1x30 *

21. března 2014 v 15:48 | Andee Waiss |  Story of...

Ahojky, spěchám takže zrekapituluju rychle - včera venku, na zápase, odpadla hodina a v noci jsem psala. Dnes jsem přišla pozdě, dostala za to referát ne téma anorexie a bulimie o kterým bych klidně mohla vykládat z hlavy okamžitě, teď půjdu s babi do krámu a večer s M. ven. Zítra nejspíš přehlídka a v noci další psaní...
No, můj život je vyzpovídán, pojďme čelit horším prošvihům, aneb mezipohled Patrika. Opět krátké, opět nadpřirozeně nejasné, protože soustředěné na emoce. Rozchod z jeho pohledu. Snad ho budete nenávidět o něco méně :-)




Nastartuju a nechávám za sebou ubíhat celý ten víkend. Byl pěkný, dokonce dost. Konečně můžu vyškrtnout z pomyslného seznamu nenaplněných tužeb noc s ní. Pravý koutek úst mi samovolně vyjede v samolibém úsměvu do toho milovaného šklebu. Fajn, tohle máme za sebou. S drobnou újmou na nevázající se reputaci, ale jinak by to nešlo, Andy je zvláštní kategorie vyžadující zvláštní zacházení. Pocit, že na mě má vliv. Větší, než jaký předpokládám, že je pravda. Ale byly by horší věci, které by mohla zjistit. Nicméně nezjistila, a to je dostatečným argumentem, pokud by si ta malá, potlačovaná část mé dávné osobnosti dovolovala odmlouvat proti nezbytnému. Jinak to nejde, a každý kilometr, vzdalující mě od místa pochybností to jen potvrzuje. Je to pryč, stejně jako my. Bylo to hezký a až se vyvzteká, napíše si o tom do deníčku a bude se u toho nostalgicky usmívat. A já jí ho seberu a budu se jím kochat při bezesných nocích.
Zatímco já se s ní pomyslně loučím a cosi naivně šťastného v sobě tím zabíjím, ona mi opět usne na rameni a mumlá cosi nesrozumitelného. Radši tomu nerozumím. Bylo by to těžší. Věděl jsem, proč se slušným holkám vyhýbat.
Ne tedy, že by mi ta její nezkaženost v noci vadila. Byla roztomilá a dala se snadno napravit. Až moc snadno, jako by byla přesně naprogramovaná pro mě. Bavilo mě kazit hodný holky, na rozdíl od Alexe, který to pokládal za ztrátu času. Nenechal si ten pocit důležitosti, jedinečnosti a moci vysvětlil. No co, aspoň jich víc zbyde na mě. jí zformuju, tedy spíš zdeformuju celoživotní pohled na vztahy. Kolik zhrzených potvor už takhle mám na svědomí?
A taky jsem rád, že konkrétně na ni nikdo nesáhl. A nikdo znamená především ten Míšin idiot, který vzteky sestřičce udělal až nestoudný účet na baru. Stejně se rozejdou, ačkoli já svou část dohody dodržím. Ve vztazích se už nějakou dobu vyznám, a řešit ty cizí je snadnější než ty své, na něž jsem z toho důvodu vždy uplatňoval jednoduchý vzorec. A ten mi teď velel končit. V nejlepším se má přestat, než se to zkazí. Ačkoli konkrétně Andy nikdy nedolejzala. Proč mám najednou pocit, že mě má pravidla nevedou, nýbrž poutají? Opět zamumlá něco z polospánku a mě potěší tomu rozumět. Zase jsme naladěni na stejnou vlnu. Zaryju nehty do potahu sedadla, ačkoli bych ji nejradši probral z jejích zajímavých snů. Neměl bych ji budit, když jsem to já, díky komu je takhle unavená. A neměl bych jí dávat další naděje. Jen, jednou, naposledy! Jo, tohle už by bylo vážně hnusný. Ne, když chce taky! Ale nějaká pozdější občasná recidiva? Proč poutat sebe, a ne ji? Nemůžu zamítnout.
Probudí se. Dokonalé načasování, právě jsem zastavil u jejího domu. Trvá jí vteřinu než pochopí situaci, že jsme doma a tohle má skončit. Přesto si jsem jistý, že její líbání není projevem nátlaku. Bylo tak automatické jako dýchání, jako život. A já si ho na vteřinu dovolil představit. Zůstat s Andy, neřešit zaběhnuté rituály a prostě s ní být, dokud budeme oba zamilovaní. Smířit se se zamilovaností. Společně usínat a probouzet se, v objetí po nekončících nocích vášně. Sdílet kromě ložnice i tajemství, moje tajemství, naše. A budoucnost i přítomnost, jako ta jedna mysl ve dvou dokonale sladěných tělech. Ona mi rozumí. Mohl bych najít nějakou lepší? A stojím o to, vůbec?!
Dost!!! Zatímco tělo se svému počínání oddává ochotně a bezproblémově, moje mysl houká jak policejní siréna a bliká rudými výstražnými světly na poplach. Tohle přece nejde! Tohle nemůžu. To nejsem já a nikdy mě nenapadlo, že by to bylo špatně. A navíc, jakkoli Andy chci a svým způsobem potřebuju, ona nepotřebuje moje problémy. Svých má až nad hlavu. Nesmím ji do tohohle namočit.
Že bych se přece jen rozcházel z lásky? Bylo by to poprvé. A vůbec, sakra, jaká láska?! Hloupost!
Tyhle poslední okamžiky si ale upřít nedokážu. Je to téměř prvně, kdy s ní nemusím bojovat o území, takříkajíc. Kdy jasně dává najevo, co si neuměla přiznat zase ona. Proč to ona dokáže, a já nemůžu?!?
"Počkej. Nech toho. Bylo by to ode mně hnusný, vzhledem k tomu, co ti…" Zasekne se mi hlas a zapomenu co jí chci, a svých způsobem i nechci, říct. Nemůžu odlepit oči od té dívky, která si s nezvyklou odvahou a touhou stáhla tričko a hledí na mě s čím dál více vyhasínající nadějí, ovšem stále stejně neutuchající láskou. Co jsem to, sakra, za zvíře?! "Akorát je to těžký."
"Co je tak těžkýho na větě Budem dělat jako by se nic nestalo jak jsme byli domluvení?" Sakra, Andy, tohle už nedělej. Nesnesu, když mi to budeš ještě usnadňovat. Nikdy jsem si tě nezasloužil. A teď umírám touhou tě k sobě přitisknout a líbat až do omdlení a omluvit se ti snad i za své narození, ačkoli se vlastně omlouvat vůbec nedokážu.
"Jo, přesně to jsem ti chtěl říct. Bylo to pěkný, ale skončilo to. Promiň." Takže přece jen omluva. I tak je to sakra málo, ty idiote. Ale tohle je pro její dobro.
"To není pravda. Nemusí to přece skončit, a ty to víš. Já… po tom všem… tě potřebuju víc než kdykoli dřív. Nedělej to." Fajn. Tohle už mi přece jen něco připomíná. Fráze, od nichž obvykle vyděšeně a zhnuseně prchám. Zatracený majetnický holky.
"Oblékni si to, Andy. A nedoprošuj se. Vždycky jsem to na tobě oceňoval." Je to pravda, ačkoli zabalená do image, v níž se nedusím. Tak známé. Tak hnusný.
"Fajn. Měj se," pokusí se statečně napodobit moji lhostejnost. Přece jen v ní mám delší praxi, takže doufám, že nepozná, co za těmi hradbami skrývám.
"Ty taky."
Odjíždím a cítím se sakra mizerně. Dokud nenechám všechny pocity zmizet.
 


Komentáře

1 Lucy1616 Lucy1616 | 21. března 2014 v 21:31 | Reagovat

Jéé to bude víkendového čtení :D Už se těším :)

2 Kubi Kubi | Web | 21. března 2014 v 22:17 | Reagovat

Jej... nechápu, proč to dělá, když ji chce! xD

3 Zoey* Zoey* | Web | 22. března 2014 v 6:18 | Reagovat

Občas musím potrápit chuťové buňky :* slečny budou přidány dnes zase ;)
určitě si brzy přečtu zase kapitoly :))

4 wildbabe wildbabe | Web | 22. března 2014 v 8:02 | Reagovat

já věděla, že ji chce :D... no bude to čímdál zajímavější, jak koukám.. oni se k sobě musí vrátit.

5 wildbabe wildbabe | Web | 22. března 2014 v 8:03 | Reagovat

jo a jinak, spala jsem jen s jedním, s těma ostatníma tto v plánu nemám, byl to jen blbý úlet, kterého tak z poloviny lituju, protože kvůli tomu blbému úletu jsem musela ranit jeho city.

6 Kubi Kubi | Web | 22. března 2014 v 11:38 | Reagovat

No, jsem zvědavá teda! xD Děkuji:) Taky pravda no xD

7 Lola-J Lola-J | Web | 22. března 2014 v 12:10 | Reagovat

:D Pochopitelné to je, neboj. Píšeš dobře, daří se ti vystihnout pocity a myšlenky, které by provázely asi všechny v takové situaci. No, tohle snad někdy řeší každý! :D) je fajn si to představit.

8 s. s. | Web | 22. března 2014 v 12:45 | Reagovat

Já jsem takovej masochista! Proč to sakra čtu, když tu už žádnej díl NENÍ?! :D Já Patrika zabiju. Něco s nim hezky rychle udělej, nebo mu přijdu místo podřezání nožíčkem omlátit nádobí o hlavu! Tohle nemůže dělat. On je tatar, naprostej :DP Ale je to libový, jak to máš promyšlený. Ten jeho charakter. Bude to znít asi dost divně, ale když si to tak vezmu, často při tom čtení přemejšlim nad tim, co mi říká J., některý věci mi přijdou jako by to snad mohl říct nebo si myslet on. V některých mi totiž přijde s Patrikem dost podobnej a to je sakra hodně děsivý...

9 M. M. | Web | 22. března 2014 v 15:39 | Reagovat

Sakra dalším a dalším dílem chci další a další :D je to zajímavější a zajímavější.
Sakra proč trápí sebe i Andy! Vždyt oba chtějí to samý!

10 Zoey* Zoey* | Web | 22. března 2014 v 19:11 | Reagovat

Chudák Andy jak jí odkopl v minulém díle. A upřímně P, je sice parchant, ale zase ho chápu- v nějlepším přestat než se to posere :D

11 Zoey* Zoey* | Web | 23. března 2014 v 11:53 | Reagovat

Občas musím překvapit ;)
Pamatuji ;) ale ty vypadáš určitě báječně :P upřímně, teď mám uplně nekonečně mnoho chutí si k tý buchtě sednou a na posezení ji sníst- to je ten pocit, když můžeš jíst něco v barvě čokolády :D užij si cvičení ;)

12 cincina cincina | Web | 23. března 2014 v 14:42 | Reagovat

Ledově ostří je film také o krasobruslení, akorát, že spolu krasobruslí dva chlapi:D Fakt se na to podívej. Luxusní zábava:)

13 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 23. března 2014 v 21:00 | Reagovat

Achjo, přece jen je to kretén... :D Měla zvítězit ta myšlenka, že s ní zůstane :/ ale ona stejně zvítězí, žejo? :)
Máš strašně hezky popsáno, jak proti sobě bojují ty dvě jeho osobnosti... jak si nechce připustit, že Andy miluje :3 ale on jí miluje! :)

14 Andie Andie | Web | 24. března 2014 v 10:47 | Reagovat

nejprve zase odpovídám na komenty, pak zase klasicky číst :)
občas někdy i mám pocit, že je A. Patrikovi ukradená, ale vím, že ne :D a překvapuješ dost, i když víme, že se k sobě vrátí, neboj ;)
knižní postavy mají vždy zajímavější život, ale myslím, že ty za svůj můžeš být ráda, podle deníčků je zajímavý dost :D

15 Kubi Kubi | Web | 24. března 2014 v 11:31 | Reagovat

Nemáš zač xD

16 Andie Andie | Web | 24. března 2014 v 16:50 | Reagovat

ta poslední věta je zajímavá :D
chápu, že na Andy nechce házet další problémy, ale myslím si, že jí jich přidělává víc, když jí takhle odkopne, ale má to složité, chlapec .. nicméně, nemám ho ráda o nic víc, než doteď :D¨ale aspoň je vidět, že o tom přemýšlí, a snad dojde k lepšímu a správnějšímu rozhodnutí, než nyní :)
omlouváím se, že čtu až teď, usnula jsem :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama