1x22

3. března 2014 v 18:02 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, uvědomuju si, že už až na nejčestnější výjimky nestíháte a nejspíš vám dokonce slečna Waissová leze na nervy, ale jednak spěchám koukat s M. na trénink té její lásky, ale hlavně jsem se na tuhle kapitolu šíleně těšila xD Zítra možná zkusím nějaký deníček v té nové ustrašené formě. Uvidíme, co z něj vznikne. Stejně je divný že vám teď vnucuju román a slibuju deníčky když to bývalo naopak... takže něco málo ode mně - škola jako obvykle na nic, celkem slušně jsem napsala zdravotku a opět odpadla ekonomika, takže jsem byla doma už v jednu a šla spinkat. Večer si možná zacvičím, uvidím jak budu ospalá a dokonce i vím jak pokračovat v Melanii Sharon, takže se doufejme vrhnu i na ni. Psala mi ta M. kamarádka že sem prý už lézt nebude a ačkoli nemám jistotu že to dodrží, cítím se o něco jistěji :-)
Kdopak ten konec pozná?? No, věřím, že většina, konečně jsem se dostaly do té části na níž navazuje ukázka minulého blogu - přijde mi to jako sto let, co jsem to sem dávala a přitom jsou to jen dva měsíce... nějak jsem s tím dějem moc rychle pohnula xD Nicméně byste mi udělaly radost, kdybyste to přečetly, respektive okomentovaly znova, tedy tu příští, protože tehdy jste nevěděly o co jde a zajímalo by mě, jak váš názor pokročil se znalostmi všech faktů :-) Četla jsem si ty komenty... jste zlatíčka, jako vždy :-)
Takže abych nenapínala, stejně tušíte, co se stane - A. se konečně zbavila intru a já psaní neznámé situace, jíž nenávidím, pokud není nadpřirozená. Kam půjde na školu teď řešit nemusíme, stanou se totiž takový věci, že se budete divit že vůbec ještě do nějaký školy někdy půjde xD Prostě se teď budou řešit jiné problémy :-) Dnes ale rozlouskneme trojúhelník, ačkoli to tím nebude uzavřené xD Andee totiž nic neuzavírá :-)




S mamkou jsem měla dohodnuto, že celý příští týden budu doma. Těšila jsem se na to volno.
V pátek jsem se vzbudila v jednu odpoledne. Krásné a vzácné. Blaženě jsem se protáhla, pomalu posadila a vychutnávala krásu klidu. Touhle dobou bych pomalu končila ve škole. Jenže já ve škole skončila úplně. A taky je čas si promyslet, kam místo toho. A učit se. Pokud nechci na další učňák, budu muset dělat srovnávací zkoušky. Ovšem učení se mi vypařilo z hlavy s příchodem SMSky. Vyskočila jsem z postele a zatmělo se mi před očima, takže jsem se svezla zpět do postele. Příště jsem byla opatrnější. Tomáš. AHOJKY, TYS MI ZMIZELA A ME SE STYSKA… VE 4 PRIJEDU, SOUHLASIS?
Zaskočí mě. Popravdě jsem se musela podstatnou část noci smiřovat se skutečností, že ho už nikdy neuvidím. A bylo to těžší, než jsem myslela. Překvapivě. Nedokázala jsem však posoudit, jestli jsem ráda, že mi ještě ze života nezmizel, nebo jestli je mi líto, že tím budu muset projít ještě jednou. Hlavní radostí však bylo, že to nepraskne. Míša se to nikdy nedozví. Nikdy! Už nikdy nic neohrozí naše přátelství. A já už nikdy nedovolím, aby došlo aspoň k riziku toho ohrožení. Přišla jsem o všechno, a to, že jediná Míša mi zůstala, bych měla brát jako znamení.
FAJN VE CTYRI U NADRAZI, usoudila jsem, že tohle je příhodné místo, pokud někomu nechcete detailně popisovat cestu. Takové neformální.
Na setkaní s ním jsem se náležitě přichystala. Sice si od něj nic neslibuju, naopak, ovšem z principu před ním nechci vypadat blbě. A kromě toho jsem prostě neměla co dělat. Jindy, když jsem doma, jsem pořád na nohou, v jednom kole, neznám nudu…jenže s kým si užít, když Míša má zaracha, jak se mi sama včera svěřila? Já v podstatě potrestala sama sebe. Jindy takhle masochistický sklony nemívám a ani teď to nebylo úmyslné. Spíš jsem si bytím na internátě odvykla od normálního života. Především mi bude chybět ta posilovna zdarma. Zapnu televizi a zjistím, že ani jediný pořad z vysílaných neznám. Zapnu počítač a rázem ho zase musím vypnout, protože si vůbec nevzpomínám, co jsem tam chtěla. Krize.
Na poslední rande se dostavím s pětiminutovým předstihem, ovšem on už tam je.
"Ahoj. Nepůjdem si radši někam sednout?" přijde mu prostředí neútulného vlakového nádraží nevhodné.
"Fajn. Kousek je tu kavárna," souhlasím. Jsem si jistá, že tam bude klid. Obvykle tam moc lidí nebývá. Ve svém úsudku se nemýlím, jen ze zadní části slyším hlasy servírky a nějakých kluků. Nevšímám si jich.
"Mohla bys mi to, prosím tě, vysvětlit?" požádá mě. "Včera jsem za tebou večer přišel, prej už tam naštěstí nejsi, což mi sice napíšeš, ale nic k tomu. Jak to, že jsi zmizela?"
"Nedorozumění… vlastně podvod. Byly jsme s Míšou vyhozený, naprosto bezdůvodně." To je jediné, co mu můžu říct. Za ten zbytek se stydím, ačkoli neprávem.
"A proč jsi nebyla ve škole? Z tý vás nevyhodili, Míšu jsem tam dneska potkal," překvapí mě. Takže ona přestupovat nebude?! Nechtělo se mi na školu bez ní, ale nemohla jsem se vrátit. Na to se mám moc ráda.
"A proč ti to teda nevysvětlila ona?" převedu téma.
"Nechtěla se o tom bavit. Celkově byla celá napružená, muselo to bejt pěkně drsný, ani pusu mi nedala. A ty se k tomu taky nijak nemáš," povzdychne si.
"To je, co, mít malej harém a přitom nic z toho, co?" posmívám se mu, abych odpoutala pozornost od toho líbání.
"To ti řeknu," rozesměje se a já se k němu přidám. Kluci vzadu zpozorněli, ale nepoznám je, sedí k nám zády. "Na Míšu si ale jinak stěžovat moc nemůžu…Vlastně promiň!"
"Neomlouvej se. Míša je tvoje holka. Ta navíc jsem já," musím ho upozornit.
"Ale já tě miluju," dorazí mě. Kluci vzadu se netají zájmem o naši diskuzi. Je mi to trochu nepříjemné.
"Máme publikum, měli bysme vypadnout," ohlédnu se k nim.
Abychom byli úplně bez svědků, posadíme se k němu do auta. I tohle mi připomene jinou vzpomínku. Začnou mě štípat oči. Nerozbreč se, sakra!
A jemu naopak připadá, že jsem svědky nechtěla přesně z téhož důvodu, který mě teď málem rozbrečel.
"Sakra, co blbneš?!" zaječím hystericky.
"Tak proč jsme šli pryč?!" nechápe. Co to, sakra, všichni mí kluci mají za nemožný zvyk chtít se mnou spát v autě?!
"Rozhodně ne proto. Harém končí. Proto jsem se s tebou teď chtěla sejít. Od začátku to bylo špatný a nemělo se to stát. Ubližovalo to nám všem. Oba jsme to věděli a byla chyba, že jsme to ignorovali. Nelituju toho, ale nechci pokračovat. Kvůli Míše, kvůli dálce, co nás teď dělí, kvůli… spoustě dalších věcí. Navrhla bych ti abychom byli kamarádi, kdyby to neznělo tak pitomě a kdyby to bylo možný," přejdu k věci.
"Mohlo by to být možný. Pokud ti tím udělám radost. Přátelství na dálku zvládnu. Takže pokud si to nerozmyslíš, je to všechno. Měj se," odvětí lakonicky a já jsem si jistá, že přátelství, ani na dálku z toho nebude.

Jsem z toho rozhozená po zbytek dne. Probírám si sešity z devítky, především z češtiny a matiky, předmětů, na něž se při zkouškách zaměří nejpravděpodobněji, ale pochybuji, že mi něco utkvělo v paměti. Jsem mimo. Dotírá na mě jakýsi nepříjemný pocit, že se cosi blíží, od čehož mi nepomůže ani ujišťování, že moje pocity byly vždycky úplně mimo, na rozdíl od matematických zákonů, potvrzených tolika inteligenty. Přesto se víc věnuji tomu nepotvrzenému. Jako bych i já chtěla objevit neobjevené a zapsat se do dějin.

"Andy, přišel ti dopis!" ječí na mě máma na celý barák. Dopis, to je událost, v jednadvacátém století. Poslední jsem dostala, když jsem se dozvěděla o nepřijetí na střední. Od té doby dopisy nesnáším. Nenosí nic dobrého. Značí, že je situace natolik vážná, že musí být sdělena netradičním způsobem. Nenávidím oficiality.
A tahle není výjimkou.
Prohlížela jsem si ten tvrdý elegantně a trochu starobyle zdobený list čtvrtky navoněný jemnou vůní růží ze všech stran. Svatební oznámení. Bylo vyvedeno do kombinace jemně žluté a bílé a už od pohledu bylo jasné, čí nápad tohle provedení bylo. Danův určitě ne. Spíš jsem nechápala, proč ho Vanessa posílala mě. Do oka jsme si rozhodně nepadly, aby jí na mé účasti nějak zvlášť záleželo, takže jsem usoudila, že jí šlo buď o velkou sešlost nebo o ublížení mě. Patrik tam bude zcela určitě. Pak ale objevím v obálce přiložený list papíru, obyčejný, nadvakrát složený, zcela určitě nesouvisející s luxusním oznámením.
Nemýlila jsem se. Byl to vzkaz sepsaný propiskou, vypsaným mužským písmem. Pisatel, o němž jsem v nejmenším nepochybovala, musel být rozzuřený, několikrát škrtal a psaný projev pozbýval kulturnosti, ačkoli byl psaný až nezvyklým krasopisem.
Přijď ve vlastním zájmu ve tři ke kašně. Budu se těšit. P.
Zmačkám papírek a hodím ho do koše. Trefím se, jako vždy, kdy mnou lomcuje vztek. Sakra, tak on si pískne a myslí, že přijdu. Mám jediný rozumný důvod, proč tam jít?! I kdybych na nějaký přišla - podívala jsem se na hodiny a do tří ještě nějaký čas zbýval - pořád bych si nemohla dovolit se s ním setkat. Zrovna když jsem se sbírala z téhle ztráty. Zrovna když jsem úspěšně zbourala staré špatné základy a začala stavět od začátku a snad konečně lépe.
Bylo tak snadné se s ním nesetkávat i když bydlel několik metrů ode mě, ať už na internátě nebo tady, všude jsme k sobě měli tak blízko a zároveň daleko. Hlavně proto, že jsem věděla, že to on nechce. A já se nikdy nevnucovala. Ovšem teď chce.
A to byl ten důvod. Nebyl rozumný, ale podstatně měnil situaci. A v té chvíli jsem si byla jistá, že podlehnu. Že do toho zase spadnu. Jsem nenapravitelná.
 


Komentáře

1 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 3. března 2014 v 18:35 | Reagovat

Sice jsem si musela (snad poprvé!) dočítat předchozí kapitolu, ale stálo to za to! ;) tak teď už to chápu, mezi těma klukama byl i Patrik... já už si tu kapitolu moc nepamatuju, asi i proto, že jsem nevěděla, jak přesně je děj a teď celkem bojuju s tím, jestli mám mazat na tvůj minulý blog a přečíst si to :D moje ďábelské já asi zvítězí :D uvidím i časově ;) každopádně doufám a těším se že se nejen dají dohromady, ale taky se spolu /dobrovolně/ vyspí :33
Jinak na deníček se těším ;) je to taková oddechovka, miluju tvoje deníčky, mám z toho pak dobrou náladu. Tak doufám, že zůstanou... no, takové optimistické, sice bez detailů, ale stále. Vypadá to, že s M. jste zase v pohodě. :)

2 cincina cincina | Web | 3. března 2014 v 19:37 | Reagovat

S tím pekem to máme hodně podobný:DDD No já vím.. ale nechci zameškat víš co. Na co se budu válet doma a trpět. To radši budu trpět ve škole:D

3 Andie Andie | Web | 3. března 2014 v 19:44 | Reagovat

zase nemám kam jinam komentovat, takže promiň, že to píši ke kapitole :)
prý že se flákám, pche, nevím, co dřív, a nemocná jsem bohužel doopravdy :D
jojo s tím tělákem jsem si to asi rozmyslela, taky mi došlo, že většina spolužáků je z TV otrávená :D jiné učení bych přežila, prostě bych se s nimi nemazlila :D
škoda, že budeš deníčky psát jinak, snad časem začneš věřit tomu, že ta holka blog opravdu nečte a vrátí se to do starých kolejí :)
jinak čas na psaní bohužel jaksi chybí :(
jojo s touhle kapitolou jsi napověděla hodně a o dost víc mě zajímá :D
jdu odepsat ostatním na komenty a vrhnu se na čtení :)

4 Andie Andie | Web | 3. března 2014 v 20:58 | Reagovat

konečně se s Patrikem zase nějak "dají dohromady" :) těším se na to celou dobu :D
a chudák Míša to měla asi doma kruté (všimla sis taky toho, že skoro u každého dílu Míšu lituju? :D teď na to koukám :D)

5 M. M. | Web | 3. března 2014 v 21:55 | Reagovat

Patrik byl v tý skupince kluků? že ji najednou tak potřebuje:)
Rozhodla jsem se,že si tu ukazku z minulého blogu nepřečtu a málem jsem to nenodržela :D šla jsem na tvůj blog,ale (díkybohu) jsem to nenašla :D takže budu překvapená :)

6 Kubi Kubi | Web | 3. března 2014 v 21:56 | Reagovat

Konečně dočteno všechno! xD Ani si nepamatuji, že jsi tohle už zveřejňovala... taky se mi to zdá, tak dávno xD Jinak, jsem ráda, že se ta tvá situace už pomalu vyřešila:) A rozhodně skvělá kapitola:3 Určitě se dají zase dohromady, ona tam přijde, už se těším na další část!:)

7 Kubi Kubi | Web | 3. března 2014 v 22:15 | Reagovat

Já zatím viděla jen film, 1 a půlku 2 xD Jop, slyšela jsem, že to zajímavě skončí xD Už se těším na další část:3

8 Zoey* Zoey* | Web | 4. března 2014 v 8:19 | Reagovat

Jistě, že konec mi něco říká ;) a teď už mi sedí i do děje ;) samozřejmě s T. jsi to moc hezky zamotala zase - a přitom chudák M., že jí tohle T. dělá a vlastně i Andy...  Těším se na pokračování :*

9 wildbabe wildbabe | Web | 7. března 2014 v 19:08 | Reagovat

každá vždycky podlehne, to musí být snad i věděcky dokázáno -_-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama