1x21

2. března 2014 v 19:24 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, tak tu máte další kapitolu, poslední, než se začne dít něco zajímavého, tedy ten očekávaný návrat milované dávné lásky ve své běžné frajerky cynické verzi. Těším se na to, ale teď se musíme ještě zbavit jedné nezbytné nepříjemnosti... Pokud to nebude úplně opravené, neděste se, ještě na to mrknu, teď ale mažu s M. ven :-) Jinak, abych k dnešku řekla maximum co je možné, když tak s potěšením zjišˇtuji, že vám moje deníčky budou chybět... konečně jsme si pořádně zacvičila, objevila další dvě nový skvělý videa a jedno z nich na kickbox, takže je sem možná dám až nebude co psát :-) mohla bych zkusit recenze, co říkáte?? k obědu jsme měli úžasnej kuskus a kromě večera jsem si krásně odpočinula, četla Hostitele a tu svou nekonečnou telenovelu a vykouřila nejméně cigaret za týden xD Nechce se mi zítra do školy...




Ačkoli mám největší chuť si svoje znovunalezené věci obléct hned druhý den, abych té náně ukázala, že moc dobře víme, kdo za tím stojí, ovládnu se. Příliš nebezpečné. Přece jen je její kamarádkou lstivá Barbie. Paradox. Nikdy mě nikdo nedonutil se bát spravedlnosti, když jsem v právu, a nějaká růžová zbohatlická káča úplně v pohodě a bezpracně.
Škoda, že do pátku zbývají ještě tři dny, tak ráda bych si všechny své věci odvezla do bezpečí domů a nenechávala tu ani ponožku.
Na chodbě se setkám s Tomášem. "Sluší ti to," řekne jako vždy, a mě to opět nevhodně připomene tradiční setkávací větu s někým jiným. S Ním. Stejně jako ten zbytek jsem si jí snažila nepřipomínat. Pro zachránu před nepříjemnou situací vyvolanou vzpomínkou se ohlédnu po Míše, která se vykecává s učitelkou u šaten, jelikož nehodlá připustit, že by měla k bílému outfitu mít žluté pantofle a nadále trvá na svých ladících lodičkách.
"Díky. Máš dneska čas?" zeptám se.
"Proč ne. Nemáš ale náhodou zakázaný vycházky?" diví se.
"Mám, nemám, co na tom," ušklíbnu se. "Já tu vůbec bejt nechtěla, o průser navíc se ztratí."
"Jestli to takhle bereš… tím líp. Budu se těšit. Už se mi stýskalo, Andy…" chce mě chytit za ruku, ale já se pořád nervózně ohlížím po Míše. Teď by se objevila a bylo by všechno ztracený. Evidentně to dojde i jemu a od svého úmyslu upustí. Pak přijde Míša a naše setkání tím ukončí.
Uvědomím si, že jsem úplnou pravdu neříkala. Sice jsme tu být nechtěla, ale začíná to mít grády. A tak odpoledne zdrhám z intru, ačkoli to, co by mi hrozilo při prozrazení nechci ani domyslet.

O co lepší je to s Tomášem, o to víc se odcizujeme s Míšou. Od akce "Sebevražda" se spolu zase moc nebavíme. Připadám si osamělejší než kdy jindy, jako by mě opustilo všechno, co mi bylo vlastní. Míša, mé druhé já, se mi čím dál víc vzdaluje, nebo já jí, ačkoli výsledek je stejný, o té druhé ztrátě snad ani nechci mluvit. Jako bych začínala se vším úplně od znova. Třeba je tohle ten recept ke štěstí, který mi moje pomatené sny sdělovaly, - s odstupem v nich opět hledám nápovědu, víc než kdy znamenaly - odprostit se od všeho, co znám a začím s čistým štítem.

Překvapivě to ale bylo dřív, než by si člověk mohl pomyslet. Čtvrtkem se totiž změnilo všechno. A přitom se to jevilo tak slibně. Vlastně bylo všechno víc než slibné. Dokud ta nána Linda nenahlásila ztrátu osobních věcí. První myšlenkou byl údiv. Že by Klára kradla i ty její? Což toho by si nemohla nevšimnout, a ačkoli samotná ztráta by pro ni příliš neznamenala, kromě důvodu pro další rozhazování peněz, rozhodně by si i navzdory své růžové debilitě všimla, kdyby její věci byly v Klářině skříni. V jednom pokoji o minimu čtverečních metrů to nešlo nepostřehnout, byť nevědomky. Těšila jsem se, kdy i na moji spravedlnost dojde a dodatečně mě štvalo, že jsme si ty věci vzaly. Kdyby je našli u ní, vyznělo by to lépe, než kdybychom se musely přiznat, že jsme u ní v noci tajně hrabaly ve věcech. Teď nemáme důkaz. Snad ji ale vystraší, že byla odhalena a nebude v tom pokračovat.
V nově nalezeném černém tílku se cvočky jsem se tedy bezstarostně vydala na výslech do ředitelny. Míša už tam seděla. Její výraz byl strnulý. Divné. Zkontrolovala jsem výraz ostatních přítomných a doslova se zarazila. Linda se tvářila vítězoslavně, Klára se snažila udržet si na obličeji cosi imitujícího rozčarování. Nebo takhle špatně předváděla stydění? Přitom jí normálně šlo, když jsem se jí ptala já, klopila oči a celkově vypadala mnohem důvěryhodněji. Ředitelka hleděla svrchu. Byl to její obvyklý pohled, přesto mi na celém tomhle seskupení přišlo něco nepochopitelného. Všechny tyhle výrazy byly na místě, jen jaksi proházené na nesprávných tvářích.
"Na tebe čekáme, Waissová. Tak, teď to máme kompletní," usmála se ďábelsky. "Lindo, prosím," pokynula k růžové princezně.
"No co. tu nejsem u výslechu. A jestli, tak jako poškozená," dokázala svoji inteligenci hned první větou. Co jiného to bylo, když ne výslech. "Byly mi odcizeny moje věci a vzhledem k tomu, že tyhle dvě bydlí nejblíž, pokládám je za podezřelé."
"Nečinila bych ukvapené závěry, něco takového můžeme říct až po prohlídce osobních věcí," opravila ji mateřsky ředitelka a byl to výraz, který jsem u ní obvykle neznala. Jako by ty dvě byly známé. Nebo dohodnuté. Dost pravděpodobné.
"Já nemám co schovávat," poznamenám kousavě s významným pohledem ke Kláře, "takže se klidně podívejte," svolila jsem neochotně, ale s klidnou nonšalancí. Co by asi tak našli, že.
Míšin postoj byl identický. Obě jsme byly přesvědčeny o své pravdě. Asi toho víme o životě hodně málo… Samotná pravda vždycky nestačí. Takže jsme nestačily zírat, když se objevily jak v mém, tak v kamarádčině šatníku růžové neonově blýskavé věci, které nám už evidentně nepatřily. Hned na vrchu. Už podle toho mohlo být patrné, že jsme to neudělaly, ale to by tu někdo musel používat logiku.
Nevěřím na pravdu. Nevěřím na spravedlnost. Nevěřím už ničemu. A to ta kráva ředitelka nás ještě upozornila, že můžeme být rády, že jsme na soukromém sektoru, protože jinak by celou záležitost předala policii. Chtěla jsem vřískat. Nebo se smát. Celou dobu jsem si byla jistá, že se probudím.
A tak jsme ještě tentýž den zmizely z internátu. Pochopitelně s rodiči. Zatímco máma ten nesmysl vyřizovala, odešla jsem na chodbu a vyhledala Kláru.
"Co to mělo znamenat, ty náno pitomá?!" měla jsem co dělat, abych se nerozeřvala. Nechtěla jsem okolo toho paradoxu dělat víc rozruchu, ačkoli mi bylo jasné, že se to neutají.
"Mě se to netýká. Mě jsi naštěstí nic ukrást nestihla," ušklíbne se ta kráva, zdeformovaná do Lindiny podoby, ačkoli jen duševní, vzhledem se jí nemohla vyrovnat ani z třetiny.
Pak už se neudržím a tu facku jí prostě vlepit musím. Zatímco si tře špatně namalovanou tvář, vyštěkávám na ni slovo po slovu: "Ty huso, nemysli, že já o tom nic nevím. My všechny čtyři - a nepochybuju, že i ředitelka - víme, jak je to doopravdy. Ty věci jsi kradla ty. Dokonce jsi byla tak blbá, že sis je nechávala tady a neodvezla si je domů a občas ses v nich i promenádovala," takhle zpětně si vybavuji tehdy nepodstatný den, kdy jsem ji zrovna v tomhle tričku potkala. Oklepu se. Ačkoli jsem si všechny věci vyprala, pořád mám nepříjemný pocit, že je kromě mě nosil i někdo cizí. "tak nedělej, že o ničem nevíš. Jsi akorát ubohá závistivá malá husička co se chce vyrovnat svému umělému idolu. Podejte si ruce, jste jedna nána větší než druhá," neodpustím si.
Nadechne se k odporu. Probodnu její šedozelené oči pohledem a chvíli ji hypnotizuji, aspoň vrámci svých zkušeností, většinou z televize, ale i od Něj. Na hypnotizování, stejně jako na spoustu dalších věcí by mohl mít patent, s jakou dokonalostí je dělal. Ovšem na něj jsem teď myslet nechtěla. "Nikdo ti to neuvěří. Ale díky za rady pro příště," poznamená sarkasticky a najednou jako by přede mnou nestála ona, ale Linda. Zblbnout jde snadno. "Ale abys neřekla, že jsem sketa, dokonce, když už si tu takhle povídáme mezi čtyřma očima, ti musím říct, žes mi ze začátku připadala celkem fajn, tak tobě, i tý tvý zrzavý kámošce ty hadry vrátím," projevila zbytek charakteru, ačkoli stihla urazit Míšin dokonalý odstín mahagonu.
"Tolik bych od tebe snad ani neočekávala," ušklíbnu se a trochu překvapeně přijímám igelitku s věcmi.
"Popravdě, jsem to chtěla udělat už dávno, ale Linda…" probudí se v ní její staré já; ustrašené a necharakterní (byť jinak, než teď).
"Ty čúzo blbá!" zaječí jmenovaná, která byla evidentně blíž, než jsme si myslely a ubohé Kláře vlepí z druhé strany. Parádní komedie. Tečka na závěr. Třešnička na dortu. Postřehnu několik rádoby nenápadných holek z řad "publika".
"Je mi tě líto, Lindo," oznámím jí s despektem a odejdu. Jak tohle dopadne je mi už úplně jedno. Mě se to netýká. Mě se splnil můj dávný sen. Už se tu nikdy neukážu. Navzdory nechutnosti, která tohle způsobila, jsem s uvědoměním si tohoto faktu šťastná.
Máma podstatně méně. "Krucinál, ty náno, tos musela krást, abyses z tý školy dostala? Víš co mám teď za ostudu?!"
Dobrá zpráva je, že myslí, že jsem se chtěla jen dostat z intru, špatná, že věří, že jsem kradla. I tak to je ale lepší, než jsem čekala. Lepší, než ten milion zákazů, na než jsme se celou dobu v tichém autě připravovala.
"Já nekradla vůbec. Když už si myslíš, že jsem takhle zvrhlá, tak můžeš aspoň věřit mému vkusu. Viděla jsi snad někdy, že bych si oblíkla něco takhle pitomě růžového?!" jdu na ni s logikou.
"I kdybych ti věřila, pořád ještě máš reputaci v háji a já s tebou, pořád ještě jsme přišly o spoustu tisíc za školné, a tak vůbec." I máma počítala, že se do školy s odchodem z intru už nevrátím, paráda.
"Nikdy jsem netrpěla nedostatkem. Ani závistí. Neměla jsem důvod a příčilo by se mi to. Ale stejně tě nemůžu donutit, abys mi věřila. Kam půjdu na školu?" zajímá mě jako první.
"To teď musíme řešit. Ovšem po tom, co jsem viděla, radši tu volbu nechám na tobě," usoudí, pořád přesvědčená o té vzdorné verzi.
Pořád podvědomě čekám na ten nespravedlivý trest. Mámě a zejména jejímu pohledu se vyhýbám na hony a odpoledne radši trávím zavřená v pokoji. Napíšu o té změně Tomášovi. Mrzí mě to jen kvůli němu, jinak konečně začínám mít pocit, že začíná nová fáze mého života. Pak se taky budu muset spojit s Míšou a doufat, že jakousi shodou náhod opět přijdeme na stejnou školu. Bez ní si to totiž nedovedu představit. Pokusila jsem se vžít do její situace. Přišla o školu, jíž na rozdíl ode mě měla ráda a viděla v ní svou budoucnost, od jejího kluka jí dělí spousty kilometrů a navíc to, jak jsem si všimla, její rodiče nevzali tak snadno jako mamka. Popravdě, po Tomášovi se mi asi stýskat bude, ne že ne. Brala jsem ho jako kluka na všechno. Univerzální kámoš, podle nálady i kluk na líbání (nic víc si s žádným jiným klukem kromě Něj představit nedovedu) a zároveň k němu mám zdravý vztah, takže se bez něj nezhroutím. Takhle jsem si ještě donedávna představovala ideální vztah. Ještě… o prázdninách. Zvláštní, jak může člověka změnit jeden měsíc. Ale někdy stačí i méně.
Někdy k totální změně stačí jediný den.
 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 2. března 2014 v 19:49 | Reagovat

jéé další :)
tak se A. konečně dočkala vyhození, i když mi přijde, že ve skutečnosti už vlastně ani vyhozena být nechtěla :D jsem zvědavá kam půjde na školu a co se bude dít v příští kapitole :)

2 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 2. března 2014 v 22:02 | Reagovat

Já už jsem si zvykla, že každý jídlo fotím a nevadí mi to :) Aspoň si to hezky naaranžuju a potom mi to i líp chutná :)

3 Kubi Kubi | Web | 2. března 2014 v 22:03 | Reagovat

Jojo.. pohybu bylo hodně xD Děti jsou skvělé:) I to nacvičování formace s imi bylo super:) Jo.. uvidímě zítra tu váhu..:) aaaaa.... už jsem ve skluzu 2 dílů! xD Zítra se to pokusím dohnat, mám ted totiž hodně co dohánět, ale děsně se těším xP

4 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 2. března 2014 v 22:03 | Reagovat

Předchozí kapitolu jsem si ještě bohužel nepřečetla, ale určitě to v co nejbližší době napravím ;) Už se těším :)

5 Zoey* Zoey* | Web | 3. března 2014 v 6:44 | Reagovat

A byla i vcelku dobrá :P já mám spíš radši kávovější věci, ale i tak to šlo ;) Tak o plnoci asi šlapat kvuli Call girl nebudu :D kuskusoto bych si dala O:) a já radši budu z matiky než z ájiny - né, že by mi nešla, ale nebaví mě to :D
Příběh přečtu až budu mít vše hotové a budu mít čas - mám jarňáky, takže budu číst :P

6 Zoey* Zoey* | Web | 3. března 2014 v 12:34 | Reagovat

Wow, sper zápletka ;) a také zajímavý způsob jak nechat Andy vyhodit z interátu :))

7 Zoey* Zoey* | Web | 3. března 2014 v 13:33 | Reagovat

Tak neříkám, že se nemůže stát, že by nás někdo "vykradl" - jaksi se na noc nesmíme zamykat, takže by nám mohl kdokoliv vlézt do pokoje :/ taky mám matiky 2x týdně- teď tedy 4x protože mám seminář z matiky a myslím si, že to je dostačující na základní úroveň :)

8 Zoey* Zoey* | Web | 3. března 2014 v 13:41 | Reagovat

Promiň :D áno, máme přísný zákaz se zamykat, jinak nám hrozí podmínečné vyloučení za hrubé porušení řádu :D Mě by zase zabila angličtina :D mám ji 3x tejdně a to umírám :D no ještě bych musela mít semář- což by bylo 5 hodin týdně :D

9 Kubi Kubi | Web | 3. března 2014 v 21:41 | Reagovat

Wow... tak to jsem zvědavá, jak ty 2 dopadnou! xD

10 Kubi Kubi | Web | 3. března 2014 v 21:42 | Reagovat

a jinak recenze dělat můžeš:)

11 wildbabe wildbabe | Web | 7. března 2014 v 19:00 | Reagovat

Ta nespravedlnost.. Bohaté čúzy, mají vždycky všechno -_-.. A tak, aspoň žejí dala tu facku, já bych ji dobila asi ještě víc O:) :D

12 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 12. března 2014 v 14:54 | Reagovat

Klára s Barbie mě teda dost nasraly. Ještě že A. vypadne z toho intru :D Jsem zvědavá, na jakou školu půjde a celkově jak to dopadne s tím Tomášem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama