1x25

9. března 2014 v 19:07 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, rychle shrnu dnešek - udělala jsem si fotky, v noci psala a za chvíli půjdu cvičit. Trochu mě vyděsila jistá možnost, kterou se sem psát bojím, ale opět by znamenala převádění románu do reality. A byl by to průser.
Nicméně román... no, užijte si to :-)

Pro připomenutí minulá kapitola zde.




"Můžeme?" zeptá se a kývne směrem k rozrůstající se sešlosti.
"Jasně," rezignuji a vynutím úsměv. Vlastně proč vynutím? Sám se mi nabídl jako nejlepší možnost. Cosi si pro sebe zamumlá, co nepostřehnu, ale hádám, že je to samolibá spokojenost, vyzařující z něj na míle daleko. Vylezu z auta, zatímco on už má vyndané všechny věci, oproti mně jich má polovinu a ruku v ruce s propletenými prsty kráčíme vstříc tomu příšernému víkendu. Nebo minimálně náročnému. Potěší mě, že nepotkáme cestou moc lidí, většinou jsou zalezlí na pokojích, ale bohužel se pohledům nevyhneme. Vanessině - která je ve středu všeho dění a okázale nadšeně vítá každého, kdo přijede, ležerně posazena na zahradní houpačce před hotelem - pohrdavému, byť trochu zaujatému, Danově potěšenému, Míšině nevěřícnému; dokonce s úsměvem vrtí hlavou. Ne, to se ti nezdá. V očích jí svítí hvězdičky a ve tváři má vepsány miliony otázek. Gestem naznačím, že jí to vysvětlím později. Tomášově nešťastnému. Oběma kývnu na pozdrav, dokonale rozhozená.
"Čau, brácha, tebe jsem neviděl snad sto let…" opět se musíme zastavit. Další obecenstvo. Jako by naše dvojice byla tou zásadní.
"Ba ne, jenom padesát," opraví ho a společně se rozesmějí. Donutím se ke společenskému úsměvu a zaujatě si ho prohlížím. Stefan. Patrikův brácha. To tedy rozhodně nezapře. Má stejně tmavé vlasy jako oba jeho sourozenci a stejně kontrastující světlou pleť. Dokonce i barvou očí si jsou podobní. Na ostatních částech jeho vzhledu má vliv ta… zajímavá minulost, jíž Patrik tehdy popisoval. Přistihnu se, že ovládám touhu ho vyzpovídat a zjistit co nejvíc. Není to tou černou barvou, kterou na sebe cpe kdejaká čtrnáctiletá emo holčička, spíš jako by okolo sebe vyzařoval nějakou zvláštní energii, která mě přitahuje. Ale na jiné bázi, než jaká je ta Míšina. Ta je proti tomu úplný odvar.
"Tvoje holka?" všimne si i on mě. Těším se na odpověď. Jak to bude úžasně znít. Vychutnat si a zapamatovat.
"Jasně," souhlasí a majetnicky mě přitáhne k sobě.
"No, co taky jinýho… vždycky jsi měl vkus," přizná mu a nepřestává se po mě dívat.
"Ani na to nemysli," upozorní ho. "Je moje." Až tak? A copak se o ty ostatní dělil?!
"Vždyť nic neříkám…" směje se.
Víc už se nikde nezdržujeme a jdeme rovnou k recepci.
"Vy taky patříte k tý svatbě?" usmívá se na něj přičinlivě.
"To si pište, bez nás by to bylo o ničem," vtipkuje s ní.
"Ženich a nevěsta?" zeptá se zklamaně a podmračeně si naši dvojici, především mě měří.
"Ale nestrašte… máte volnou sedmnáctku?" přejde k věci.
"Ano, máme volné všechny apartmány, moment… až na dva," evidentně Vanessy a Stefana, "ale konkrétně sedmnáctka volná je." Podá nám klíčky. "Jenom… nevíte, kolik jich ještě přijede? Je tu s tím trochu zmatek," omlouvala se.
"Autobusy už oba přijely a podle počtu obsazených pokojů bych řekl, že už jich moc nebude," uklidnil ji s pohledem na poloprázdnou nástěnku za jejími zády, na níž bylo klíču jen minimum. Tedy, tady musí být lidí…
Teprve, když se vydýchám ze šoku, si pořádně prohlédnu hotel. Pochopitelně mě nepřekvapí, Vanessu, ačkoli moc neznám, jsem správně odhadla už od prvního pohledu. Z nějaké mapky pověšené na zdi se dozvím, že v přízemí je jídelna, bazén (plavky kupodivu mám, ještě jsem je nepotřebovala od příjezdu z internátu, takže jsem je ani nevybalila) a vířivka, sauna a společenská místnost. Podle čísla pokoje soudím, že budeme bydlet v prvním patře, ačkoli jsou tu celkem čtyři. Nemýlím se. Pak mi ale docvakne něco, co mi mělo být jasné už v autě, kdy jsem se ho ptala, co všechno tahle naše hra na lásku zahrnuje.
"My bydlíme spolu?" zeptám se překvapeně.
"Si myslíš, že by moje holka bydlela s kamarádkou? Nikdo by nám nevěřil, že… No a pak, proč bys sem jezdila, nejsem dobročinném ústav, abych z toho nic neměl," zasměje se.
Že mi to nedošlo dřív! Nikam bych nejezdila! Celou tuhle chladnou luxusní parádu, kde se člověk bojí dotknout kliky od dveří aby ji neušpinil, si můžou klidně nechat, já chci domů!
Míša. Pochopitelně. A že je snad ještě větší oběť mít s ním společný pokoj než to, k čemu mě donutil; (ale k čemu nemůžeme mít lepší příležitost ani prostředí, přiznej si to) muset se malovat a převlíkat v koupelně a vůbec! No, s tím převlíkáním to sice moc problém nebude, ale připravovat se na událost pod dohledem kluka je noční můra každé holky.
Ovšem pokoj stojí za to. Úplně parádní, s balkonem, manželskou postelí, (již snáším jako trn v oku) všechno sladěné do kombinace rudé (koberec a povlečení) a tmavého dřeva (skříně, rám postele, dveře, stolky) a bílé (zdi a záclony) a na pohled je to úplně úžasné. Až sem Míša přijde, bude mi závidět…
Plácnu kufrem na zem a sebou na postel. Prohlížím si ji přinejmenším nevraživě a když se naše pohledy spojí, mírně se usměje, zatímco můj výraz zůstane stejný.
"Dneska ne," vzdychnu. To bych nedala.
"Proč?" pořád se usmívá.
To bys nepochopil. "Protože bys byl na svatbě úplně vyřízenej," zakřením se a zasmějeme se oba.
"Uvidíme, kdo koho vyřídí, zlato," vtipkuje v podobném duchu. Posadí se vedle mě, ale jen proto, aby mi mohl šeptem dodat: "Tím víc se těším," a smát se, jak se mi automaticky zvedají oči v sloup. Hned vzápětí se zase zvedne a kamsi zmizí.
Využiju toho k rekapitulaci katastrofálnosti. Vanessa - ne že by mi na tom záleželo - mě má za děvku, která se vecpala do její rodiny jen co zjistila jak jsou bohatí, stejně tak Míša, která si patrně spojila náš telefonický hovor s mojí přítomností tady a doprovodem s nímž jsem přijela, Stefan je tak ujetej, že mě přitahuje, tedy já jsem tak ujetá, že mě přitahuje, ale něco neobvyklého na něm je, víc než jen černá emo barva a tajemná minulost, tím jsem si jistá. Ke jménu Patrik pro jistotu mlčím úplně. Jak snadno si zvykám na jeho přítomnost a jak těžko si budu zase odvykat, jako by nestačilo to nezbytné… Zítřek do seznamu katastrof už pomalu nepočítám. To tedy bude…
Zrovna vybaluji svá objemná zavazadla na něž mám naštěstí soukromou skříň, když někdo zaklepe. "Můžeš dál, jsem oblečená," potěší mě, že ctí soukromí aspoň vrámci možností, ačkoli se v podstatě bez oblečení známe, byť ne… do hloubky, hihi.
"Přede mnou se klidně promenáduj nahá, já už tě viděla a nic to se mnou nedělá," zasměje se Míša a já cítím, jak mě od očividného zrudnutí chrání jen mejkap na tváři. Paráda, vážně. "Což mi připomíná, můžeš mi to nějak vysvětlit?!"
"Nemůžu," odvětím po pravdě. Sakra! Měla jsem si připravit nějakou verzi pro veřejnost a při ni zejména! "Ale to, co jsi viděla, ti mnohé napovídá."
"Můžeš - nemůžeš, mě je to jedno. Chci to vědět," odvětí nekompromisně a uraženě. To si nepřej, holčičko. "A všechno. Nechceš snad, abych si myslela, že po něm jedeš kvůli penězům, jak jsem ti, mimochodem z legrace, pokud jsi to nepochopila, radila?" vyhrožuje. Skvělý, nátlak ze všech stran… když jí řeknu pravdu, zabije mě a navíc tu budu zbytečně a když jí neřeknu nic, bude si o mě myslet to nejhorší.
"Znáš mě takovejch let, Míšo. Jak bys něčemu takovýmu mohla věřit?" apeluji na její svědomí a nutím mozek k okamžité činnosti.
"Tak mi to okamžitě řekni. Znáš mě úplně stejnou spoustu let a nikdy jsme si nic netajily," otočí to. Ne, nemáš pravdu. Jednu věc ti budu tajit vždycky.
"Ale to nemá žádnej pohádkovej důvod, Míšo," usoudím, že polopravda a dvojsmysly budou nejlepší. Stejně nic z toho nepochopí a já budu mít pokoj. "Zapomeň na růže před dveřmi a zamilovaný SMSky, balkon máme stejně jako většinu oken s výhledem na les, takže recitovat pod ním básničky je celkem o život, když vezmu v úvahu ty lidi, co tam umřeli, navíc i kdyby to tak nebylo, copak ho neznáš? Tohle k němu nepasuje a takhle bych ho ani nechtěla. Prostě jsme se sešli, víceméně pohádali a… a dál už jsi to viděla," dovyprávěla jsem pyšná sama na sebe jak hezky jsem to okecala.
"No, to je tedy událost měsíce…" kecne si vedle mě na postel. Debata ukončena. "Lepší než sedmnáctiletá nevěsta. Ale nemyslela bych, že se takhle odvážeš. Kde jsi nechala ty kecy že ty nenaletíš, že ty nepodlehneš, že se nenechám využít jako ty stovky a tisíce… Nebo snad myslíš že tě bude v noci doučovat matiku? Ne, že bych ti to nepřála. Bylo na čase," zasměje se.
Na tohle nejde odpovědět. Moc dobře vím, kde jsem tyhle kecy nechala. "Ne, že bych tu matiku nepotřebovala. Až přijedu, budu se muset šrotit jak nikdy, abych dala srovnávačky," převedu téma. "A ty bys měla taky. Nebo snad chceš zůstat na škole, kde máš nespravedlivou pověst zlodějky a každej den dojíždět dvě hodiny? Tady máš spousty škol a kadeřnickou určitě taky, když na ní tak trváš," lákám ji.
"No jo, ale Tomáš tu nebude…" povzdychne si ta naivka. "Ale nejspíš taky přejdu. Ta kráva na tom trvá. Ale co, nic není ztraceno, než jsem odjela, pohádaly jsme se o tom, ale teď mě celý víkend nevidí a bude se jí stýskat a udělá co mi na očích uvidí… Ale jestli ne, na kadeřnici netrvám. Půjdu s tebou. Takže se mnou při tom učení počítej, samotnou mě to baví ještě míň než s tebou. A pak, ty budeš po tomhle víkendu tak úžasně ovládat matiku, že by byl hřích toho nevyužít," směje se a uhýbá před mými fackami. Nicméně v důsledku jsem ráda - o Míšu navzdory všem nebezpečím nepřijdu a dokonce s ní budu dál sedět v lavici.
"Ty sis ještě nevybalila?" diví se při pohledu na velký kufr uprostřed místnosti. "To bylo první co jsem udělala, hihi. Ovšem když máš takovejch věcí… Ukaž co všechno s sebou táhneš… já se naopak krotila, jsem si říkala, Andy toho zas bude mít polovinu tak ať nevypadám jak nějaká nána…" smějeme se tomu, jak se navzájem známe, zvlášť když já jí vylíčím své počínání ovlivněné jejím přeháněním.
Zůstane jen než společně vybalíme všechny moje důležitosti. Ještě štěstí, že mi nehrabe v kabelce. Asi soudí, že když je malá, že tam nic důležitého nebude. Mýlí se.
"No jo, tak si užij doučování a já mizím za Tomem," zvedá se.
"Počkat počkat, snad se ještě uvidíme, ne?" divím se.
"Jasně, večer je ve společenským sále diskoška alias rozloučení se svobodou a přesune se to pak do vířivky. Ještě že jsem si o tom hotelu našla na netu, sice bych přežila jít bez plavek, ale jsou tací, které by to asi pohoršilo…" míní a skutečně se vypaří. Míním se konečně převléct, když mi vtrhne do pokoje. S tím klepáním bych ho přeceňovala. Ach jo. Ze zvyku si dám sundané tričko před tělo.
"Nech těch efektů, my se přece známe, ne?" všimne si. Tedy těžko by si nevšiml, když mě celou dobu pozoruje.
Hodím po něm tričko. "Lepší?" zeptám se ironicky.
"O něco," připustí. Rozhodnu se provokovat a s pohledem přišpendleným v jeho očích sundávám i sukni. Jeho výraz mě nepřekvapí.
"Ale no tak, přece jsme se dohodli… Neprovokuj, dočkáš se," evidentně s tou dohodou nesouhlasí, protože se ji snaží urychlit úsměvem oblbovákem. "Doučování matiky… pěkně jste to s Míšou probraly. Docela mě zajímalo, jak jí to vysvětlíš. To byla dost zajímavá situace. Škoda, že jsem to neslyšel od začátku…" lituje.
Paráda, takže on to slyšel. Ne, mě nevyprovokuješ, pomyslím si a vyhrabu ze skříně džíny a tílko. Pořád lepší než se po hotelu promenádovat v minisukni.
"Ale i tak to stálo za to. Dozvěděl jsem se spoustu pěkných věcí, o něž se se mnou nepodělíš… a máš recht, romantici jsou nudný," směje se. "Ness jede vyzvednout dort, jedeš s náma?"
"Šťastná rodinka…nemusím být u všeho." Nechce se mi trávit čas s Vanessou víc, než se mi chce ho trávit s Patrikem. Zapeklitá situace.
"Fajn, když myslíš," nepřemlouvá mě.
 


Komentáře

1 Lucy1616 Lucy1616 | 9. března 2014 v 20:11 | Reagovat

Já si kapitoly totiž šetřím až najednou, ale až budu pořádně času :D Takže někdy se zas můžeš těšit na výbuch bomby u kapitol :D

2 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 9. března 2014 v 21:13 | Reagovat

Jseš děsná, celej den na to čekám a ty to přidáš zrovna, když se chystám jít cvičit :D No nic, já si to odcvičím a potom si to v klidu přečtu... chci si to FAKT UŽÍT... :3 Víš, jak jsem se těšila?! :)

3 Kubi Kubi | Web | 9. března 2014 v 21:41 | Reagovat

Taky jsem dneska fotila xD Nebo spíš kámoška xD No.. já jsem z dnešního cvičení zklamaná... na to, kolik jsem toho snědla celkem málo, ale co už... xD Přečtu asi zítra:)

4 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 9. března 2014 v 21:42 | Reagovat

Ne, ne, já čtu, ale nekomentuju!! :D Ne, deníček jsem četla, ale nějak jsem nestihla komentovat, protože jsem byla jen na mobilu a minulou kapitolu taky, na chalupě opět přes mobil :) A četla jsem i mail a dokonce jsem ti na něj odepisovala i s ozvami pro tu kapitolu, protože se mi to nechtělo znova opisovat do komentářů, ale koukám, že se to asi nějak neodeslalo xD Pokud ne, tak ti hrozně děkuju za vyjádření a rady a Liam  je takovej "princ" schválně, celý se to ještě rozvine, určitě to u takového "klídku" nezůstane. ;) Další část pošlu až jí zase nějak zpracuju -_-

A teď už jdu ale fakt cvičit. Mimochodem, nevíš o nějakém dobrém kardiu, kromě kickboxu?

5 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 9. března 2014 v 23:40 | Reagovat

Že tys tu kapitolu přepůlila?! Bylo to nějaký moc krátký :/ Achjo, přece nebude takovej kretén, že jí do toho bude nutit, ne? Ne?! Až dojde na nejhorší...tak se musí slitovat. Určitě. Jo.
Ale Andy se s ním podle mě chce vyspat, ale ne z donucení... áchjo.
Ještě aby si nezačala něco s jeho bratrem xD Těším se na další část svatby :3

6 M. M. | Web | 10. března 2014 v 16:01 | Reagovat

Co má A. tak zajímavého v tašce,že nechtěla aby se tam Míša podívala? :D já si to nepamatuju :D
Stefan vypadá zajímavě :D Ale opět si nepamatuju,jeho minulost :D :D
Mám nějakou špatnou pamět

7 Kubi Kubi | Web | 10. března 2014 v 16:48 | Reagovat

Wow, skvělé:3

8 M. M. | Web | 10. března 2014 v 17:07 | Reagovat

Já se taky nerada předvádím :D ale tady to nebylo nic na předvádění :D a navíc jsem nebyla uplně střízlivá a v okruhu kamarádek je mi uplně jedno co si o mě myslí,protože jsme všechny hrozně střelený :D
Video ani fotky rozhodně nepřidám!!Nikdo je nikdy nesmí vidět :D
Devítku si jdu teda přečíst ještě jednou :D

9 wildbabe wildbabe | Web | 10. března 2014 v 19:58 | Reagovat

Noo, zajímavéé. Dozví se to Míša? Doufám že jo, nějaké to drama 3:) :D..
Jsem zvědavá, jak to bude dááál, celá svatba a všechno:D

10 Andie Andie | Web | 10. března 2014 v 20:23 | Reagovat

fajn, teď si ještě myslím, že je celá Patrikova rodinka nesmrtelná :D
jsem zvědavá, jestli Míša pak nějak zjistí, co se mezi těma dvěma děje, a proč se to vlastně stalo .. doufám, že jo, bylo by to zajímavé :D
a Vanessa bude mít očekávaně očividně megalomanskou parádí svatbu :D
btw, na koment odpovím zítra, chtěla jsem odpoledne napsat na blog a odepsat na komenty, ale bylo mi špatně, takže teď jen čtu a jdu chrápat :D

11 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 13. března 2014 v 15:23 | Reagovat

Já pořád nemůžu přijít na to, proč A. nemůže říct Míše, že jsou s Patrikem "spolu" :D Asi jsem fakt natvrdlá.

12 s. s. | Web | 22. března 2014 v 11:53 | Reagovat

Tohle je za dnešek už 5. díl, extrémní skluz ale neboj, doženu to :D Je to zajímavý a tak nějak ty kapitoly hltám, mám u toho puštěný rádio, tak mě to trochu ruší, ale nemám čas ho jít vypnout :D Fakt je to libovoučký, spisovatelko))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama