1x26

11. března 2014 v 17:16 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, tak jsem tu s tou slibovanou kapitolou, tedy její druhou polovinou, která bude tak... vesměs... optimistická, že snad "nezaslechnu" žádné pomluvy mého drahého zmetka :-) Doufám, že se v průběhu celé svatby budete kochat těmi psychologickými rozpoloženími, ovšem po ní budou ještě klíčovější xD Jinak, tohle je přednastavená kapitola, takže případně doplním, ale očekávám zubařku, školu, M., Odstíny, blogování... tradice, až na to první, naštěstí, ještě to by chybělo xD

Pro připomenutí minulá kapitola zde.




Jen co odejde, dám foťák i notebook do nabíječky a ozvu se mámě slovy: ahojky, zijeme a mame se v ramci moznosti fajn :) Stručné, výstižné, nedefinovatelné, dostačující. A pak se s pocitem dobré svědomité dcery zamířím opít do baru. Ať žije svoboda.
Samozřejmě tam sama nejsem, v takovémhle počtu lidí bych nebyla sama snad ani na záchodě, ale potěší mě, že nikoho z nich neznám, koneckonců, Míša si užívá přítomnosti svého kluka a můj kluk spolu s celou rodinou odjel pro dort. Víc lidí tu neznám.
Objednám si vaječný likér, jak je mým zvykem, co se týče pití, jsem dost vybíravá, pivo je hořký, víno kyselý a ten zbytek by mě opil zbytečně rychle a kdo ví, jak by to dopadlo. Aniž by barman vyzvídal, jestli jsem již plnoletá mi nalije požadovaný nápoj. Mrknu na něj. Pochopitelně pití mimo svatební oslavu hradí každý z vlastní kapsy, s čímž jsem sice počítala (v té chvíli blahořečím mámině štědrosti ještě víc) ale zároveň mě zklamalo, že, byť úplně teoreticky, neuvidím, jak by se Vanessa tvářila na účet, který by jí její drazí svatebčané udělali. V duchu počítám, kolik si ještě budu moci dovolit, aby mi něco zbylo na příště. Třeba na posvatební ráno. To budu podobně vyřízená, byť kromě duševna ještě tělesně. Tancem, samozřejmě, hihi.
Dlouho sama nezůstanu, přece jen tu někoho znám. Že mě to nepřekvapilo… No co, aspoň mi peníze zbudou na příště. Tenhle tah rozhodně nebudu platit já, hihi. Teda, já jsem opilá už po druhé skleničce, nebo co?!
"Ahoj žabičko, co ty tady?" ozve se mi za zády a mě je jasné, který z nich na mě mluví. Žabička jsem jen pro jednoho. Že ho to nepřešlo…
"Čau Kryštofe, co bych tu asi dělala? Slavím a zapíjím štěstí nevěsty a ženicha…" pověsím se mu kolem krku a teprve když se pozdravím podobně jako s ním i s jeho kamarády ho začnu vnímat a on nemluví jen tak sám pro sebe.
"Teda, tys tomu dala, žabičko… ještě řekni novomanželů…! Kolik jsi toho vypila? Nevěsta a ženich budou až zítra, ne?" vysvětluje a od rudnutí mě opět chrání mejkap. "Kromě toho jsem myslel co děláš tady, co provádíš si nejde nevšimnout, kapišto?" přeformuluje otázku.
"No jo, no, tak jsem se spletla, no…" zvednu oči v sloup a zatvářím se pohoršeně: "Proč se mě ptáš dvakrát na totéž? Jsem ti řekla, že tady zapíjím a slavím novomanžele…"
Kluci ze mě mají srandu největší. Trvá mi pěknou chvíli, než si uvědomím, co jsem plácla a pak se musím smát s nimi.
"No já spíš myslel, co děláš konkrétně v tomhle hotelu konkrétně v tomhle termínu," vysvětlí mi otázku, jako bych byla naprostý debil.
Směju se jak blázen a hodím do sebe další skleničku. "No konkrétně teď a tady zapíjim…ehm… no… budoucí nevěstu a budoucího ženicha!" upřesním, aby proti tomu označení nemohl nic namítat. Přesto se smějí všichni. By mě tedy zajímalo, proč.
"Ach jo, tak to holt zkusím jinak, když to takhle nechápeš. Abys mohla být na svatbě, musel tě logicky někdo pozvat, ne?" pokouší se se mnou dohodnout.
"Ano. Logicky. Co bych tu jinak dělala, vy chytráci. Budu se opíjet na nevěstu a ženicha když nebudu na svatbě, co?" vysvětluji sarkasticky. Jak to může nechápat?! Hodím do sebe šestou skleničku.
"S tebou není žádná domluva… No co, tak jestli jsi pozvaná, tak se uvidíme na svatbě. A prosím tě, buď tam střízlivá aspoň na začátku, ano?" žádá mě pobaveně. "Prosím vás, napište její útratu na mě, ano?" požádá barmana a já mám vyhráno.
"Já jsem střízlivá. To se člověk nemůže trošku pobavit? Nicméně bych řekla, že opilej seš ty, jinak bys věděl, že když je to svatba ženicha a nevěsty, musel mě pozvat ženich nebo nevěsta, ne?" setřu ho a směju se společně s kluky. Kryštof nejspíš vstřebává fakt, že bude platit skoro dvě stovky aniž bych byla opilá a tudíž povolná a že jsem si z něj dělala celou dobu legraci. V podstatě to ale byla pravda, jen jsme to každý chápal jinak, byť já úmyslně.
"Nebo Patrik," podotkne věštecky. "Můžeš mi aspoň říct, cos to s ním provedla, když už jsi střízlivá a máš smysly relativně v pořádku?"
"Na tom oznámení nebylo napsaný, kdo ho posílá," mlžím. "A neprovedla jsem s ním vůbec nic." Zatím.
"Předpokládám, že v tom je ten problém, ačkoli je to celý k neuvěření," vyvodí si logicky. Mou odpovědí je úsměv; ani nepotvrzuji, ani nezamítám. "No, já se ho zeptám," upozorní mě s pohledem ke dveřím, podle čehož tuším, že moje víkendová láska se již vrátila.

Jak je mým milým zvykem, celé divadýlko svěřím Míše. Hlavně tu sladkou třešničku na dortu. Nechápu, proč se můj drahej budoucí milenec nedal na herectví, žárlil úplně ukázkově. Optimistická Míša v tom pochopitelně hledá vyšší znamení zamilovanosti, ale já jsem si jistá, že pokud to nehrál, tak se spíš bál, aby ho kámoš nepředběhl. Jaká potupa pro klučičí duši! Pak už je nejvyšší čas jít se upravit na večerní diskotéku, takže se musím vrátit do jámy lvovy.
"Paráda, že na mě čekáš. Za půl hodiny budu. Vypadalo by to blbě, kdybychom tam nešli spolu, když hrajeme pár," pochvaluji si.
"No, moc to tak nevypadalo," nesdílí mé nadšení.
"Co by to bylo za vztah bez žárlení? Dokonalost je amatérská," upozorním ho rozverně a tentokrát nedělám při převlékání cavyky. Sto let hrabu ve skříni než najdu optimální oblečení pro tuto příležitost. Za celou dobu k mé polonahotě nepoznamená ani jedno provokující slovíčko. Přistihnu se, že mi to vadí. Jsem divná, nebo co?! S oblékáním nijak nespěchám. Má cenu se schovávat? Jak to říkal? Vždyť se známe. Takže tam úplně v klidu sedím v džínách a krajkové podprsence.
"Já nežárlil. Proč bych žárlil, když s tebou nechodím?" naladí se na moji vlnu.
"Však taky neříkám, že jsi žárlil, ale naopak tě chválím, jak jsi to přesvědčivě zahrál!" opravím ho hlasem, jakým se mluví na malé děti.
"Seš mrcha, víš to?" oznámí mi, ale v daném kontextu to zní jako lichotka.
Posadím se mu na klín. "Vím. A naučila jsem se to od tebe." A políbím ho. S uspokojejím sleduji, jak moje divadýlko sklízí své efekty, záhy nesedíme nýbrž ležíme, tedy já na něm a polibky získávají na intenzitě.
A přesně do téhle situace vrazí do pokoje Míša a svou přítomnost vysvětlí slovy: "Já jsem klepala, ale nemůžu za to, že mi tu nevěnujete pozornost. Andy, můžeš na chvilku?"
"Vypadni," zasyčím a ihned obrátím pozornost zpět ke své víkendové lásce a naší vzrušující činnosti.
"Nebo se přidej," navrhne další alternativu Patrik a zatímco Míša se chichotá, aniž by mínila splnit můj příkaz, já zuřím. Mrsknu po ní polštářem, ovšem najednou má napilno zmizet, takže se sveze po dveřích. V další pomstě je mi zabráněno sevřením zápěstí nad hlavou, zatímco druhou rukou mi bloudí po zádech a shání se po rozepínání podprsenky.
"Co jsme si řekli - dneska ne," připomenu mu.
"Takhle mě nenecháš. Mám zavolat Míšu…" vyhrožuje, ale tentokrát v tom poznám legraci.
"Ta by nesouhlasila, je zamilovaná do toho idiota," upozorním ho.
"…a říct jí pravdu?" dokončí větu po svém a já mu v tom zabráním spojením svých rtů s jeho.
Jako by se čas zastavil. Že uběhla nějaká doba, mi došlo, až když mi to připomněla potřeba dýchání. "Miluju tě. Doopravdy," svěří mi a já nedýchám i kdyby mě to mělo stát život. Prostě to nejde. Dojatě si uvědomím, že je to poprvé, kdy mi to řekl. Možná dokonce poprvé, co to řekl jakékoli dívce? Přesto nemůžu zareagovat tak, jak bych si přála. Jak pravděpodobně očekává.
"Neboj, to přejde," zasměju se cynicky, vyskočím na nohy a obléknu se. "Řekla bych, že v neděli ráno si na to už ani nevzpomeneš," rýpnu si, jistá důvodem toho vyznání a zároveň toužící nejen po přesvědčování o opaku.
Přesvědčuje mě dalšími polibky, byť se tentokrát nezvrtnou ani do té minulé ani do žádné horší verze. Jak snadné by bylo, uvěřit. Nesmím naletět. Už takhle bude těžké se vzpamatovávat z toho všeho, natož ještě kdyby se mi do toho pletly domněnky, že mě miluje. To, že miluju já jeho je jiná věc a ničím se to nezmění, ale ani to nic nemění. Prostě fakt.
Tentokrát si Míšina klepání všimneme a dokonce ji pozvu dál, samozřejmě poté, co si zapnu všechny knoflíčky u důmyslně průhledné blůzky a přesunu se na opačnou stranu místnosti. Jak jí asi vysvětlím, že spolu v pondělí už zase chodit nebudeme, zvlášť poté, co před chvílí viděla? Jednou na to přijde. A on to ví. No, každý využíváme toho, co máme k dispozici. Já svůj um předvedla před chvílí.
Míšu pro jistotu vystrkám z pokoje jen co stihne zaregistrovat, že neruší. S jistotou můžu mluvit až na chodbě. Ovšem to by mě musela nechat něco říct.
"Nic mi nevykládej. Tobě to vidím na očích a na něm je to taky zřejmý. A jestli propadneš nějakým svým pocitům a rozmarům, jako tohle si nemůžu dovolit," úspěšně paroduje můj hlas, "vlastnoručně ti naflákám aby se ti konečně rozsvítilo. A i kdyby to netrvalo dýl než tenhle víkend, jdi do toho. Stojí to za to," radí mi z pozice zkušenější a nevědomky mi dává další záchrané lano. Třeba nebude potřeba nic vysvětlovat, když to bere takhle. "A teď mi pomož vybrat něco na tu diskotéku," popadne mě za ruku a táhne do svého pokoje. Kázání ukončeno.
 


Komentáře

1 stale-in stale-in | Web | 11. března 2014 v 18:24 | Reagovat

Super !! :)

2 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 11. března 2014 v 19:45 | Reagovat

No jo, ten kretén jí fakt miluje... teda, myslím :D ale měl dát svojí lásku najevo trochu jinak, než vydíráním, takže to celý podělal a ona mu prostě nedokáže uvěřit... jenže on je prostě takový povahy, má moc vysoký sebevědomí, aby se ponižoval k něčemu jako "jí prosit, aby se k němu vrátila"... protože tahle LÍBAČKA nebyla hraná ;)

Achjo, další, další, DALŠÍ!!! :D

3 cincina cincina | Web | 11. března 2014 v 19:52 | Reagovat

Já vím, že ti nekomentuju povídku:( Bohužel nemám moc času, protože se teď pořád učím.

4 Kubi Kubi | Web | 11. března 2014 v 20:28 | Reagovat

Skvělý díl:3 Určitě ji fakt miluje, ale ona byla hold předtím dost zraněná, že tomu nechce věřit... jsem zvědavá, jak se to všechno rozvine:) xD

5 Kubi Kubi | Web | 11. března 2014 v 20:43 | Reagovat

Nechtěla jsem napsat přímo rozvine.. jen mě nenapadlo správné slovo xD Prostě jak to dopadne xD Nedivím se jí;) Jojo, sluchátka jsou zlo! xD Víc? xD

6 M. M. | Web | 11. března 2014 v 21:32 | Reagovat

Tohle byl asi nejlepší díl :D :D
Jsem zvědavá na to jesli ji doopravdy miluju :) A jaký bude jejich vztah po víkendu.
Je super,že už se A. naučila "jeho chování" a narážky mu oplácí :)

7 M. M. | Web | 11. března 2014 v 21:54 | Reagovat

V tom případě se na svatbu těším ještě více :D Kdy bude?
Jaktotže jsi vlastně přidala kapitolu v uterý :O

8 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 12. března 2014 v 8:56 | Reagovat

Jo, já určitě sportuju pořád :DDD Kdybych si ten dortík dala, tak bych potom měla hrozný výčitky, protože jsem už psala na blog, že teď na určité období bude sladké jednou týdně :D Ale těším se, až si něco takhle v cukrárně dám :)
Brzo dočtu, včera jsem stihla jenom jednu kapitolu :D

9 s. s. | Web | 12. března 2014 v 16:58 | Reagovat

Jasně, že jsem je četla. Jediný upíří, který se daly dočíst :) Ale jestli mi něco schází dočíst, tak tvoje kapitoly, jsem nějak pozadu. Chtěla jsem o víkendu, ale nějak sem přes záclony a shánění barev totálně zapomněla, tak se do toho vrhnu dneska, slibuju)) A děkuju)

10 Andie Andie | Web | 12. března 2014 v 17:52 | Reagovat

s pocitem dobré svědomité dcery se zamířím opít .. to mě dostalo :D:D
Andy ho dobře "setřela" s tím "to přejde" a možná je dobře, že to udělala, možná ne, to se uvidí, jsem zvědavá, jestli to Patrik myslel vážně, ale podle toho, kdo bude otec Melanie, tak asi jo :D

11 Zoey* Zoey* | Web | 12. března 2014 v 19:14 | Reagovat

Skvělé :P ta část "to přejde"- vážně dobré ;) skvělá herečka :)*

12 wildbabe wildbabe | Web | 12. března 2014 v 19:29 | Reagovat

"to přejde".. to jsem říkala nedávno a přešlo ho to, nebo to hraje:D..
skvělá kapitola, děkuji, že jsi mě ušetřila popisování každého dalšího detailu po polibcích. Jelikož má fantazie pracuje velice dobře a už při polibcích a ježdění rukou po zádech jsem měla husí kůži, další bych nezvládla :D.

13 Zoey* Zoey* | Web | 12. března 2014 v 21:28 | Reagovat

jsem nevěděla, jak to mám napsat, tak proto ty uvozovky :P já si na nic nestěžuju :P to víš, když odjede spolubydlící, tak je to fajn O:)

14 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 13. března 2014 v 15:42 | Reagovat

Tak to je dokonalý :) Už se těším na tu svatbu.

15 s. s. | Web | 22. března 2014 v 12:02 | Reagovat

Booooože!! Já ti pro jistotu budu komentovat snad každej článek, abych věděla kde jsem skončila a jak dlouho mi to trvá přečíst (to je jen taková privát studie :D ). Dobrej díl (y) :) A úplně jak jí řekl, Miluju tě. Júúúú

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama