1x16

18. února 2014 v 5:51 | Andee Waiss |  Story of...
Dobré ráno, kočičky, zdravím vás s další mimořádnou kapitolou nadopovaná tisící kafi, cigaretami a videy z přehlídek Victoria's Secret. Občas po radostech obyčejného lidu zatouží i spisovatelské oko... ty holky jsou až zvráceně dokonalý!! Nicméně pokud tedy v ději objevíte nějakou kravinu, dejte vědět, jsem už víc mrtvá než živá, ačkoli jsem řádně pohnula s Melanií.
Zatím tu ale máte Andy v situaci mírně řečeno nezáviděníhodné. Víc spoilerovat nebudu, ale kdo četl ukázku z minulého blogu (že, Adele) má jasno, jak to bude pokračovat (a ne abyste ji všechny mazaly znovu číst, chci aspoň některou z vás překvapit!!). No, teď se budeme prokousávat mým nejneoblíbenějším obdobím, ačkoli konkrétně tyhle pocity se píší celkem zajímavě, rozhodně příjemněji než konec té minulé kapitoly xD
No, užijte si to, teď bude pauza... ale v příštích víkendových kapitolkách pro vás mám jedno neobvyklé - a doufám že i příjemné - překvápko, byť se nebude týkat děje ale způsobu psaní... můžete hádat :-)

Pro připomenutí minulá kapitola zde.



Tahle pitomá hádka trvala přesně pět minut, které mi zabralo oblékání rozházeného oblečení. Pak jsem odešla domů. Vzpomněla jsem si na podobnou, ale přesto úplně rozdílnou situaci, kdy jsem se zařekla, že s ním nechci mít nic společnýho. Měla jsem se toho držet, krucinál! Teď se přesně potvrdil můj tehdejší důvod.
Moje sny lžou. Naslibovaly mi bezpečí a já podlehla. Ukázaly mi, že v nejbližší době se v mé budoucnosti objevovat nebude a mínily, že budu šťastná. Což byl kardinální omyl. Celé to byla shoda náhod. Sešit zahrabu dospoda šuplíku. Na roztrhání nemám sílu.
Ovšem na druhou stranu mi tak úplně nejhůř taky nebylo. Aspoň než vyprchal vztek a zklamání aby uvolnily místo horším pocitům. Sžíravějším a tíživým. Tak tíživým, jako by se mi na plicích usadil obrovský balvan a bránil mi dýchat. Věděla jsem, čím se ho zbavit. Ale věděla jsem, že to nemůžu. Ani kdyby mi sny slibovaly svatbu se zlatým kočárem, víckrát nenaletím.
Stejně tak nemůžu zůstat na intru a tedy i ve škole. Od října, kdy nastupuje na vejšku, se tam s ním budu potkávat. To, co se zdálo jako hlavní důvod pro pokračování studia se teď jeví jako primární důvod k odchodu. Koneckonců, co bych tam ještě měla dělat? Nechtěla jsem tam, nelíbí se mi tam, nic mě tam neváže, jen povinnost, která mě během týdne může vázat úplně jinam.
Mámě jsem to nadhodila ještě večer. Nepodařilo se mi ji však ukecat k ničemu víc, než k odchodu v pololetí. Škoda peněz, nejpádnější argument. Materialistka! Psychiatr nebude o nic levnější. Tohle totiž ve zdraví nepřežiju. Nebo někdo jiný!
O sebevraždě jsem zatím nepřemýšlela a to ze stejných důvodů, z jakých jsem to neudělala při minulé depresi. Jsem prostě srab, no. A kromě toho je tu naděje, že moje zlomyslné sny měly pravdu aspoň v tom, že budu ještě někdy šťastná. Snad brzy. O to se přece nemůžu připravit. Jednou se mi všechny ty měsíce strávené v apatii musí vynahradit.

Protože jsem to už několikrát zažila, byla jsem na noc relativně připravená a tak mě její délka ani těžkost nepřekvapila. S čím jsem ovšem nepočítala, byl obraz, naskýtající se mi při pohledu z okna, který jsem zopakovala za to ráno snad podesáté. Nevím, co jsem čekala, ale to, co jsem viděla rozhodně ne. Ten… dlouho jsem slova nenacházela, ale pak se mi jich dostalo. Ten děvkař, kretén, lhář, sadista… ! Nejsem masochistka abych ten pohled vydržela déle, než kolik mi stačilo k uvědomění si děje venku. Přesto mám pocit, že jsem viděla víc než dost.
Odpotácím se do křesla. To jsem toho pro něj tedy znamenala, když si už druhý den za mě najde náhradu! Nejspíš první, kterou potkal, normálně mívá lepší vkus. Všimla jsem si holek po kterých se díval, pochopitelně tak, abych to pokud možno nepostřehla… tahle k tomu typu nepatřila. Ovšem to mu nebránilo olizovat se s ní přímo pod mými okny! Setřu si slzy. Přímo pod mými okny… Moc okázalé na náhodu, namlouvám si. Nevím, co by bylo horší, kdyby byl do ní zamilovaný, což by nepochybně bylo pokořující z mnoha důvodů, nebo kdyby ne, čímž by dokázal, že se vůbec nezměnil a mně tedy celou dobu lhal. Je lepší být pokořená nebo obelhávaná? Obojí jednou přebolí. Snad.
Ovšem jestli nebyla náhoda, že se olizoval s první holkou, kterou potkal zrovna pod mými okny, co z toho mám vyvodit? Ukazuje mi, jak mu na mě "záleželo" nebo mě nutí žárlit? Patrně obojí.
Vlastně bych měla být ráda, že jsem to zjistila, než bylo pozdě.

Míšu, přihrnuvší se odpoledne víceméně vyženu a jen díky své nekomplikované a šťastné povaze nakonec neodejde a po dobu své přítomnosti mi zároveň předá kousek svého optimismu. Kéž by nikdy neodešla! Dokud tu bude, můj sen nebude mít šanci lhát. Budu povrchně šťastná. Tak jak je mi to předurčeno. Výsměch.
"No, ty zas vypadáš. Co se stalo?" přejde ji na okamžik úsměv.
Mlčím a stejně reaguji na všechny její otázky, až je vzdá a prostě mě jen obejme. Je to přesně to, co potřebuju, ale přesto se jí vytrhnu. Nikdo se mě nesmí ani dotknout. Povzdychne si.
Ukázalo se, že nepřišla jen tak. Měla toho spoustu na srdci a jak je v její povaze, co na srdci to i na jazyku, takže mě detailně seznámila se všemi novinkami ve svém prosluněném životě. A že s ním kamarádka pěkně pohnula! Rozešla se totiž definitivně se Štěpánem a hned vzápětí sbalila novou známost, navíc v Praze, kamarádka totiž na rozdíl ode mě jela domů až večer a s novým doprovodem. Tohle se mi zrovna dobře neposlouchalo, už jen proto, že to snižovalo moji šanci na lepší (nebo horší, jak se to vezme) variantu, v níž mu na mě záleží a chce, abych žárlila a uvědomila si, že i mě na něm záleží. Jako bych to nevěděla. Ovšem u Míši ani u Něj nebylo divné v podstatě nic. Při odchodu mi slíbila, že se mnou pojede městskou. Na rozdíl ode mě to už jednou absolvovala. Jsem jí vděčná.
Cestování totiž zvládnu ve zdraví především její zásluhou. Ještě tentýž den, dokonce v očekávanou dobu, skončíme na plánovaném místě, což by se při jízdě sólo rozhodně nestalo.
Jestli jsem očekávala nějakou změnu s příjezdem na intr, nedočkala jsem se jí. Sice jsem byla daleko od všeho, co mě trápilo, ale internát, ubíjející mě i v lepší náladě se jevil ještě pochmurněji. Balvan mé plíce doslova lisoval, od rána mě dutě bolela hlava, tak tak lehnout do rakve a vzbudit se znovuzrozená, nebo klidně vůbec, ani to by mi v daném stavu nevadilo. Jenže ono to nešlo. Dá se to ovšem zvládnout bez toho?! Snad jednou někdo vymyslí přístroj na mazání vzpomínek, kliknete na tlačítko a jako by se nikdy nic nestalo, žádná vzpomínka, žádný důkaz, žádná bolest. Jak jednoduché. Jak nemožné…
Dost! Trápí se snad on?! A mezi námi, důvod by měl. No netrápí. Užívá si s první holkou, na níž natrefil. Jako by on měl na takový přístroj patent a sobecky si jeho účinky nechával pro sebe. Co to ostatním usnadnit, že?! Proč se nezařídit dle jeho příkladu? Hned zítra si najdu náhradu. Sice cítím, jak hloupě to zní, ale u něj to fungovalo! Prostě nějakého kluka, který mi aspoň provizorně vrátí to, co jsem nikdy neměla ztratit. On není jediný na světě, ačkoli mi to tak připadalo. Ještě v pátek ráno…

Přes své předsevzetí to není tak jednoduché. Míša mě sice podporuje, ale jen z postele, protože narozdíl ode mně myslí i na jiné věci než na rozbor své existence, a tak si pamatuje, že v pondělí máme psát test, z kterého pochopitelně příliš neuměla a tak volný večer využila po svém. Zatímco se ostatní učili, vylezla vysprchovaná v ledové vodě na balkon jen v opalovačkách. Jindy bych ji možná napodobila, ale dnes to nešlo. Jednak jsem měla své předsevzetí, a druhým důvodem bylo, že samotné ležení v posteli člověka příliš nezaměstná, takže může nechat volně plynout myšlenky a představy…
Nevím, co by mě udělalo šťastnější, jestli navrácení času nebo milosrdné zapomnění. Snad to první, ovšem nevracela bych se k pátku, ale mnohem dál, ke chvíli, kdy se mi zdál ten přiblblý sen, jenž nikdy neměl ovlivnit mé správné přesvědčení… nebo ještě dál, před chvíli, kdy jsem ho potkala, nebo zpět do poloviny devítky, abych se zbavila i téhle hloupé školy. Nejlépe se nikdy nenarodit.
A s takovými myšlenkami jsem procházela přeplněnými ulicemi, určitě přeplněnými spoustou skvělých náhradníků, určitě lepších než originál, ale jak se říká, pozitivní myšlení dělá zázraky. To se pak můžu jít zahrabat. Mít tu Míšu, stačil my mi pohled jejím směrem a úsměv by se dostavil. Jenže ta mrcha touhle dobou blaženě chrní na pokoji. To se někdo má! Pokusím se vynutit úsměv i bez její magické pomoci. Sama cítím, jak neupřímně vypadá. Nešťastné oči a koutky křečovitě vytažené nahoru. Zklamaně se ploužím do třídy. Tak tohle nevyšlo, pomyslím si, vzdám touhu po šťastné image, sklopím oči a připadám si neviditelná.
Jenže asi nejsem. Nebo jsem aspoň hmotné konstrukce. Ovšem neviditelná možná taky, jinak by do mně nějaký idiot nenarazil. Zvednu otráveně oči, kterej trouba zas nekouká na cestu a ovládám smích. Aspoň se tedy usměju, tentokrát doopravdy. V poslední době mě potkávají situace jak z typického seriálu. Proti mně stojí ten třeťák, co nás s Míšou prvního záři ohodnotil u vchodových dveří jedničkou.
"Vidíš, takhle je to lepší," doporučí mi a já pochopím, že mluví o úsměvu. Pokusím se mu vyhovět.
"Díky za radu," řeknu zdrble, což nesouhlasí s momentálním výrazem tváře.
"Kde je Míša?" zeptá se. Zklame mě to. Takže se shání po kamarádce…
"Na intru s angínou, flákačka," usměju se mile, tedy v rámci možností.
"Já jen, že vás neznám jinak než spolu… ale evidentně k sobě přirostlé nejste," oplatil mi úsměv.
"Jak vidíš," potvrdím s pokrčením ramen.
"Co máš teď za hodinu?" změní téma; evidentně se mě už chce zbavit.
"Češtinu," vzpomenu si.
"Senza. Tak to máme společnou cestu," usměje se krásně, byť nesrovnatelně proti okouzlujícím a omamujícím poloúsměvům Patrika. Auuu… stačí jediná vzpomínka a…
Vzpomenu si na naši hádku, probíhající během mého shánění svršků a ničivou bolest nahradí vztek. Lepší než se topit v kyselině…

"Miluješ? Ale jistě. Hodí se ti nechat se vozit po všech čertech, nechat si zachraňovat krk kdykoli se chováš nezodpovědně. Líbí se ti si se mnou hrát, provokovat, ale sáhnout na sebe nenecháš. Samozřejmě, co jsem asi měl čekat… Nechceš ty snad taky celibát do svatby?" ironizoval. Jak - taky?! Je tedy Vanessa… no v sedmnácti to není až tak neobvyklé jako být vdaná. Já ale svatbu neplánuju, ani do ní nehodlám čekat. Nechtěla jsem prostě jen v autě na parkovišti u baráku a kdyby se nezachoval jak idiot, řekla bych mu to. "Nikdy jsem to s žádnou nemyslel tak vážně jako s tebou a až doteď jsem toho nelitoval. Pro tebe to možná neznamená tolik, co pro mně, ale to už je teď stejně jedno," pokračuje trochu příjemnějším hlasem, přesto nemusím být vědma, aby mi došlo, co tohle znamená. Ať! Jestli mě nechá jenom kvůli tomuhle, měla bych důvod litovat?!
"To se vylučuje s tím, co chceš teď udělat. Nechat holku jenom proto, že se s tebou po měsíci víkendového setkávání nechce na rychlovku vyspat není zrovna jasnej projev toho, že to s ní myslíš vážněji než s ostatníma," ušklíbla jsem se pohrdavě. Jestli to nepochopí takhle po lopatě, tak vůbec.
"I tak to nebyl nejlepší nápad. Měl jsem to vědět od začátku. Jsou věci, který změnit nejdou ani při nejlepší vůli," dorazí to. Dalo se na tohle něco říct?!
"Tak to promiň, že jsem tě okradla o tolik vzácného času," zašpičkuji si a uraženě odkráčím. Nebyl to od začátku nejlepší nápad… Ani můj, ani jeho…
 


Komentáře

1 Kubi Kubi | Web | 18. února 2014 v 7:54 | Reagovat

Je pravva, že se toho teď u mě dost děje xD Joo.. ta domácí pizza je boží:3 A už spím lépe:) Juuu... další příběh!:) Teď si ho ale přečíst nemůžu:/ Takže později, ale myslím, že ještě dneska, tak pak napíšu koment:)

2 Cassie Cassie | Web | 18. února 2014 v 8:34 | Reagovat

Taky jsem zvědavá, ale bojim se, že to projedem... A příběh si přečtu až budem mít chemii :D

3 s. s. | Web | 18. února 2014 v 8:39 | Reagovat

Ok, ok..tak se nechám překvapit, když si tu ukázku moc nepamatuju. Nicméně tenhle díl je hezkej, ale je mi strašně moc líto Andy. Ovšem jsem zvědavá, jak to vymyslí s Patrikem a jestli ho při první příležitosti aspoň trochu seřve nebo ne xD

4 Zoey* Zoey* | Web | 18. února 2014 v 9:10 | Reagovat

Děkuji ;) příbeh zase zkopíruji a  snad brzy přečtu :) Zoey* je taková inspirace od Akademie (už jsem to měla vymyšlené, ale knížka mě utvrdila), ale Calla je ciste náhoda :D ale ano Smečku  jsem četla :D

5 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 9:25 | Reagovat

tak nejdřív odpovím  na komenty (víš, že nerada píšu k příběhu, ale není už nějak kam jinam, takže sorry) :D
klidně bys mohla zveřejňovat nejen o víkendu O:) ale dobře, nebudu otravná :D prý jen 17 kapitol, máš další knihy a potom Melanie! :D
noo to že M. není zamilovaná jsem pochopila, ale znám holčičí povahu a práci "chemie" a většinou to dopadá tak, že se holka do kluka po sexu zamiluje, i když nechce, tak aby se to nestalo časem i jí - proto jí lituji :D
tak jsem ráda, že u snu jsem trefila alespoň ty dvě verze budoucnosti, až bude čas, pročtu to několikrát (ne, že bych to už neudělala :D) a třeba na to přijdu :)
jinak zveřejnění mého příběhu se bojím protože to zatím bylo nezáživné a navíc chci mít napsaných alespoň 10 kapitol, než to dám na blog, abych pak měla připadně co přidávat, když nebude čas :) a prostě se mi to pořád nelíbí, musím to učesat do nějaké pro mě přijatelné podoby :D
já taky čtu komenty ostatních, ale já čtu ráda všechno, většinu lidí co znám a mají blog nebaví číst ani cizí články, natož komenty :D
a já tě nekazím (to určitě už ani nejde :D), pouze tě podňecuju ke zveřejnění hřbitova a alkohol by ti k tomu určitě pomohl :D
a na to TVD přijdu! jen už jsem u posledního dílu a nepamatuju si všechny postavy, takže pokud to byla nějaká, co už tam není, tak mám asi smůlu :D

6 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 15:22 | Reagovat

číst jdu teď, doteď jsem nějak nestíhala, přesto, že jsem doma. hrůza :D
zlaté prasátko ani ne, ale jestli umíš kouzlit, přeji si vilu a nějakého hezkého romantického chlapa k ní, dííík :D
přesně, sudá čísla jsou ošklivá, taková pětka, ta už je mnohem lepší :D
třeba se ti časem bude chtít je přetvořit :P
teď nějak až do pátku nestíhám, uvidím, jak bude čas o víkendu, že bych narychlo upravila tu první kapitolu a připsala k ní rovnou i druhou :)
no, původně mě napadlo, že Patrik leze A. do hlavy a ty sny jí nějak "vnutí", ale zavrhla jsem to :D nicméně si pořád myslím, že Patrik je nadpřirozený, a to bude, hádám, správné :D
já občas jako taky nemám náladu na čtení článků, ale bytostně nesnáším lidi, kteří přijdou na tvůj blog a ve vidině, že jim zvýšíš návštěvnost nebo dokonce komentář oplatíš, ti ke článku napíší "hezký článek" :D

7 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 16:21 | Reagovat

Andy to ustála ještě relativně dobře, mně se stát to, co jí, zabíjím pohledem a brečím tak týden v kuse :D
aspoň, že jí ten třeťák vyklouzlil úsměv na rtech :)
jinak nevím proč, ale myslím si, že ten, kdo se líbal pod Andiným oknem, byl Patrikův brácha :D

8 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 16:24 | Reagovat

zabít zvráceným způsobem? to si nezasloužíím :( když už, tak rychle a bezbolestně, prosíím :D
k tomu přesvědčení myslíš to, že je nadpřirozený? poprvé mě to napadlo, když byla Andy prvně u něj, podle jeho řečí, teď nevím konkrétně, až se dostanu k tomu, přečíst to znovu, napíšu ti to :D
budu doufat, že jsem dobře ukrytá a nenajdeš mě, protože s kapitolou to asi tak rychle nepůjde :(
a začínám se tě čím dál tím víc bát, asi by sis měla jít zapálit, a nebo to, že u sebe žádné nemáš, brát jako plus a znovu se pokusit s tím seknout :D
a nezveřejníš nic? na to zapomeň, nebo si tě najdu a krutě tě zabiju já! :D

9 Cassie Cassie | Web | 18. února 2014 v 16:29 | Reagovat

No my máme jarňáky až za tejden :( A z mobilu už psát můžu, ale je to k vzteku! :D Ale musim se přiznat, že jsem za celých 90 minut stihla jenom dva příběhy, protože mě 20 minut zkoušel :( :D Ale vyvázla jsem s 60% :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  To je na mě opravdu velkej úspěch :-D

10 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 17:06 | Reagovat

joo to nevím .. jsem tvá věrná čtenářka, to by mohlo stačit na méně krutou smrt, ne? :D
dobřee, našla jsem ti speciálně pár pasáží kvůli nimž si to myslím ""Já se bát nemusím," zasměje se bezstarostně.";"A přitom je ho víc než si vůbec dovedeš představit," oponuje mi s temným hlasem i úsměvem. "; - kopírovala jsem jen jeho konkrétní řeč, všechno je z té kapitoly, kde u něj Andy spala :D a bylo toho víc, jen jsem momentálně líná to hledat, až to budu číst, půjde to snáz :D
obvolat všechny školy, které měly prázdniny stejně, jako ta má? good luck :D navíc bys určitě nepřišla na správnou "výslovnost" (háčky a čárky :D) mého jména a telefon nevedeme, cha, smůla :D (fajn, kdybys chtěla, podle jména mě najdeš hned, ale ve vlastním zájmu ti doporučuji to nedělat, mohla bys najít třeba můj starý blogísek, který je bohužel jednou z prvních věcí, kterou o mně lidé najdou - a nic pěkného to není :D:D)
a jelikož jsem ti indicie o mém názoru na Patrika napsala, máš o důvod víc zveřejňovat :D
jakože to byl Patrik? fajn, začínám ho oficiálne nenávidět :D i když podle toho, čí je Melanie, to asi dobře dopadne, ale stejně, nic nevím a momentálně ho nesnáším! :D
třeťák bude nový M. objev? předtím mi to nějak nedošlo :D

11 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 17:53 | Reagovat

hokej jde mimo mě :D jinak doma, nebudu lhát, byla jsem po víkendu unavená, vystresovaná a nechtělo se mi + jsem se chtěla naučit na písemky (oficiální verze je ta, že mě bolí v krku :D)
jasné, možná ty věty nic neznamenají, ale moje mysl je prostě vidí jako předzvěst nadpřirozena :D zatím nemám žádný konkrétní tip, co by mohl být, ale doufám, že to brzy přijde :D
na hledání blogu zapomeň :D (beztak je tam všechno písmem 1px černě na černém pozadí, takže pokud bys nebyla dostatečně vynalézavá, nepřečetla by sis ani čárku :D)
tak aspoň si ti dva budou kvit :D
mimochodem, zapříčinila si mi novou závislost a to závislost na kickboxu, je to naprosto úžasný cardio! :)

12 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 18:19 | Reagovat

máti by mi to naštěstí omluvila i tak, takže pohoda :D
no jasný, on a celá jeho povedená rodinka :D nebo se potom ze všech vyklubou nadpřirození, něco jako v TVD (kde mi to na začátku přišlo už až přehnané, než jsem si zvykla :D) jinak doufám v něco nekovenčního, žádný upír či vlkodlak, třeba že bude umět jen číst myšlenky, nebo tak něco .. jinak žádné přání nemám a jsem zcědavá, co se z něj vyklube (dozvíme se to?)
jj právěže Jill, ten cardio kickbox, a hrozně mě baví (i když je to asi párdenní záležitost a pak má závislost pomine :D)

13 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 19:31 | Reagovat

nezávidím ti tvůj ústav :D
nebooj, nemyslela jsem to tak, že u tebe je to přehnané :D upíří ani vlkodlaci by mi vyloženě nevadili, ale něco neobvyklejšího by neuškodilo :D
ale joo, na A. by třeba i vlkodlak či upír seděl, ale ta beztak nadpřirozená určitě nebude :D
Twilight jsem četla a TB jsem sledovala asi do čtvrté série, a nevybavuji si, že by v ani jednom bylo čtení myšlenek, asi bych se na to měla podívat znova :D a hlavně tam to bylo v kombinaci s upírstvím, ne? já bych to dala úplně zvlášť a přidala bych k tomu ještě pár schopností (což bych asi neměla psát, ale nevadí):D
boxování nesnáším obecně, a poskakováním nevím co myslíš, toho je tam asi docela dost :D mě nejde to jak máš kopnout dopředu a pak dozadu, padám u toho :D

14 Andie Andie | Web | 18. února 2014 v 20:24 | Reagovat

joono, všichni kromě tebe na mě dlabou :( :D
tak naše škola zase má DOD nic moc, webovky šílený, ale ve finále je to fajn škola :D
u tebe právě přehnaného není nic, a proto se mi tvůj příběh líbí :) (kdybych měla číst něco nadpřirozeně přehnaného, asi by mě to nebavilo, u filmů/seriálů to ještě zkousnu)
nevím, prostě se mi to na A. hodí, když se nad tím zamyslím, je taková hodná, nezkažená .. takováta typická holka, ze které se pak stane upír :D což ale neznamená, že stále nedoufám, že jím nebude :D a druhá možnost, bude to takováta chudinka, okolo které je mraky nadpřirozených a ona nic :D
Sookie četla myšlenky? no sakra, to už vůbec nevím :D to že se stala vílou si pamatuji, dokonce si přesně vybavuji, jak vstoupila do té jejich říše, když sebou švihla někde na hřbitově, ale to je asi vše, co si z toho pamatuji, je to už dávno (sledovala jsem to roku 2011)
a Edward, nojo, do háje :D a to jsem Stmívání viděla nedávno, má skleróza je čím dál tím horší koukám :D
no ono katastrofa je čtení myšlenek asi vždycky, já osobně bych to snad ani umět nechtěla, protože bych si šla raději skočit, než všechny "poslouchat" :D
mohla bys mi to najít, furt netuším, které myslíš :D

15 Kubi Kubi | Web | 19. února 2014 v 9:15 | Reagovat

Takže tahle část přečtená! xD Opět úžasná:3 Chudák A., tohle ji udělat nemusel:/ Ale zase je to o tom zajímavější! xD

16 Lucy1616 Lucy1616 | E-mail | Web | 23. února 2014 v 9:11 | Reagovat

Skvělý! Mám v knížce hrozně ráda popisování pocitů a ještě k tomu v ich-formě. Nesnáším er-formu, to se mi potom ten děj a hrdinové zprotiví :D Je mi líto Andy, já už jsem si taky myslela, že ten mizera bude lepší a že se aspoň trošku kvůli ní změnil. Ale ne -_- Já to vidím tak, že se dá dohromady s Vanessiným snoubencem :D Nevím proč, ale připadá mi hrozně sympatickej. A Míša je docela mrcha, nemyslíš? :D To jen tak opustila Štěpána, nebo jaký to mělo důvod? Nicméně ta dvě jména mi k sobě hrozně sedí, takže bych je dala znova dohromady :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama