1x28

16. března 2014 v 20:44 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, tak se konečně dočkáváte té nové kapitoly, musela jsem na ní celkem dost máknout, protože pro původní verzi obsahovala dost informací pro další díly, díky čemuž jsem ji pořád tak oddalovala a radši básnila o každém fotbalistovi jehož jsem viděla xD Nicméně dnes se nedělo vůbec nic, celý den jsem se snažila vyléčit ze slabé rýmy a bolesti všeho co existuje, ba dokonce i namožených břišních svalů, doufajíce že moje momentální indispozice nezničí můj život sestávající se ze cvičení a chození ven s M., která by si zase mohla odvyknout a já bych se vztekla xD Takže to vidím tak, že zítra půjdu do školy, koneckonců nám hodina odpadá, odpoledne na zápas a buď se tím dorazím a pak budu moct k doktorce a zahájit spisovatleský maraton, nebo to přechodím a nepřijdu o všechno co do mého života začalo patřit :-) Nevím, co bych radši, tedy samozřejmě vím, nechodit do školy a chodit ven, ale to by mě maminka nenechala xD Nicméně aspoň jeden klad to má, dneska jsem skoro necigaretkovala, jelikož se mi z nich dělá poněkud blbě, takže doufám, že si odvyknu, nejlíp úplně xD
Dala jsem na vaše stěžování a dnes mi to přijde delší. Druhá a klíčová část svatby, ukecaná a zasvěcená lásce. Užijte si ji ;-)

Pro připomenutí minulá kapitola zde.




S hodnocením jídla jsem se nespletla. Když pomine zmatek s usazováním - připadám si maximálně nepatřičně, když sedím v čele mezi nejbližšími, ale Patrik mě nenechá se o takové privilegium dobrovolně připravit, když se mermomocí cpu k Míše ke konci - a provedou se trapné zvyky, konečně se můžeme pustit do jídla. Tedy pustím se do něj zejména já, všichni tři sourozenci i Dan a Ester se v něm rýpou a mají napilno zakrývat ten fakt debatou. Snažím se tedy taky krotit, aby to nevypadalo, že jsem se přijela zadarmo najíst. Co já vím, třeba je to nějaký zvyk, předstírat na svatbě sytost, právě z tohoto důvodu. Já nikdy na žádné nebyla, tak jak to mám vědět. Rodiče se brali ještě před mým narozením, ačkoli jsem byla důvodem jejich svatby, což mnohé vysvětluje, a rozvodové slavnosti nebývají. Ovšem pořád nechápu, proč by si to někdo myslel třeba o Vanesse, která to bude celé platit, takže i jídlo. No co, ona je tu světaznalá dáma, ne já.
Když se víceméně dojedlo, někdo více, jiný méně, slavnostní hostina plynule přešla v taneční zábavu. Tanec samozřejmě zahájili ženich s nevěstou, jak velí tradice a takřka nepozorovaně se vyřešil i problém s tancem s rodiči. Opět zaskočil starší bráška. Hned na první tanec mě vzal Patrik na parket. Na ségru prej dlabe, jak se vyjádřil.
"Jak se vám líbí svatba, slečno Waissová?" narážel na prostředí i mé šaty připomínající počátek dvacátého století. Na chvíli mě zamrzí, že jsem v té době nežila, pokud tam byly takovéhle párty, tehdy samozřejmě plesy a bály běžné, musela to být paráda.
"Neurážej moje šatičky, ano?" šťouchnu ho do paže. Jako by si toho ani nevšiml. "Svatba je skvělá," přiznám.
"Šatičky jsou úžasný, ačkoli tu dobu tak úplně nevystihují. Tehdy by tě hnali, mít celý nahý záda," zasměje se a také přestane se hrou na staré časy. Poruší taneční figuru a hladí mě po zádech. Rty mi přejíždí po rovněž nahém rameni a tiskne se ke mně maximální možnou plochou těla. Cítím, jak se mi automaticky zarývají nehty do jeho ramen, na nichž mám, na rozdíl od něj v předpisové taneční poloze, položené ruce. Sem tam přešlápnu na místě, abychom aspoň imitovali tanec. Ne, teď se rozhodně nemůžeme vypařit nahoru. Ještě ne.
"Jestli si myslíš, že tohle osahávání se tehdy slušelo…" uchichtnu se.
"A jestli ty myslíš, že tehdy se nic takovýho nedělalo…" musel mít pochopitelně navrch. Po rameni mě zaškrábou jeho zuby. Otočíme se a já si všimnu Vanessina vražedného pohledu. Teď jen jestli ji pohoršujeme nebo nutíme závidět.
"Rozhodně ne takhle veřejně," setřu ho a ruce mu opět přesunu na tradiční místo pro tančení ploužáků. Pak už tanec tolik neflákáme, vlastně naopak, v usilovné snaze soustředit se jen na něj předešlé ulejvání vynahrazujeme. Se svou každodenní jistotou mě vede a brzy jsme sehraní.
Nakonec mu poněkud unavená zdrhnu. U baru se setkám s Romanem, klukem z Patrikovy party, který tehdy v baru balil moji kamarádku, než chodila - spala se Štěpánem. Když si přehraju celé tyhle rozbouřené měsíce plné lásek, bolesti, touhy, podvodů a intrik, připadám si místo v dvacátém století jako v Beverly Hills. Ačkoli tehdy to muselo být stejné. Vždycky byl život o tomtéž, jen ho ovlivňovaly různé okolnosti.
"Takže je to pravda?" potvrzuje si a objedná pro nás oba vodku. Bráním se marně. Aspoň si ji tedy naředím s jahodovým džusem; reklamace se nepřijímají.
"Podle toho, o čem konkrétně mluvíš. Pokud se ptáš, jestli jsme se k sobě vrátili, tak to asi ne, ale jinak je to… skvělý," svěřím se mu pod vlivem vodky.
"Říkal jsem si, že je to otázka času. Vždycky má každou," poznamená značně závistivě. Evidentně to pochopil jinak, ovšem neupozorňuji ho, že předběhl situaci. Najednou je mi to jedno. S tou vodkou bych měla přestat. Ale až tuhle vypiju.
"Věnuješ svému starému známému aspoň taneček?" zeptá se, hodí do sebe na ex zbytek vodky a aniž by čekal na mou odpověď, už mě táhne na parket. Netančíme sice ploužák, přesto se na mě i v rámci tance lepí víc, než je běžné. Zaregistruji Patrikův zkoumavý pohled. A Roman zaregistruje, kam koukám.
"Nech ho, ať žárlí," poradí mi a jelikož je v tomhle větší odborník než já, poslechnu ho. Máš to mít. Když jsi žárlil minule, skončilo to docela zajímavě. Nikdo mě nepřesvědčí, že to byl herecký výkon. A pak, třeba si během toho žárlení uvědomí, že mu na mě záleží - jinak by nevymyslel celý tenhle komplot, jehož cílem jsem , jinak by nežárlil, jinak by provokativně nevzal tancovat Míšu hned při příští písničce. Na vteřinu se zděsím možnosti, že to špatně pochopil a hodlá jí jisté věci vykecat, ale rázem je mi to fuk. Díky Romanově radě a třem skleničkám zředěné vodky jsem veselá, společenská, pomalu středem pozornosti. Tancuji se všemi, nejprve s těmi, jež znám, pak i s těmi, jež neznám. Nejdřív to však musím napravit a také se s nimi seznámit. A pochopitelně si na to připít, ačkoli už "jen" likérem a nechat se olíznout na tvář. Míša valí oči, co má tahle šaškárna znamenat a Patrik jen těžko maskuje vztek.
"Proč ho dusíš?" zeptá se mě u tance Stefan. Patrně ho o to mladší bratr požádal.
"Předpokládám, že ho znáš natolik, abys věděl, že i kdybych ho dusila sebevíc, pořád bude nesnesitelně namyšlenej frajer," zasměju se. Zábrany pohltily přípitky a Stefanova přitahující aura jako by najednou byla i viditelná.
"Tak proč s ním tedy chodíš?" vyzvídá.
"Protože ho přesně takovéhohle miluju," prozradím odvázaně s přimhouřenýma očima.
"No, nemáš to s ním jednoduchý, ale to ty víš. Ale on s tebou taky ne. Zajímavé. Budu vám držet palce. A kdyby vám to přece jen nevyšlo, přijď za mnou," zamrká a já se blahosklonně usmívám.
"Dobře, budu o tom přemýšlet, přesto bych radši, kdyby to vyšlo," pořád mám v sobě tolik soudnosti abych situaci vrátila do přípustných kolejí. Chodila jsem s klukem své kámošky, nemusím chodit ještě s bratrem svého kluka. To už by přece jen bylo trochu moc.
"No jo, Ester by řádila," připustí, ohlédne se po černovlásce a přesune se se mnou k baru. Písnička skončila. Něco mi chce? Doufám, že to nebude zahrnovat další alkohol, to už bych vážně vytuhla a ze sexu by nic nebylo.
"Víš, mám pocit, že to s tebou bere… o něco vážněji než s ostatníma," sdělí mi a nevypadá to jen na pouhé konstatování. Někam tím směřuje.
"Je to složitý, ale přála bych si to," připustím. Je to složitý. Chce mě pokořit coby jedinou nezdolanou.
"Ani nevíš, jak jsi to vystihla. Nejspíš vážně nevíš. Nevím, co všechno ti Patrik řekl a možná sis mnohé domyslela, takže jestli budu něco opakovat, řekni," upozorní mě.
"Řekl mi jenom… jak to bylo s vašimi rodiči a jak jste se s tím kdo vypořádali," řeknu mu tedy, aby tu nepříjemnou část nemusel opakovat a přešel rovnou k tomu, co mě tak zajímá. Potřebuju jeho povahu pochopit. Třeba se pak můžeme posunout dál.
"To je dobře, o tom nerad mluvím, i když to je... dávno. Vzalo ho to, a to byl malý děcko. Asi i víš, jak jsem to vyřešil já. No, nemám co soudit, jsem tu ten nejdivnější," zasměje se. Netroufám si s ním nesouhlasit, protože se nepochybně zná lépe, než za tu chvilku já, ale jeho názor nesdílím. Vlastně mi přijde mnohem normálnější než ostatní. Možná jsem taky blázen. "Postaral jsem se o ně, dokud to potřebovali, ale pak toho už bylo příliš."
Jak by na lítost zareagoval on? Zkoušet to nebudu. "Jakej byl dřív?"
"Nepoznala bys ho. A nevěřila bys mi, kdybych ti to řekl. Ale to by stejně nechtěl. Čas a zážitky nás mění, většinou k horšímu. Setkání s temnotou ji v nás probouzí a pak už jen musíme vymyslet, jak se s tím vypořádat. U něj to ale vlastně byla náhoda. Shoda hloupých okolností, kdy všechno vypadá nejlíp jak může být a pak jde najednou kompletně do háje. Buď opatrná, Andy. Nepodléhej náhlým rozpoložením, ať to bude sebevíc zlý." Najednou mě varuje. Jo, tohle už vypadá vážně divně, to musím přiznat. Vlastně jsem čekala ještě o něco ujetější rozhovor, ale možná jen díky své opilosti. Co jsem se ale dozvěděla? Tušila jsem, že tohle z Patrika udělaly zkušenosti. Ale předtím? Nebránil se lásce? Třeba to jen dopadlo špatně. To bych dokázala pochopit. Vždyť ani já nemůžu být stejná jako před setkáním s ním. Nevím sice, jak s tím nakládat, ale třeba to ještě zjistím.
"Proč myslíš, že by to mělo být zlý?" Proč by říkal, že to se mnou myslí vážněji, když zároveň předpokládá, že mě opustí? Jo, tohle by bylo zlý. To bude zlý. Nebo celou dobu nemluvil o tomtéž?
"Znám ho. Tebe ne, ale úplně z tebe září štěstí, takže pokud se zachová jak kretén, což je jeho přirozeností, budeš na tom špatně. Je to logický, takhle už příroda funguje, vytvořit z lásky nejmocnější zbraň proti nám samotným, nejmagičtější veličinu, která může neskutečně obohatit i zbavit úplně všeho. Někdy i obojí zároveň…" zasní se. Už dlouho jsem žádné romantické trapárny neslyšela, ale tahle zněla až nebezpečně. Varuje mě před svým bratrem? Pozdě, ačkoli nejdřív jak dokáže.
"To zní trochu jako bys mi vymýval mozek teoriemi toho vašeho… spolku," neodpustím si. Kdo z nás je opilejší?!
"Ne, teď tě jenom varuju. Byla by tě škoda. To se snad radši přidej do toho našeho… spolku," přesně zopakoval můj výraz, dokonce i včetně tónu hlasu. "Vím, žes chtěla říct sekta. Klidně jsi mohla. Máš vůči divným věcem poměrně otevřenou mysl, už jen proto, že vydržíš s ním. Úplně nesnáším o tom říkat lidem, kteří myslí, že jsem jen představitel fanatiků toužících je zlákat na scestí pochybnými teoriemi, do nichž musí vrazit veškerý svůj majetek a sloužit nějakýmu flákačovi toužícímu ukojit potřebu důležitosti, jemuž nevoní legální práce," definoval naprosto přesně mou i všeobecnou představu takových… sdružení. "Takhle to nicméně není, aspoň tady. Prostě jen máme společný způsob života, jdeme stejným směrem. Něco jako květinový děti, ačkoli většinou bez drog," zasmál se svému přirovnání.
Ohlédnu se nejistě po Patrikovi, ale nevypadá z téhle debaty naštvaný. "Fajn, běž za ním, ale vzpomeň si na mě až si naflákáš," mrkne na mě.

Zařídím se dle jeho rady. Tedy ani nemusím. Přijde on za mnou a objedná si se mnou. Ten bude naštvanej, až strávím svatební noc zvracením v koupelně. Míšo, omlouvám se… Jako bych to všechno předpověděla. Věděla jsem, že to dopadne katastrofálně.
Vytratím se ze sálu a zamířím na záchody. Respektive k zrcadlu. Tedy, já vypadám. Ty oči… jsem si úplně jistá, že tvář odráží výraz duše. Vnitřní úsměv je vidět, i když se neusmíváte. A naopak. Teď se snažím usmívat a přesto můj obličej protestuje a trvá na vyděšenosti, z toho co se stalo i co přijde. Rozšířené zorničky, rudé tváře i pod mejkapem… odolám touze opláchnout si obličej studenou vodou. Líčení by to nepřežilo a já musím být dnes v rámci svých opilých možností co nejhezčí. Kvůli němu. Kvůli sobě.
Když se dám jakž takž do pořádku a jsem schopná opustit své relativní soukromí, mám sto chutí se zase vrátit.
"Co tu děláš?" zeptám se roztřeseně. Ke všemu ještě tohle!
"Za celý den jsem neměl příležitost si s tebou promluvit," odvětí Tomáš.
"Promluv si s Míšou. Tak to patří," snažím se okolo něj projít a zmizet.
"Chci si promluvit s tebou. Naposledy. Předpokládám, že se pak už neuvidíme. A pak, jsme přece kamarádi, ne? Chtěla jsi to tak. Tak se svýmu kamarádovi nevyhýbej," poradí mi se sarkasmem.
"Fajn. Tak co chceš? Upozorňuju tě ale, že spěchám," pohlédnu toužebně ke dveřím.
"Za ním…" Kývnu. "A jsi šťastná?" zeptá se s těžkostí.
"Teď zrovna jo. Budoucnost neovlivním," řeknu popravdě. Po polopravdě.
"Tak to je hlavní. Já jsem taky… šťastnej," řekne a rozhodně to tak nevypadá. Nemůžu mu to mít za zlé, přesně chápu jeho pocity.
"Máš proč," dělám, jako bych si ničeho nevšimla. "Nenajdeš nikoho lepšího, než je Míša," svěřím se mu a myslím to popravdě.
"Já vím," vzdychne. Já vím, ale chci tebe. To znám. Sakra!
"Tak…"
"Se měj," dokončí to a já můžu konečně odejít.
"Tak co, popovídali?" zeptá se, jako by slyšel každé slovo. Třeba ano. Proboha, vždyť ve mně už vzbudit tutéž paranoiu jakou v Patrikovi když mě našel v lese a vykládal o strašidlech, a to mi vlastně neřekl vůbec nic. Pak mi dojde, že vůbec nemusí myslet mě a svého bratra a dodatečně se zhrozím. Ovšem to by se tvářil jinak.
"Varoval mě před tebou," popíchnu ho.
"Pokud ti řekl to, co myslím, varoval tě před sebou," opraví mě. Stejně jsem tomu pořádně nerozuměla a zítra budu tak opilá, že si nebudu pamatovat ani své jméno.
Dál už neříkám vůbec nic, rovnou seskočím z barové židličky a spokojeně se do něj zavěsím. Celou dobu jsem se bavila, ale nebylo to ono. Teprve teď jsem kompletně šťastná.
A pak už jen doufám, že náš odchod není tak nápadný.
 


Komentáře

1 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 16. března 2014 v 22:27 | Reagovat

Teda, docela děsivý rozhovor... Stejně bych si chtěla přečíst tu tvojí pravou verzi dalších dílů... xD Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, protože tohle bylo fakt... divný. On jí varuje a zároveň jí ho doporučuje?

Jinak tak snad budeš v pořádku x) Mě taky bolí v krku od tý doby, co jsem na pražským hradě lítala v tílku a svetříku v sedum... myslela jsem, že zmrznu :D

2 Kubi Kubi | Web | 17. března 2014 v 14:22 | Reagovat

Juj... to máš teda dilema xD Snad ti ale bude dobře:) Přečtu si to možná večer, teď není čas:/
Děkuji za pochvalu:) No.. ach ty aktivní dny xD Kouknu do tvých článků, díky:)

3 wildbabe wildbabe | Web | 17. března 2014 v 17:58 | Reagovat

Noo, zajímavéé :D..
No a to co jí řekl jeho brácha.. no jsem z toho malinko zmatená :D... uvidíme, co bude dáál :)

4 Andie Andie | Web | 17. března 2014 v 19:34 | Reagovat

juhuu odepíšu a jdu číst :D
taky pravda, přikázat si netěšit se asi nejde :D
a já bych v dětském neoblékla asi nic, takže pořád tě obdivuji :D
a jaro začíná až 21.3.!:D jsi prostě nezvykle teplomilná, nebo máte v místě tvého bydliště tepleji :D

5 Andie Andie | Web | 17. března 2014 v 20:42 | Reagovat

tak jsem z toho rozhovoru zase nic nepochopila, achjo, měla jsi nechat původní verzi :D
těším se na další díl, třeba se mi konečně něco odhalí a jsem zvědavá, jak dopadne noc :)
a moc málo přidáváš kapitoly, už jsem si ani nepamatovala, kdo je Ester :( :D

6 M. M. | Web | 17. března 2014 v 21:04 | Reagovat

Jak čtu ty komentáře tady tak aspon nejsem jediná,co je zmatená z toho rozhovoru s Danem,já to teda moc nepochopila :D vůbec jsem netušila o jakém spolku mluví :D
Ale těším se na další kapitolu :D

7 M. M. | Web | 17. března 2014 v 22:14 | Reagovat

počkej počkej to nebyl Dan? :O
jo tak Zličín jo? :D
nakonec to bude asi nejlepší motivace,kam se hrabou obrázky :D

8 Zoey* Zoey* | Web | 18. března 2014 v 19:18 | Reagovat

Zvláštní díl, nějak jsem moc nepobrala ten rozhovor s bratrem P. ...

9 Kubi Kubi | Web | 18. března 2014 v 19:20 | Reagovat

Wow.. tak to jsem zvědavá, jak to dopadne! xD

10 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 19. března 2014 v 17:18 | Reagovat

Jé těším se až si ji přečtu :) Teď bohužel nemám čas :D

11 s. s. | Web | 22. března 2014 v 12:24 | Reagovat

Uf, nejsem jediná, kterou zmátl rozhovor s bráchou, četla jsem ho asi dvakrát. Oni jsou tak zvláštní rodina.. A ten konec..hmm, zajímavý :)

12 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 22. března 2014 v 13:03 | Reagovat

Přidám se k ostatním - taky jsem tak trochu nepobrala ten rozhovor s jeho bráchou :D Připadá mi to docela divný, že jí ho doporučuje a zároveň varuje. Kdo je vlastně Ester? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama