1x29

19. března 2014 v 20:21 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, nějak tu klesla účast... taky jsem tu nebyla, no xD Včera se nic moc nedělo a dnes jsem šla na dvě hodiny, napsala si test z psychologie, pak šla k plicařce, tvrdila jí že nekouřím a ona že se moje údajné tehdejší astma zlepšilo... divný xD Pak jsem si koupila podprsenku (červenou) a cigaretky a jela do Lidlu s babi a večer s M. na trénink, chudáka jí bolela hlava a došel nikotin tak jsem se dělila... jsem to ale dobrá duše xD
Máte tu posvatební kapitolu, můj vzpomínkový pokus o psaní ve třetí osobě a veelký průšvih xD No, uvidíte samy :-) Příští kapitola onen zmiňovaný mezipohled... ;-)




Probudím se až v deset, ale ještě nejsem připravená otevřít oči. Co uvidím? Lásku nebo nezájem? Tak nepředvídatelné… Soustředím se na sebe. Se sebou si umím poradit podobně těžko, ale pořád je to jistější. Tak prvně, necítím potřebu vyzvracet veškeré své vnitřnosti. Dobré znamení; ani jsem v to nedoufala. A duše? Změnila mě tahle noc? Dokázala ještě víc změnit co k němu cítím? Ať to dopadne jakkoli, v mém životě zaujímá velmi důležité místo. Může mi vzít sebe, ale nevezme mi vzpomínky. Nepřestanou existovat. Nepřestane být mým prvním a nejdůležitějším mužem mého života. Tím, který ze mě udělal ženu.
Když si ujasním tohle, konečně se odvážím rozlepit víčka a vyhledat ho pohledem. Jeho výraz ale vyjádřit nejde. Samozřejmě si mě prohlíží, ale v tváři má jednoduše zmatek. Nejspíš taky doteď neopustil peřiny, protože se můžu popást na jeho rozcuchaných vlasech, rozpustile padajících do očí, i ramenou s blednoucími rýhami po mých nehtech. Ne, tohle nemůžu vydržet. Znamenalo to pro mě prostě příliš. Chci ho.

Vrátím se do vzpomínek, ale kupodivu nejsou na uplynulou noc, nýbrž na tu předcházející. Fascinují mě vlastní pocity, takhle zpětně téměř nepochopitelné. Jsme tak rozdílné, že mám pocit, jako bych byla v tehdejším pokoji jen nezvaným návštěvníkem šmírujícím jejich otravně slušnou lásku. Stejně jako nechápu, proč nesouhlasila už v tom autě. Nemuseli jsme se nikdy rozcházet a já bych si ušetřila jedno z nejhorších období svého života.
Leží rozvalený na naší posteli a posunky ji láká k sobě. Jako z minulého života si vzpomínám na všechny ty cizí pocity. Byla rozechvěle uchvácená už jen skutečností, že jsou spolu v hotelu a ve společném pokoji a trochu ji děsila míra její odkázanosti na něj. Odsud by nemohla tak snadno zdrhnout, jako když u něj přespala několik bloků od domu. Může si s ní dělat, co je mu libo. Tehdejší Andy ta představa rozrušovala, ta dnešní by tu předponu se zvrhlým úsměvem klidně pozměnila a pak si svlékla cokoli, co by zrovna měla na sobě.
Do postele přesto vlezla ta má usedlá verze celkem klidně. Věřila jejich domluvě, že její bezvýznamnou neposkvrněnost nechá ve stejném stavu. Zpětně ji nenávidím. Aspoň tu jednu noc navíc mi dát mohla. Celkem odvážně si mu lehla do náruče a přesunula jeho ruku na osvědčené místo k pasu, když sjela až na zadek. Prudérní holka. Jak ji mohl milovat? Chvíli se nechala líbat, ale bohužel se oba té dohody drželi.
"O co ti vlastně jde? Na co se nejvíc těšíš?" Moje nové dospělé já se na chvíli probouzelo i v téhle malé holce, ačkoli cítila, jak jí při té otázce planou tváře.
I on se překvapeně usmál, než se poddal představám šťastně zasvěcených, které tu malou holku děsily. Na rozdíl od vyjádření citů neměl problém jí u odpovědi zírat do očí. Přišlo jí to zvrhlé, ale ne tolik jako samotná odpověď. "Na všechno. A ty budeš taky," věděl s věšteckou jistotou. "Ale nejvíc…" znovu přivřel oči a obdařil ji tím křivým úsměvem, který bych nejradši hned slíbala. "Na tebe. Potom. S očima zalitýma mlhou opojení a s vykřičeně chraptícím hlasem, zmoženou vyčerpáním šeptající mé jméno a spoustu bezesmyslných citoslovcí." Ach, sakra, jak mohla vydržet z něj po tomhle sdělení neservat veškeré oblečení a nedonutit ho dostat ji přesně do tohohle stavu?! Věděla jsem, že nepřeháněl v jediném slovíčku.
Dokud z ní neopadla nezvyklá odvaha, vyzvídal totéž po ní. Zatímco já bych se rozzářeně rozkecala o délce slohové práce a tělem by se mi jen při těch slovech rozlévalo horko, ona nejenže nevěděla, ale navíc se styděla. Ani on se z jejích vyjadřovacích schopností netvářil zrovna spokojeně, ale místo mé radikální reakce, v níž jsem to dítě předvčerejší noci toužila zfackovat zareagoval svým typicky vzrušujícím způsobem. Přetočil ji na břicho, znehybnil posazením se na její stehna a na nahá záda jí nehtem vypsal jeden z úkolů budoucí noci, jímž bylo právě napravení tohoto nedostatku.

"Proč jsem tak ospalá?" nechápu.
"Já ti to říkal. Ty si to nepamatuješ?" diví se a vypadá zklamaně. Aspoň tím ale uklidní moji obavu, že o té vzpomínce věděl. Přesně na tohle jsem totiž vzpomínala.
"Jo, tohle… pamatuju," ujistím ho a po tváři se mi rozlije blažený úsměv. Trochu nejistě mi ho oplatí. Tohle u něj neznám, zvlášť po včerejšku. Polibek musí vyjít z mé iniciativy. Na chvíli se mému nezvyklému útoku poddává a je to přesně tak úžasné jak v mých představách téhle situace, jak ve vzpomínkách; jak by mělo. Najednou mě zase pouští a už se ani neusmívá, ale jen děsí. Je ta odtažitost důsledkem včerejšího večera? Bojí se, že se mě teď nezbaví? Měla jsem s tím počítat. Věděla jsem to celou dobu. Proč jsem věřila, že v něm včerejší noc zanechala stejně nevratnou změnu jako ve mně? Mé čerstvě dospělé (a roztoužené) já právě dostalo ránu bičem a vůbec do jeho erotických fantazií nezapadá.

Na chodbě se setkám s Míšou.
"Čau, kam jsi zmizela? Od devíti jsem tě přestala vídat a přitom to pak bylo nejlepší…" vychvaluje.
"Jo, pak to bylo nejlepší," souhlasím s ní.
"Takže jo? Paráda," raduje se upřímně. Toužím ji vytáhnout kamsi do soukromí a hned po omluvě, že jsem tak dlouho nedala na její ustavičná doporučení a ještě ji považovala za děvku, s ní všechno detailně probrat. Snad na to ještě vyjde čas. Kdybych nespala do deseti, stihla bych toho víc. Jenže to bych musela spát v noci.
"Jdeš na oběd?" zeptám se takřka zbytečně vzhledem k tomu, že stojíme před jídelnou.
"Jasně," souhlasí a cpe se dovnitř.
Popravdě na nic chuť nemám. Na nic k jídlu. Cítím sice hlad, ale připadá mi divný cokoli jíst. Pak si vzpomenu. Že by přece jen kocovina? Nakonec si objednám rizoto a hrabu se v něm podobně jako zbytek osazenstva mého stolu, všichni stejně nervózní a zamlklí. Sedím vedle něj, ale neodvážím se ho dotknout. Tak nevyzpytatelný… jen na něj bolestně zírám a mé vynikající jídlo stydne. Stejně jako já.
Nesnáším zabalování. Nesnáším, když musím zabalit celou svoji přítomnost a spokojenost nechat na tomhle luxusním pokoji. Když vím, že to dneškem skončí. Věci hážu do kufru bez ladu a skladu, zato se vztekem a zklamáním. Proč musí všechno končit?
A vůbec mě neutěšuje ani fakt, že jedu domů s ním. V podstatě jsem nepočítala s ničím jiným.
"Jsi v pohodě?" A skutečně ho to zajímá? Co chce slyšet? Ne, neděsí mě každá budoucí minuta? Neodpovídám a zabořím pohled do podlahy vozu. Pokládá na sedadlo dlaň a já do ní vkládám svoji. Z povzbuzujícího stisku se stává křečovité drcení a já pana Nevyzpytatelného přejmenovávám na Rozpolceného. Pomalu mi zvedá bradu. Vyčkávavě na něj hledím. Políbíš mě? Nakonec před mým pohledem uniká stejným způsobem jako já před jeho otázkou. To je ta láska vážně tak očividná? Tak nesnesitelná?! Přála bych si znát ty pocity, které v něm tohle chování vynucují.
"Vyřiď Vanesse, že to bylo bezkonkurenčně úžasný," rozhodnu se udělat jeho sestře radost. Třeba mě pak bude nenávidět o něco méně. Jako by na tom záleželo. Dneškem všechno skončí. Bylo po jeho. Už mě nepotřebuje. Ovšem já jeho potřebuji ještě akutněji než kdy jindy.
"Taky myslím. Bude mít radost, snažila se, aby to předčilo veškerá očekávání, záleželo jí na tom. Dlouho takovou událost potřebovala," souhlasí a netváří se, jako by mluvil o své sestře. Stejně jako já, svým způsobem.
Takhle to evidentně půjde. "Třeba zas někdy něco uspořádá. Evidentně má v oslavách jistou zálibu, zvlášť když se těší takovým ohlasům."
"Pro oslavy musí být ta správná příležitost a rozpoložení. Některým z nás jejich následky pořád ještě nebezpečně motají hlavu. Opilost zatemňuje myšlení. " Mluvil tím o mě nebo o sobě?!
Snažím se z těch šifer luštit tak dlouho, až patrně usnu. Skutečně namáhavý večírek. Ale stejně skončí. A navíc budu muset předstírat spokojenost. Líčit zážitky a za čtyři dny slavit narozeniny. Sedmnáct…
Probudím se až u nás před domem. Mým automatickým reflexem je chtít mu být co nejblíž. Začnu ho líbat a on mi to oplácí. Tohle nemůže být konec. Ne, když se tolik milujeme. I kdybychom teď chtěli naivně trvat na naší domluvě, vrátíme se zpět. Sundávám si tričko a tentokrát mi sex v autě jako tak špatný nápad nepřijde.
"Počkej. Nech toho. Bylo by to ode mně hnusný, vzhledem k tomu, co ti…" Nemusel to dokončovat. Jo, bylo by to hnusný. Je to hnusný. Jako celej ten víkend. Kde se najednou všechna ta rádoby čest vzala?! Proč to dělá? Vím, že mě chce. Vím to. "Akorát je to těžký."
"Co je tak těžkýho na větě Budem dělat jako by se nic nestalo jak jsme byli domluvení?" urychlím to.
"Jo, přesně to jsem ti chtěl říct. Bylo to pěkný, ale skončilo to. Promiň." Zatracená odosobnělost. Ani neměl dost drzosti mi to říct do očí.
"To není pravda. Nemusí to přece skončit, a ty to víš. Já… po tom všem… tě potřebuju víc než kdykoli dřív. Nedělej to," bráním si svou jedinou možnost štěstí.
"Oblékni si to, Andy. A nedoprošuj se. Vždycky jsem to na tobě oceňoval." Copak si tu bolestnou touhu pod vším tím arogantním nezájmem jen namlouvám? S čím vším teď bojuje? S čím bojujeme?!
"Fajn. Měj se," odvětím ve stejném klidu, jako on. Nic se přece nestalo.
"Ty taky." Za tohle ho nenávidím nejvíc. To už je totiž výsměch.
 


Komentáře

1 Luci Dittr Luci Dittr | Web | 19. března 2014 v 20:49 | Reagovat

pěkná kapitola :)

2 Kubi Kubi | Web | 19. března 2014 v 21:19 | Reagovat

Wow... Další skvělá část:3 Jsem zvědavá jak to bude dál xD
No musela jsem na to mrknout xD 5x denně, jo? xD Jop, úvaha je dobrá xD No.. co nadělám:)

3 Andie Andie | Web | 20. března 2014 v 6:45 | Reagovat

zase jsem nic nezjistila a akorát Patrika nenávidím zase o něco víc, arrrggh, takhle mě naštvat hned po ránu :D
doufám (teda spíš vím, ale stejně) že se k ní po chvíli vrátí a řádně se jí omluví za to svoje dementní chování ..

4 Slečna Crazy ^^ =D Slečna Crazy ^^ =D | Web | 20. března 2014 v 10:36 | Reagovat

Moc hezký ;)

5 Slečna Crazy ^^ =D Slečna Crazy ^^ =D | Web | 20. března 2014 v 12:12 | Reagovat

Jojo bohužel jsem nemocná :D

6 Wee McClain † Wee McClain † | Web | 20. března 2014 v 13:41 | Reagovat

Užasně píšeš :O

7 Wee McClain † Wee McClain † | Web | 20. března 2014 v 14:20 | Reagovat

vůbec nemáš zač,zasloužíš si to! :)

8 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 20. března 2014 v 17:34 | Reagovat

Téééda, podprsenku :D Já si to četla už včera v noci, ale na mobilu a navíc jsem umírala únavou (takovýto když ležíš v posteli a napadne tě se ještě kouknout k Andee, jestli náhodou nepřidala další díl). xD

Mojí první reakcí bylo obvyklé "to je kretén" a jeho chování mě docela překvapilo, po tom, co jí řekl, že jí opravdu miluje! Myslela jsem, že s ní pak zůstane, i když to by byl moc happy end. Možná se ten blbec bojí toho, jak moc je pro něj důležitá, ale když už se jí "vyjádřil", tohle mi příjde jako fakt hloupej krok... proč musí všechno pokazit?!

9 wildbabe wildbabe | Web | 21. března 2014 v 15:26 | Reagovat

To je blbeček.. jak ji mohl jen tak nechat jít? Ale kuš.:D..

10 Lola-J Lola-J | Web | 21. března 2014 v 15:43 | Reagovat

Uh, to znám. :D Tak snad už bude jen líp!
Jinak, pěkně napsané! Ty pocity jsou mi povědomé.. :D :))

11 s. s. | Web | 22. března 2014 v 12:36 | Reagovat

Tohle jsi musela psát..sakra, kolik ti bylo? Říkala jsi myslim, že jsi to psala už dřív..ale..tohle je ohromný. Jak popisuješ všechny ty jejich pocity, já si z toho dělám v hlavě takovej film :DD A jsem teď ale doopravdy naštvaná za ten konec a na jednu stranu další kapitolu číst nechci, protože to mě taky určitě dožere, na druhou stranu se to potřebuju dovědět :P Ale Patrika...jžš...vzít nožíček a trošinku ho za to vyhození Andy podřezinkat :D Takže, jdu na další a poslední :)

12 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 22. března 2014 v 13:24 | Reagovat

Tak já už jsem myslela, že spolu zůstanou :D Ty to ale dokážeš vždycky nějak zamotat! Nechápu tu část v třetí osobě :D Tuším, že Andy vzpomíná na tu předchozí noc a teď si myslí, že je jiná osobnost, a tak se vidí ve třetí osobě. Jinak už nevím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama