli nesouhlasil i skutečně. "Počítáme s tebou. Nejen jako s pomocnou silou, ale i jako řádným hostem. Dan tě tam chtěl a Vanessa chtěla velkolepou událost se stovkami pozvaných, takže klidně vezmi Míšu, nebo prostě kohokoli chceš. Jenom prosím ne tvoji roztomilou maminku. Ne, že bych snad proti ní něco měl, tedy až na její zvědavost, s níž tě tu dvakrát kontrolovala a mě málem načapala, ale přece jenom…" zakřenil se.
"To jsem ani neměla v úmyslu," ujistím ho a jemu se hraně uleví. V duchu se probírám šatníkem po nějakých společenských šatech, které pochopitelně nemám. Představila jsem si Vanessu ve svatebním a bylo mi jasné, že ani v šatech posetých diamanty bych se jí nemohla vyrovnat. Přesto nějaké budu muset jít koupit. Sakra, kde na to furt brát?! Však ona mi na ně maminka určitě dá, když se jí svěřím se svým záškoláctvím a zážitky z intru, ušklíbla jsem se ironicky a zklamaně. Litovala jsem toho čím dál víc.

Přesto jsem se šatníkem prohrabala až na dno jen co odešel. Pochopitelně jsem se nemýlila. Soustředila jsem se na svou subjektivní představu a čím více se jí zaobírala a do čím větších detailů se dostávala, tím mi bylo jasnější, že takovéhle šaty nikde neseženu. Přistihla jsem se, že nevědomky kreslím svůj nápad na papír.
Tím jsem si vzpomněla na můj sen, vyhrabala sešit a dopsala poračování. I černé na bílém to dávalo stejný (ne)smysl. Koneckonců, když se děj nezměnil, nemohla se změnit ani skutečnost. Tedy ta smyšlená skutečnost. A já si pamatovala všechno slovo od slova. Nechápala jsem už tu první část, kdy jsem sice pořád byla v mém lese, ale s někým úplně jiným. Má to znamenat rozchod? Ovšem to bych stála v lese sama; úplně ve stejném postoji za mnou ale stála další osoba, která byla podobně jako ta minulá těžko vybavitelná. Protikladná té minulé, pořád stejně od pocitu nebezpečná a uhrančivá, ale s tvrdými rysy a havraními vlasy. Takže budu chodit s někým jiným? Přišlo mi to víc scifi než cesta do vesmíru. Nad slovy jsem se už radši ani nezkoušela zamýšlet, to bylo rovnou ztracené. Když to tak vezmu, vlastně mi to neřeklo skoro nic.

Nakonec jsem uprostřed svých úvah opět usnula.
 


Komentáře

1 Kubi Kubi | Web | 15. února 2014 v 14:58 | Reagovat

Ten kickbox dneska zkusím taky! xD Ale teď  jdu přečíst ty 2 díly, co mi chybí;)

2 wildbabe wildbabe | Web | 15. února 2014 v 19:02 | Reagovat

Noo, doufám, že Andy bude vypadat lépe, jak nevěsta! :D..

3 M. M. | Web | 15. února 2014 v 19:34 | Reagovat

Promin,ale fotku ostříhaných vlasů ani z plesu nepřidám.Nechci přidávat osobní fotky :(
No nohy mám fakt v pohodě,ale poslední dobou mojí lenost odnáší břicho :D
Já se dneska nepřemohla a nešla běhat.Bože jsem líná! :-(
Jdu si dočíst díly :)

4 Zoey* Zoey* | Web | 15. února 2014 v 20:13 | Reagovat

Jojo, pekla :D a prý je to dobrý :D já budu zítra svůj výtvor snídat, tak uvidím ;) áno četla, říkam, že se mi to strašně líbí :) zatím jsem u prvního dne na internátu a myslím si, že to celkem sedí- tedy my měly první den udělaný jinak, ale určitě to jde i podle tvých představ :*

5 Zoey* Zoey* | Web | 15. února 2014 v 20:27 | Reagovat

Vlastně jsme přijely a na recepci dlouhá fronta... nu což, tu jsme vystály, řekly své jméno a nám byly vraženy klíče s tím, jaké máme patro. Ubytovali jsme se a mezitím rodiče zařizovali různé věci u vychovatelek atd... nějaké placení, domlouvání, vyplňování- vlastně jsme se s vychovatelkou nepotkaly. Tu jsme poznaly až další den na nějaké šílené seznamovací schůzce- tam nějaký šílený hry a dohadování a řád ... prostě debility :D

6 Zoey* Zoey* | Web | 15. února 2014 v 21:35 | Reagovat

Tak já si myslím, že tohle tak nějak všude stejné :) trapný to bude vždycky :D

7 M. M. | Web | 15. února 2014 v 22:50 | Reagovat

Doufám že si někdy přečtu i ten sex na hřbitově a zasnoubeni :D jo,neboj čtu uvody :D
Ta Nessina svatba je divná :D vdavat se tak brzo,to nechápu.
Jsem zvědavá na to jaký si A. koupi šaty :)
Pokud ten sen má znamenat rozchod q nového přítele tak tipuju Dana nebo Štěpánapokud je to teda někdo kdo v příběhu už vystupuje :D (teď jsem si uvědomila že tam ani jiný kluci nejsou,takže jsem jinak tipovat nemohla,nevadí :D :D :D :D )

8 Kubi Kubi | Web | 16. února 2014 v 9:34 | Reagovat

Ne, ona to nečetla xD Určitě si vybere skvělé šaty! xD A ten sen je zvláštní, jsem zvědavá, jak to bude xD

9 Zoey* Zoey* | Web | 16. února 2014 v 11:41 | Reagovat

Wow, dočteno ;) skvělý to máš ;)už se těším na další díly :*

10 Áňa T. Áňa T. | Web | 16. února 2014 v 12:42 | Reagovat

Hezký článek. Těším se na další díl :D

11 Zoey* Zoey* | Web | 16. února 2014 v 13:22 | Reagovat

Nemáš zač :)) no to se uvidí, protože nevím jak zase bude čas, tak abych zase někdy nečetla více dílů najednou... přišla mi zajímavá ta část o té párty- to by se na našem intru nikdy nestalo a usmlouvat "trest" se u nás také nedá, ale je to jenom můj názor co znám já ;) a ještě mi přijde strašně zajímavé to otevírání na čip ;) my akorát máme problém s čipem u recepce- je to něco jako kontrola přítomnosti na intru- staršná debilita :D

12 Zoey* Zoey* | Web | 16. února 2014 v 13:49 | Reagovat

Tak jasný, říkám, že to může být všude jinak :) jenom srovnávám se svým internátem ;) u nás párty nejsou, protože bysme byly tak na 99% vyloučeni :D mě by to nevadilo teda, mám do školy hodinu, ale těm co jezdej x hodin by to asi vadilo :D a na lítost si u nás moc nehrajou :/ jarnáky mám na začátku března, ale to mě čeká vášnivé učení- ale čas si určitě zase někdy najdu, abych mohla přečíst další díly- stejně jako to mám teď ;)

13 M. M. | Web | 16. února 2014 v 17:44 | Reagovat

Já nevím tebe by to nepřekvapilo,že se nějaká holka v osmnácti vdává?Já to prostě nechápu :D A nadpřirozeno a svatba v osmnácti je trochu rozdíl :D I když oboje je malo uvěřitelný :D
Tak já nevím před svatbou se může stát cokoliv :) Takže přítel ze snu do děje ještě nevstoupil?

14 M. M. | Web | 16. února 2014 v 18:15 | Reagovat

Ty kráso,ve 23 do prváku to bych nechtěla :D
Neee musíš je sem dát.Chci vědět jak je do toho zašmodrchaný nadpřirozeno a tak :D

15 M. M. | Web | 16. února 2014 v 18:35 | Reagovat

Já spíš zítra budu cvičit,protože konečně budu doma sama,takže si to užiju a nerada chodm běhat s klíči :D Tenhle týden bude mamka chodit pozdě z práce takže musím využít cvičící příležitost :D jen asi nebudu chodit běhat no :D
Joooo dej aspon budu mít po večerech co dělat :D

16 Andie Andie | Web | 16. února 2014 v 19:20 | Reagovat

v TVD je někdo Waiss? :D
ten díl o hřbitově bych si taky přečetla, škoda, že je až tak daleko. :D
s těmi sny mě čím dál tím víc štveš, nevidím v tom vůbec žádný význam a to mě deptá, chci umět číst mezi řádky :D
nechtěla bych, aby mi byl někdo schopný vlézt do pokoje oknem, pořád bych očekávala nějakou nemilou zabijáckou návštěvu :D

17 s. s. | Web | 16. února 2014 v 19:21 | Reagovat

Tak se těšim na další díl ;) Bylo to zajímavý, tak uvidim, co se z toho vyvrbí. Nerada si dělám nějaký závěry  sama, až taková fantazie se mě snad ani nedrží :D

18 cincina cincina | Web | 16. února 2014 v 19:35 | Reagovat

Tak já jsem ráda, že jsem tě s tím nakazila:D A ano, dívala jsem se... upřímně se divím, co to Rusáci dneska předvedli. Měli Slováky rozsekat na nudličky. To je můj názor:D
Jinak v úterý s nima hrajeme. Tak snad jim dáme klepec my:)

19 Lucy1616 Lucy1616 | E-mail | Web | 16. února 2014 v 20:41 | Reagovat

Už prosím ne :D Já to nestíhám číst :DDD

20 Adele Adele | Web | 16. února 2014 v 20:58 | Reagovat

Tak sex na hřbitově?! :D to jsem teda zvědavá :D
Ty její sny mě trochu děsí... ahhh, pozoruje ji když spí... romantika. Trochu mi to připomíná Stmívání :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama