1x27

13. března 2014 v 20:26 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, tak se mi nechtělo čekat do zejtřka a otravovat vás dalším popisem dnešního fotbalového tréninku. No, shrnu to tedy zase. Škola pět hodin, o těláku procházka venku při níž si odvážnější spolužačky zapálily, ačkoli za to hrozila dvojka z chování. Andee ne, té stačily nervy když u ní cestou domů zastavili policajti. Nasadila jsem tedy poker face a předstírala SMSkování a téměř s infarktem kolem nich prošla. Nevím, jestli jsem vypadala na osmnáct nebo to jen neřešili, ale prošlo mi to xD To už by vážně neměli na práci nic jiného. Doma jsem se nadlábla rizota a pohádala s maminkou, která mi odmítla nadále sponzorovat nikotinovou závislost - a jakmile odešla, babi mi přidala potřebných 40 kaček do krabičky, údajně na svačinu, ale věděly jsme své xD Mé oblíbené Red&Whitky Vietnamci nevedli, nicméně jsem si vzala Viceroyky a byly dobrý - dokonce tak, že jsem se musela podělit s M. i její láskou xD Fotbalové družstvo mě už vítalo jako stálou známou a opět nabízelo trávu a já poctivě odmítla xD Nejspíš jsem zamilovaná, ale pšššš...
Máte tu A. a mou oblíbenou polovinu svatební kapitoly... jen si namáhejte hlavičky, jak to je s tím začátkem... ;-) Jinak jsem se oficiálně rozhodla psát blogovou verzi druhého dílu a je tak šíleně moc mezipohledů, kromě klasické A. a občasného P. celkem dost i M. a možná i dalších ;-) Užijte si to :-)





Ležím mu v náruči a není toho moc, co bych na sobě měla. Tak na to přece došlo. Hladí mě ve vlasech a líbá tak něžně, že bych nikdy nevěřila, že to dokáže. Tatam je dobývající vášeň. Budu jeho a on to ví.
"Nemusíš, Andy." Situace se obrátí a je to on, kdo odtahuje moje ruce, stahující bílé krajky.
"To nedává smysl. Proto tu jsem," míním automaticky.
"Proto ne. Byla to jen síla zvyku, rozejít se. Vždycky jsem to tak dělal a bylo mi to ukradený. Tentokrát ale ne. Chtěl jsem tě zpátky a nevěděl jak. Trval jsem si na týhle svý zatracený osobnosti bez lásky, takže to vydírání byla jediná možnost, kterou jsem unesl. Miluju tě, Andy. Proto tu jsi," vysvětloval a jeho nehty mimoděk kreslily obrazce po mých zádech. Šimralo to, ale nedokázala jsem se smát.
"Chci tě."

Proč jsem se musela probouzet? Proč se mi ty nejkrásnější věci musí jen zdát? Byl to můj první normální a logicky vysvětlitelný sen a přišel mi jako daleko větší scifi než všechny ty metaforické nesmysly v lese s jeho nebezpečnými platinovými verzemi. Podvědomě jsem toužila po tom klukovi, kterého nepopiratelná a především nepopíraná láska v očích dělala ještě nádhernějším a bylo mi do pláče, že neexistuje. Ne, nemůžu se rozbrečet. Seber se, sakra, Andy. Když už máš ujeté fantazie, nezapomínej, kdo vedle tebe leží doopravdy.
Kdo vedle tebe leží a opět tě pozoruje. Nebýt takováhle situace, asi už bych na to byla zvyklá. Ačkoli jsem si nařídila budíka na půl desátou, je opět vzhůru dřív, a to jsem usnula ještě před ním. Jak to dělá, fakt netuším. Já si můžu pusu samým zíváním roztrhnout a z postele se musím vykopat násilím a on se tváří svěžest sama. Což mi připomíná, že si potřebuju umýt vlasy. Snad pojede pro kytku, nebo tak někam, předvádět se před ním všemi těmi přípravami se mi fakt nechce.
Na rtech mu hraje úsměv a jeho soustředěný pohled opět spočívá na mé tváři. Zděsí mě představa, že jsem mluvila ze spánku. To bych se rovnou mohla jít zabít a pak ať si Míše vykládá co je libo.
Zničehonic mě políbí a já si všimnu kameramana ve dveřích pokoje. Že mě to překvapuje. "Úsměv do kamery, Andy," pobídne mě a já se naschvál zašklebím. Na to video se tedy těším.
"Míša vzkazuje, ať za ní přijdeš. Prý okamžitě. Holčičí porada, panebože…" vzpomene si kameraman, aniž by přestal nahrávat. "Byl jsem u nich před chvílí a vzbudil je. To stálo za všechny prachy," dodá poté, co zastaví video.
U Míši zatím probíhá hotové šílenství. Vyznačuje se především neobyčejným nepořádkem, přirovnatelným k tomu, jenž měla při balení na internát. Moc se u ní nezdržím, potřebovala jen zkontrolovat celkový dojem; pochopitelně vypadala úžasně.
Ovšem to není nic proti šílenství, jaké probíhá u Vanessy. Ona sama nic nedělala, seděla v křesílku a měla relativní pořádek. Ovšem okolo ní lítalo snad tucet lidí. Kameraman, (jiný, než ten, s nímž se znám já, překvapilo by mě, kdyby najala jen jednoho) dvě kadeřnice, pracující na účesu tak velkolepém, že si neumím představit, jak do něj naaranžují závoj, kosmetička, holka lakující jí nehty na francouzskou manikúru plus nějaké tři, s nimiž ve volných chvílích hovořila plynně anglicky. Sem tam se tam mihl Stefan, jehož jsem si po včerejším rozhovoru s Patrikem prohlížela ještě zaujatěji. Věnoval se jedné z těch kamarádek, jako by byla i jeho důvěrná kamarádka. I ona byla celá v černé; černé měla dokonce i vlasy. A pusu, jíž nezavřela snad půl hodiny, měla takřka rudou, ačkoli ji neměla namalovanou. Hodně zajímavá holka.
Když očíhnu situaci a dostanu se do dostatečného množství záběrů, aby mě teď hodnou chvíli nechali, konečně se můžu jít připravit. Pečlivě se namaluju, na permanentní řasenku přidám ještě několik vrstev té normální, byť voděodolné, aby vydržela, přizvu si Míšu k vyrobení účesu a ona činí čest (pořád ještě) svému řemeslu a vyvede mi na vlasech něco úžasného a nakonec se obléknu. Při natahování silonek se mi klepou prsty tak, že je rozškrábnu a musím si vzít nové. Sakra co se děje? Nervy. Dnešek bude… bude. A to je problém. Já se snad opiju! S oblečením šatů jsem hotová. Tak akorát, abych stihla nástup. Když scházím vyzdobené schodiště, chvíli si sama připadám jako nevěsta a není to jen kvůli mým šatům. Pod schody na mě čeká Patrik a já se mu zavěsím do nastaveného rámě. Do háje, jemu to sluší! Připadám si jako ze straných dob, když kráčíme za nazdobeným (Vanessa má sice vkus, zato ale nezná míru) autem pěkně ve špacíru. Úctyhodně dlouhé procesí. My musíme jít vepředu, abychom urvali místa v "rodinné" řadě, kam tak nějak tenhle víkend patřím - dovedu si představit, jaký je to trn ve Vanessině oku - ovšem za sebou slyším vzrušeně pištět Míšin vysoký spokojený hlásek.
Na chvilku si představím, že je to moje svatba - pochopitelně ne s Danem - a mám co dělat, abych ji zase zahnala. Jak to, že mi najednou nepřipadá tak nepatřičná a směšná? V necelých sedmnácti?
Svatba se odehrává pochopitelně v kostele, co bychom také nebyli konvenční, že Ness? Lidmi zmítají rozdílné pocity. V jejich tvářích vyčtu všechno, od Míšina blaženého hihňání, přes dojetí na tvářích blízkých, Vanessinu vznešenou nadřazenost (jiný výraz u ní pomalu ani neznám), s níž si nechá otevřít dveře od auta, z něhož za pomoci svého budoucího manžela vystupuje, až po Stefanovo šklebení nad vstupem do kostela. I na Patrikově tváři poznám posměšný úšklebek, když překročí práh svatého domu, ale ten má odpor ke svatbě jako takové. Chci si porovnat Vanessin výraz, ale hrdost zastírá všechny ostatní pocity. Svůj výraz pochopitelně nedovedu posoudit, ale jakkoli jsem ke svatbě, notabene takhle mladá zaujímala podobný postoj jako on, teď si připadám jako u vytržení. S posvátným úžasem si prohlížím každou maličkost, halucinace mám větší než jindy, a určitě připomínám zfetovanou.
"Slibuji, že ti zachovám…"
"…lásku, úctu a věrnost…"
"…že tě nikdy neopustím…"
"…a že s tebou ponesu…"
"…všechno dobré i zlé až do smrti…"
"K tomu ať mi pomáhá Bůh."
Amen. Vida, jak snadno se dá obrátit život vzhůru nohama. Slibuji tohle a tamto a od teď jsem někdo jiný. Tečka. Zároveň se ale přistihnu, že tím sarkasmem skrývám závist. Její láska je oboustranná. Ani neví co má… pocit, že nic nebrání tomu, aby jejich štěstí neskončilo… Nikdy.
To já musím mít vždycky něco spešl. Můj vztah má dokonalé načasování, dokonalý průběh, ale blížící se konec. S každou minutou.
S připomenutím si tohoto faktu kráčím na oběd v mnohem pochmurnější náladě, než by se slušelo vzhledem k faktu, že mám hlad jak vlk a stoly se budou prohýbat úžasným jídlem a že bych si měla užívat každou chvíli, kterou mám. Zbývá jen dnešek.
 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 13. března 2014 v 20:48 | Reagovat

nějaké krátké dnes :D
ten začátek mi bude vrtat v hlavě, achjo, zase jsem na nic nepřišla :(
je pochopitelné, že A. na svatbě změnila svůj názor na svatby, to asi většina holek v našem věku, co na svatbě někdy byla :D
a přidej co nejdřív pokračování! :D

2 LadyWolf LadyWolf | Web | 13. března 2014 v 20:54 | Reagovat

Moc hezky napsané :-)
Jána svatbě byla jednou ve Španělsku a byla to pěkná tragedie :D

3 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 13. března 2014 v 21:03 | Reagovat

Jé konečně! Ale padám únavou na stůl, také dočtu zítra :D

4 Kubi Kubi | Web | 14. března 2014 v 11:27 | Reagovat

Dneska budu mít rizoto xD
Jůůů... tam je ta známá část, ten úryveček , který jsi zveřejňovala jako upoutávku nebo tak nějak xD Myslela jsem si, že ten začátek je jen sen xD No.. jsem zvědavá, co se tam ještě stane:)

5 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 14. března 2014 v 16:18 | Reagovat

Tak mám přečteno :) Doufám, že spolu zůstanou i po svatbě a že jejich "románek" neskončí :D Ale ty to ještě určitě dokážeš pěkně zašmodrchat ;)

6 Zoey* Zoey* | Web | 14. března 2014 v 17:46 | Reagovat

Jasný, na svačinku :D
já chci být taky obskakovaná jako Ness :* a doufám, že A a P budou splu, nebo bude zase někco akčního a zapleteného ;)

7 wildbabe wildbabe | Web | 14. března 2014 v 18:22 | Reagovat

Tak zamilovaná jo? Chm chmm, hádám, že fotbalista? :D..
Ach, ten její sen.. fak škoda, že jen sen.. ALe tak, uvidíme co jsi nám přichystala dál :P..
Jo? Napíšeš nějakou "lechtivou" věcičku? No, tak to jsem zvědavá:D:.. A určitě vybereš vhodnou chvíli, kdy budu mít absťák :D. :-?

8 Kubi Kubi | Web | 14. března 2014 v 19:53 | Reagovat

Těším se xD

9 wildbabe wildbabe | Web | 14. března 2014 v 20:38 | Reagovat

Bylo mi jasné, že to byl sen, přece by to nemohlo být tak růžové.
Dobře sepíšu termíny a dám ti vědět:D.. Nee, dělám si srandu, kdykoliv, já to zvládnu. :D

10 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 14. března 2014 v 21:28 | Reagovat

Zase extrémně krátké -_- áchjo.
Škoda, že je ten začátek sen, popravdě jsem celou dobu myslela, že to tak je ve skutečnosti, no uvidíme ;) Kdo by jí nezáviděl, ale nejsem si jistá, jestli jim to s Danem vyjde.. achjo, další díl...dneska? :D

11 Zoey* Zoey* | Web | 14. března 2014 v 22:02 | Reagovat

Milášku :D já jsem ve středu, když spolubydlící nebyla na intru, jsem na blogu byla :D ve čtvrtek, už tam zase byla na intru :D

12 M. M. | Web | 15. března 2014 v 12:02 | Reagovat

Dneska nějaký krátký :D
Ten sen na zacatku jr zvláštní...nepředpovídaji ty její sny třeba budoucnost? :D
Nikdy jsem na žádné svatbě nebyla a rozhodně bych chtěla být na Nessiny protože jí popisujes fakt krásné :)

13 s. s. | Web | 22. března 2014 v 12:11 | Reagovat

Já se v těch jejích snech fakt nevyznám, ale tenhle mi přišel, jak je psáno, normální. a krásnej. Taky by mě nasralo, bejt Andy, kdybych se probudila :D
Ale stejně jako píše M., svatbu jsem zažila jednou, takovou mini a byla jsem maličkatá, tak si to ani nepamatuju. Nicméně ta Vanessina je podle popisů úžasná a jak jsi popsala Andyin pokoj, já ho úplně vidim. Honosnej, nádhernej :)
Mimochodem, co bych to byla za člověka, kdyby se hned vrhla na poslední kapitolu? simtě, NEVER :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama