1x24

7. března 2014 v 15:55 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, rekapituluju dnešek... ráno jsem se nehorázně pohádala s rodinkou - a světe div se, odpoledne taky xD Jdu si koupit kabelku a botičky, v Tescu mají na F&F výprodeje jak blázen :-)
Edit: koupila jsem si růžový tričko, kabelku, balzám na vlasy, Frisco, balzám na rty, voňavku, zapalovač a kredit a jsem zas na mizině xD
M. zdárně přežila mejdan a o víkendu s ní zas půjdu ven, teď ošetřuje svého pařmena co trošku přebral xD Slohovku jsem nakonec vyřešila vykradením svého příběhu s Ashley, takže pohoda - to jsem zvědavá, co na to řekne... vždycky mě to děsilo a teď nějak ne... xD
K ději. Chtěla jsem vám toho dát polovinu, ale bylo toho málo. Mám připsanou jednu mezipohledovou kapitolku a brzo na ni dojde ;-) K ději moc mluvit nebudu, P. klasicky na zabití, A. klasicky... jako A. a M. otravně neinformovaná... a ne, ještě pořád to není ta svatba, znáte přece moje rozepisování xD




Ačkoli jsem v podstatě měla vybráno (pokud vůbec šlo vybírat), nechtělo se mi činit další kroky. V podstatě jsem si celou situaci vůbec nedovedla představit. To za ním jako přijdu, hned za dveřmi se svléknu a řeknu něco ve smyslu "zlato pojď na to"?! Dá se vůbec s něčím takovým kšeftovat?! No, evidentně ano.
Kdyby něco takového fungovalo, asi by mu teď začalo zvonit v uších. Sice ho nepomlouvám, ale jen proto, že se to stydím komukoli říct a té, jíž bych to ráda řekla, nemůžu zase z jiného důvodu, ale myslím na něj v negativním duchu. Možná to ale funguje. Tedy aspoň ta telepatie. Na neodpojený skype si vzpomenu až když mi začne vyzvánět video hovor. Míša to být nemůže, povídá si se svou věrnou láskou, se svým broučkem, který ještě včera říkal miluju tě mně. Nechám hovor vyzvánět a tvář mi brázdí černé slzy.
A: nechci s tebou mluvit!! Jak to může nechápat? A jak ho vůbec mohl napadnout opak?
P: tak se tedy omlouvám, jestli jsem urazil tvůj vzácný jemnocit…
Omluva, byť sarkastická přijata, ale bavit se s ním bavit nehodlám. Dost na tom, co si po mně vynutil. Na kamarády si hrát nemůžu. Po tomhle už vůbec.
P: ačkoli, to, cos prováděla ty taky nebylo zrovna košér, to musíš uznat :P
A: do toho se mi laskavě nepleť :/ je mi jasný, že ty to bereš jinak, ale já si s tebou nezvládnu hrát na příležitostný kamarády, takže pokud mi něco důležitého chceš, přejdi k věci, pokud ne, na plkání nemám náladu
P: jak je libo… myslel sem že to tak pro tebe bude jednodušší, no nic ;-) navíc, něco důležitého, tedy vzhledem k tý naší… dohodě bych možná měl… ale nebudu tě rušit od rozhodování… :P
Jednodušší? Zajímavé, co si pod tím kdo představuje! Si myslí, že radši budu v bludu, nebo co?
A: už od něj nerušíš… a právě proto s tebou nechci mluvit... Vymyslím, jak mu nenápadně dát najevo své rozhodnutí.
P: chceš přijít už dnes??
A: nechci s tebou mluvit, neumíš číst?! Co se vleče, neuteče, to neznáš? :P
P: ne, já mám vždycky všechno hned :P
Na tohle není co říct. Tedy oprava: na tohle není co slušného říct. Bohužel však vystihl situaci. Tak zoufale bych mu přála, aby zažil pachuť prohry. Tak zoufale jsem si přála, abych to mohla být , koho nebude mít. Ani teď, ani jindy. Ovšem na konečném rozhodnutí to nic nemění.

Nevím, jestli je to tím rácháním v kašně nebo stresem, ale večer dostanu horečku. Pokusím se ji i problémy zaspat za pomoci prášků. Zrovna se mi to daří, když se ozve vřískání mého mobilu. Když si přečtu jméno volajícího, jako obvykle se naštvu. Já pro ni obětuji svoji sebeúctu a ona mě nenechá ani vyspat!
"Ahojky, hele tak jsi měla pravdu. Taky mi tu pozvánku poslal. Sice nevím proč, když jsem mohla přijít jako tvůj doprovod, ale je fakt hezká. Celý to maj jako za starejch dob, honosný a luxusní, dokonce se budou brát na zámku a budou tam mít takovejch lidí a ještě je všechny ubytujou v hotelu a to i tu noc před svatbou, i tu po ní. Ty budou teda pěkně bohatý, já bejt na tvým místě se Patrika držím jak klíště a ty se s ním rozejdeš, blbko, víš jak ses mohla mít??" hihňá se a básní o úžasné svatbě snad ještě deset minut; přesně tak, jak Vanessa doufala. Možná by si ty dvě rozuměly, tedy na úrovni princezna a služtička. Tohle všechno ale zastiňovala hrůznost faktu, že tam Míša bude taky. Sice jsem si ji s sebou zoufale přála jako oporu a svou nedílnou součást, ale zároveň bylo vysoce nebezpečné mít na jednom místě ji a Patrika, přestože zná moje rozhodnutí. A i kdyby jí nic neřekl, všimla by si, že jsem zmizela a určitě by jí došlo s kým a nejspíš i kam… noc v hotelu… skvěle to vymyslel, pitomec! Nevěřím, že tohle všechno dělá kvůli mně. Tedy, samozřejmě by řekl, že je to proto, aby se hosti nemuseli na noc trmácet domů, notabene jestli Vanessa pozve přátele z Anglie… Ne, tohle nemůže být kvůli mně. Jen je to tak dokonale vymyšlené aby všechno do sebe zapadalo. Zatraceně!
"Proto voláš? Vždyť já dostala úplně tu samou, tak mě nemusíš poučovat," utrhnu se na ni.
"Ty máš dneska zase náladu…" povzdychne si. "Já vím, že tohle všechno už víš, ale nevíš jedno zásadní - koho vezmu s sebou," oznámí mi slavnostně. Pochopitelně to vím, drahá Míšo. Koho jiného bys s sebou mohla vzít, že? Maminku asi ne. No, to bude katastrofa. Parodie šťastného setkání, v němž bude navíc všem hrát na nervy nic netušící šťastná Míša. Pokud tedy nebude zasvěcená. Patrika to zaručeně naštve. No to bude tedy paráda. Už se nemůžu dočkat. Určitě se to dozví. I kdyby jí to snad neřekl on. Nemůže jí to nedojít. Bůh zatrať její empatii.
"Vím. Tomáše," pronesu a snažím se jen o setinu zmírnit nenadšení v hlase. Míša je šťastná a já jí to nesmím znovu kazit. To, co jsem udělala, bylo tak hnusný, že ani napravením to nepřestane být opovrženíhodné. Napravení - pf! Akorát se postarám o ututlání. Hnusný.
"Jak jsi to uhodla?" diví se. "No jo, vlastně, koho taky jinýho… Doufám, že máš furt ty šaty. Budeš v nich číča," přeje mi ta čistá duše. Studem mám chuť umřít. Takový podraz!! Moje touha jí neublížit nabude ještě větších rozměrů. Udělám pro to všechno na světě.
Už neusnu. Ani když konečně zavěsí a ani za celý večer. Únava a horečka mě přemohou až ve tři ráno.

Horečka se mě drží až do čtvrtka. Nadopovaná prášky ty čtyři dny s miniaturními pauzami prospím a když se ve čtvrtek probudím, jsou čtyři hodiny ráno. I přes nekřesťanskou dobu si otevřu ledničku a usmažím palačinky. Špatný pocit z toho nemám, poslední jídlo jsem měla někdy v pondělí a ještě bylo tekutého skupenství. Nemůžu žít jen o jogurtech. Beztak se celý den nezastavím. Je sice parádní, že mám šaty, ale jinak vůbec nic. Svatební dar kupovat nehodlám, jednak na nic dosahujícího Vanessiným požadavkům nemám, a pak, obdaruji jejího bratra, tak jestli se jí něco nelíbí, může si to vyřídit s ním. Nebýt něj, vůbec bych tam nešla a nic by nedostala i tak.
Spolu s Míšou, jíž zavolám s malou dušičkou a celou dobu se klepu, kdy už na mě zaječí něco ve smyslu "Jak dlouho si ještě budeš hrát že se nic nestalo, ty zrádkyně?!", se vydáme pochopitelně za profesionálním zkrášlením. V konfrontaci s nevěstou sice budeme vypadat obyčejně i tak, ale stejně neodolám při představě nevybrečitelné řasenky, tedy té permanentní, kterou budu minimálně o víkendu potřebovat a poté tuplem, ačkoli mi bude jedno, jestli u toho mám zvýrazněné oči, když se budu topit v zoufalství. Děkuji Bohu, že mám boty koupené už z minulého měsíce, po téhle investici mi zbyla stovka. Akorát abych mohla zdrhnout, kdyby bylo potřeba a nebyla odkázaná na hromadný odvoz v pronajatém autobuse (Vanessa myslí na všechno).
A pak se už jen pořádně vyspat. To, na co jsem se spoléhala jako na poslední záchranu, a to mámin zákaz, proběhlo tak v pohodě, až mě to zklamalo. Prý proč bych nemohla jet na svatbu kamarádky. Pch! Ovšem když mi přidá tři stovky, s tím, že by byla ráda, kdybych je nepropila, rozhodně se nebráním.
Kupodivu usnu večer a vzbudím se ráno, což mě překvapí, byť je to běžný jev. Poslední dobou jsem měla dost přeházený režim, takže mě příjemně překvapilo, že jsem ho dala do pořádku tak snadno. Porýpu se ve snídani, jíž mi máma výjimečně připravila, abych prý byla na cestu najezená - autobus vyjíždí ve tři - a pak vytáhnu kufr, od příjezdu z internátu uklizený opět ve skříni a jdu si zabalit. Nevolám si k tomu Míšu. Jednak se jí bojím přijít na oči, dokud nevyřeším bezprostřední nebezpečí, a pak, co na tom, že jedu na svatbu. Moje svatba to nebude a zcela určitě tam nebudu ta nejdůležitější, takže bude všem ukradený, i kdybych na sobě měla tepláky. A já se nemám pro koho šlechtit. Jeho beztak bude zajímat jenom to, co mám pod šaty a ostatní ani to. V podstatě jedu na služební cestu, usměji se tomu příměru. Už vidím, jak si Míša zabalí jak na celoroční putování okolo světa, několikery šaty, trička s výstřihy, desatery boty, saténový prádélka. Vida, málem bych na ně zapomněla.
Nakonec se zase neovládnu a udělám přesně to, co jsem před chvílí vyjmenovala, že udělá Míša. Přece jen budu mít pro koho. A v tom je celá ta potíž. Já ho doteď nepřestala milovat.

Pochopitelně bych to nebyla já, kdybych jednou něco stíhala. Když jsem to nepopiratelné zjištění řádně obrečela (řádně a bezpečně, řasenka vůbec neutrpěla) a než jsem se pak uklidnila natolik, abych si mohla domalovat mejkap aniž by se rozmazal při první myšlence na to, co mě čeká, bylo čtvrt na tři. A během čtvrt hodiny prostě nelze všechno stihnout, ačkoli jsem byla ušetřena nanášení řasenky. I tak byl výkon, když jsem ve tři čtvrtě na tři vyletěla z domu.
"To nestihneš," ozvalo se za mnou.
"Tak to ty pak taky ne," usměju se. Jak to, že už nedřepí v přední řadě autobusu jako hlavní člen téhle praštěné sešlosti?!
"Myslíš, že hlavní účastnící jedou autobusem s hosty?" vyčte mi tu myšlenku snad z hlavy. Pravda, to mě nenapadlo. V té chvíli jsem si představila Vanessu, tu nadřazenou nánu jak jede v jednom autobuse se svými obdivovateli a poddanými, jak je bere. Absurdní.
"Tak mě nezdržuj ať to přemisťovadlo pro socky stihnu," ušklíbnu se.
"To není potřeba. Já tě tam dovezu. Proč myslíš, že tu tvrdnu?! Teda, řeknu ti, vy holky jste neuvěřitelný. Trvalo ti to úplně šíleně a ten kufr co s sebou táhneš je možná ještě větší než Vanessin," smál se.
"Nikdo se tě neprosil. Navíc jsem o tom ani nevěděla, tak mi nenadávej a hoď mě k tomu pitomýmu nádraží abych se mohla zúčastnit tý pitomý svatby," zavrčím naštvaně a hrnu se k jeho autu, přičemž polykám slzy. Naposledy jsem v něm byla… Sakra, nemysli na to! Můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili minule… A na tohle už vůbec ne!
"Teda, ty máš náladu…" poznamenal, ale nepokračoval, z mého pohledu mu došlo, kdo a co za ni může. "Měla by ses radovat, dva životy se spojí v jeden a pak žili šťastně až do smrti," vysmíval se té skutečnosti jako by byla to nejhorší, co může člověka potkat. Někoho jako je on asi ano. Nebo spíš jeho manželku. Dopředu tu holku lituji. Štěstí, že to nebudu já. "Kromě toho tě nepovezu na nádraží, ale až na místo. Nejsi ráda?" pousmál se tak, že jsem skutečně na okamžik ráda byla.
"Úplně zářím radostí," odpovím, když se mi konečně vrátí kontrola nad vlastní myslí a proberu se z transu, jaký mi pořád ještě přináší jeho úsměvy, blízkost, přítomnost, on.
"Není to moc vidět. Snaž se víc, jedeš tam jako moje holka, tak ať to tak vypadá, jasný?" obejme mě a přitáhne k sobě jako za starých dobrých časů. Časů, z nichž zbyla jen tahle parodie. Sakra, nerozbreč se!
"Co tě to napadlo za nesmysl?!" zaječím nepříčetně a snažím se vystoupit za jízdy, v čemž mi brání pásy a jeho ruce ovinuté kolem těla.
"Proč nesmysl? Mě ta představa neuráží, naopak, už jsme si tím prošli a nebylo to špatný. Prostě se žádný z toho tuctu, kterej myslíš, že mám na každém prstě, nechtělo," šaškuje a když vidí, že jeho smysl pro humor nesdílím, přejde na jinou vlnu provokací. "No fajn, žádnej tucet není ani na jednom prstě, jestli ti to udělá radost. V podstatě si neumím představit, že bych tam vzal jakoukoli ze svých minulých holek, natož těch…" spolkne sprosté slovo označující placené společnice, "co jsem měl za ten poslední měsíc. A kromě toho, do jistý míry jsem nelhal tak jako tak, nezapomeň," připomene mi.
"A co tahle pitomost všechno zahrnuje?" informuji se.
"Prostě se chovej tak, jak by ses chovala ještě před měsícem," míní jednoduše.
"Jak sis ale byl jistej, že s tím budu souhlasit?! Tohle v tý naší zatracený úmluvě nebylo, předstírat lásku. Ty to sice děláš permanentně, takže tobě to nepřijde, ale pro mě je to těžký už takhle," rýpnu si.
"Přece kvůli mně, ne?" usmívá se. "Navíc ji předstírat nemusíš, to po tobě nikdo nechce. A potěšilo by mě, kdyby sis přestala myslet, že jsem cokoli, co bylo, předstíral."
"Můžeš mi říct jedinej důvod, proč teď nemám vystoupit a jít domů?!" požádám ho tónem neodpovídajícím žádosti.
"Protože nechceš přijít o kamarádku, zlato," připomene mi. Sakra!
"Napadlo tě někdy, že tě za tohle budu nenávidět?"
"Nebudeš. První lásku doopravdy nenávidět nejde. Má neuvěřitelnou moc," míní lehkomyslně. Mám pocit, že zrovna já určitě budu tou výjimkou potvrzující tohle hloupé pravidlo. Mlčím. Na tohle není co říct.
Na jednu stranu mě těší, že se ke mně bude veřejně hlásit a brát jako svou holku, na druhou stranu jsem si jistá, že to pak bude bolet ještě víc. Součást plánu? Pěkně mi to usnadňuje, vážně…
Mlčíme celou cestu. Duševně se připravit na to, co přijde, bude těžší, než jsem si myslela. Nakonec nejspíš usnu, protože když najednou zastaví, škubnu sebou a jsem chvíli úplně mimo, než mi dojde, kde a proč jsem. Ovšem vzhledem k tomu, že první, co při probrání spatřím je úžasný poloúsměv v úžasné tváři, než mě hypnotizující pohled přibije a rozpoltí, že se nebráním přijmout polibek a jako za starých dobrých časů mu ho omámeně a vášnivě oplácet, není to tak zlé. Koneckonců, hraju jeho holku, ne?
 


Komentáře

1 Zoey* Zoey* | Web | 7. března 2014 v 18:53 | Reagovat

Wow, dnes to bylo docela dlouhý :P furt mě napínáš s tou svatbou :D já se na ní tak těším :* Ale protahuješ to báječně :))

2 wildbabe wildbabe | Web | 7. března 2014 v 19:38 | Reagovat

Noo, tak to jsem teda zvědavá:D.. Na to jaký je to hajzlík, není blbý. A má pravdu, že první láska se nedá nenávidět.. -_-

3 wildbabe wildbabe | Web | 7. března 2014 v 20:00 | Reagovat

Ano čtu, přece si to nenechám ujít!..
No, s klukama.. něco malinko je v dnešním článku, ale chystám se tak nějak možná rozepsat někdy v týdnu. V neděli ještě hodím takový ten začátečnický článek o mě, ať si můžete udělat všichni obrázek :D

4 Zoey* Zoey* | Web | 7. března 2014 v 20:16 | Reagovat

Vlasy nejsou nic extra světovýho :)) a na svatbu se těším,a el máš pravdu, musím Danovi nechat ještě volnost ;)

5 Andie Andie | Web | 8. března 2014 v 10:52 | Reagovat

Patrika bych vážně nejradši praštila, jak tohle může udělat, nechápu, doufám, že se to nakonec vyvrbí nějak tak, že to vydírání nemyslel vážně, protože jestli jo, nakopala bych A. za to, že s ním bude :D i když třeba ho změní a chápu, že "rebelové" jsou prostě přitažliví :D
jsem zvědavá na to, jak dopadne svatba, hlavně tedy noc :) a setkání Patrika s Tomášem bude asi také zajímavé
---
a prej že nečtu, pche :D jen jsem si musela zaposilovat než se vrátí přítel, číst můžu teoreticky i před ním, ale lepší, když jsem stihla i to, než přišel :D
jo ještě vlastně jsem chtěla napsat k úvodu kapitoly - do f&f se taky musím mrknout, když mají slevy, mají tam úžasné věci :) a se slohovkou jsi to vyřešila suprově, ten příběh o Ashley byl napsaný moc hezky, takže to určitě bude 1 (jak jinak, u tebe, ty naše spisovatelko :D)
nojo, v kafi je asi dost bílkovin, co? to mě nenapadlo :D mlíko piju denně, ale to jich zas tolik nemá :( snad si zvyknu na ten protein, i když mi po něm bylo i včera asi dvě hodiny špatně :D

6 Andie Andie | Web | 8. března 2014 v 11:37 | Reagovat

duševní nevyrovnanosti se asi ani nedivím, oni si jí možná i navzájem způsobují, začarovaný kruh :D
bez spoilerování reagovat na komentáře asi moc nejde, takže klid, navíc víš, že mě spoilery (v přiměřené míře) nevadí :D na mezipohled se těším, vždycky to prozradí jiné věci, než z pohledu A. :)
asi jsme všichni zkažení Odstíny, proto se těšíme na její zkažení :D i když nevím, jestli se na to těším, pokud to popravdu proběhne v duchu jejich výměnného obchodu :d
nečteme neboj, ještě pořád nepřišel, a i kdyby tu byl, nečetl by to, na to je moc líný, a vlastně bych pravděpodobně ani nebyla online - vykopne mě hned, jak přijde :D
o zvířatech píše většina lidí infantilně, takže pohoda :D a mohlo by to být i infantilnější :)
sakra, zrovna mám právě i málo vápníku, tak kafe asi nebude nejlepší volbou, navíc bych si na něm znovuvytvořila závislost - radši zůstanu u čajů a proteinu :D já jako jím hodně jogurty a sýry, ale prostě mám pořád těch bílkovin málo no :( ono je to jako dobré ten protein, ale asi jak není mé tělo zvyklé na tolik bílkovin tak se mu to moc nelíbí :D zkusím to pít jednou za tři dny a třeba si zvykne :)
cottage jsem nikdy neměla, zkusím :D

7 Kubi Kubi | Web | 8. března 2014 v 13:35 | Reagovat

Tak to možná budou v F&F výprodeje i u nás xD
Wow... další skvělá část:3 Začíná to být fakt zajímavé! xD

8 Kubi Kubi | Web | 8. března 2014 v 19:37 | Reagovat

Já na to čtení neměla moc čas:/

9 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 12. března 2014 v 17:40 | Reagovat

To byl teda překvapivý konec :D Doufám, že se dají zase dohromady. Já vím, říkala jsem, že Patrika nesnáším, ale na druhou stranu mám ráda takový "hajzly" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama