2x03

9. dubna 2014 v 23:22 | Andee Waiss |  Story of...
Fajn, máme tu neobvyklý stav, čímž je míněna maximální návštěvnost a minimální reakce, ale viděla jsem že nejen u mě nýbrž všude, nějak se tu s jarem na blogování dlabe xD
K vzteku je i fakt, že je moje M. nemocná a já se nudím.
Nicméně ke kapitole. Opět Patrik a tentokrát daleko víc odpovědí na/a čím dál víc nejasností. Vsadím se ale, že minimálně něčeho si nevšimnout ani nejde... Opět spousta neobvyklých věcí a opět část minulosti...




Popravdě, čekal jsem jakoukoli reakci od hysterie po agresivitu, ale tohle nějak ne. V očích dokonce neměla ani očekávaný a logický údiv, nýbrž zvědavost. Ze všeho nejdřív ale vyskočila na nohy, zakopla o své krásné, leč nepraktické šatičky a s vroucnou naléhavostí mě políbila. Jistě, bála se. Neboj, už tu dlouho nebudeme…
"Ach Andy," povzdechl jsem si do jejích krásně načesaných vlasů a hned je rozpouštěl. Miloval jsem se jimi probírat. Rozcuchaná vypadala rozkošně.
"Hlavně mi teď neříkej, že jsem v pekle. Je to skutečný, že jo?" ujišťovala se a pro jistotu jí z ramen dlaně klouzaly po mých pažích. Když se dostala až k dlaním a uvěřila, že nejsem jen halucinací, položila si je kolem pasu. Automaticky jsem ji přitáhl k sobě. Nemělo by ji spíš udivovat, že je skutečná ona? Vrátila se stejnou cestou zpět k ramenům a tentokrát během prověřování opravdovosti mého těla rozepínala knoflíky košile. Páni, odkdy Andy Waissová znásilňuje mě?! Ne tedy, že by to byla nepříjemná představa… "Chci do nebe. S tebou."
"Myslíš, že si to zasloužíš? Na nebe jsi nějak hříšná, zlato." Bylo tak snadné se naladit na její vlnu. Byl jsem na ní čtyřiadvacet hodin, pokud šlo o ni. Překvapila mě spíš ona. Jako teď pořád. Vklouzla dlaní do mých džínů a nutila mě změnit názor. "Zasloužíš," uznal jsem nakonec. Odtahovala své rty od mých, ale než to stihla, uvěznil jsem ten spodní mezi svými zuby a mezitím zápolil s jejími šaty. Když jsem ji dostal i z těch na svatbě, tohle by neměl být takový problém, zvlášť když mi teď ochotně pomáhala.
"Miluju tě." Kromě štěstí že je živá tu byla i nepopiratelná radost, že je moje. Tedy spíš já její, v tomhle případě.
"Jako bych si toho nevšimla. Akorát si ujasněme specifikace. Nemiluješ, souložíš. A vůbec to nezachraňuje ta růže a svíčky," setřela mě s mým sarkasmem bytost, jíž jsem musel učit na tohle téma pronést jediné slovíčko.
"Chceš něžnou romantiku? Milovat se?" ujasňoval jsem si a s ubráním intenzity ztlumil i její nebezpečný vřískot. Možná, že se tím zas začne chovat jako dřív. Líbilo se mi ji kazit, vážně dost.
"Romantici jsou nudný," zopakovala můj názor, jímž jsem ji provokoval na svatbě. "Ale byla by zábava sledovat, jak se o to znova neúspěšně pokoušíš," připomněla mi opět Vanessinu i naši svatební noc. Opravdu mě to moc nebavilo, ale na poprvé se to slušelo. Tehdy se ale rozhodně nenudila. Vážně se mi nechtělo věřit, že je to tatáž dívka, s níž jsem se kvůli přemíře slušnosti rozešel.
V nebi jsme se nakonec sešli. V jednom okamžiku.
"Ať už to bylo jakkoli, teď si zase přijdu polomrtvá," usoudila. Tiskl jsem ji ve své náruči. Živá a moje, zněla má mantra. Zadívala se do plamenu jedné ze svíček.
"Tak to vyklop. Co se ti zas honí hlavou?" uhodl jsem její zadumaný pohled.
"Nepřipadal sis jako nekrofil?"
S mým záchvatem smíchu sebou třásla i ona, rozvalující se na mé hrudi, svém nejmilejším polštářku. Napadlo mě leccos, co by ji mohlo trápit, ale tohle opravdu ne. "Ty seš skvělá, Andy," smál jsem se. "Nejen že ses projevovala až neobvykle moc živě, ale ty navíc živá seš."
"Nebyla jsem," namítla. Konečně. Už jsem se divil, že by ji to nezajímalo.
"No, mohl bych ti to popírat, ale nebudu. Bylas mrtvá," souhlasil jsem. Přál jsem si jí to moci popřít a jistě bych přišel i na nějakou uvěřitelnou historku, ale vzhledem k uplynulému pohřbu to bylo nemožné. Už to nešlo tajit.
"Budu hádat. Tohle je to, pro co by Vanessa zabíjela, abych nezjistila?" došlo jí.
Tentokrát jsem se zamyslel já, ačkoli se mi nechtělo. Nastala další část příběhu.

Kasandra nakonec od svých problémů skutečně utekla. Ne ale se mnou. A ani s nikým jiným. I to by snad bylo lepší než skutečnost.
Byla noc a já nemohl spát. Nepřišlo mi alarmující, když jsem na ni nemohl přestat myslet, tak to bývalo často a v noci zejména. Začalo ale být, když jsem si nepředstavoval její krásu a půvab, nýbrž něco, co jsem nikdy nechtěl a neměl vidět, ale k věci to patřilo, byť jsem o tom nevěděl. Před očima jsem měl její řešení situace. Její problémy vyřešil ostrý nůž a já u toho telepaticky byl. Otupoval mě strach o ni, i přes logickou nevíru, že je to skutečnost. Nemohla přece být, to není normální.
Nevěřil jsem tomu dokonce ani když přede mnou najednou stála v jakési své éteričtější podobě a před posledním políbením na rty vyřkla obvinění "Tohle je kvůli tobě." Líbala mě a bylo to nejdéle jak to kdy udělala, ačkoli ve snu a ačkoli u toho čím dál více průhledněla a mizela, zatímco já víc a víc nasával její život a lásku a i po probuzení cítil, jak mnou proudila.
Bral jsem to jako varování, díky němuž na ni přesně z tohohle důvodu mám být ohleduplnější. Dokud jsem ráno nespatřil Stefana číst noviny, jejichž titulní strana popisovala přesný průběh první části mé noční můry.
Kasandra byla mrtvá a já se kromě bolesti této skutečnosti cítil živější než kdy předtím.

"Co se děje?" vyděsila se Andy a já pochopil, že na mě celou dobu té trýznící vzpomínky nechápavě a ustaraně zírala. Křečovitě jsem ji k sobě přitiskl a naší blízkostí uklidňoval ji i sebe. Potřeboval jsem ji. Ona mi umřít nesměla.
"Proč ses zabila?" zeptal jsem se jí, ačkoli jsem to věděl snad přesněji než ona. Až příliš přesně do posledního detailu.
I ona věděla, že jsem důvodem byl já, ale samozřejmě to neřekla. "Trpěla jsem depresemi, výkyvy nálad. Příliš šoků, příliš nervů."
"Tehdy jsi mi řekla něco jiného. Tehdy jsi nelhala," poznamenal jsem pochmurně.
"Nikdy jsem ti o tom nic neříkala!" namítla právem.
"Bohužel ano. Dokonce jsem u toho byl," vyklouzlo mi, než jsem si to stihl uvědomit. To vědět nemusela.
"Kecy. Byla jsem zabarikádovaná ve svým pokoji," vysmála se mi.
"Souhlasím. Ale jak tedy vím, žes to udělala v sedm hodin, osmatřicet minut, měla puštěnou Evanescenci, na sobě červený tílko a černý džíny, žes snědla sedmadvacet prášků a každý byl na něco jiného a zapila je Coca colou zero ve fialovém hrnku?" vyjmenoval jsem jí hořkým hlasem. Nedělalo mi problém si pamatovat detaily. Dělalo mi problém to vůbec někdy zapomenout.
"Fajn. Vždycky jsem si říkala, že je na tobě něco divnýho, jenže jsi přesto byl až nesnesitelně přitažlivej. Máš úchylku pozorovat lidi u sebevražd? To je vážně zvrácený. Ale proč i mě? Proč jsi mě nezastavil, když jsem se stejně měla probudit?!" tvářila se zhnuseně a její hlas nabýval povážlivých výšek.
"Zlato, nic bych si nepřál tak, jako nemuset to vidět. Nešmíruju lidi jak se zabíjí. Vidím jen každou, která si bere život kvůli lásce ke mně. A to vážně není nic moc, ačkoli mi ho tím dává. Kdybych tě mohl zastavit, udělal bych pro to úplně všechno, jenže je to jako být v transu, nedokážu do toho zasahovat," stěžoval jsem si.
"To se jich kvůli tobě už zabilo tolik?" vyštěkla. "A vůbec, co seš vlastně zač?"
"No, málo jich nebylo, říkal jsem ti přece, že jsem měl holek nepočítaně. Ale aby se mi to dělo nemusím být nic nadpřirozeného, jak očekáváš. Tohle se stane každému, komu někdo z lásky podstoupí život," vysvětloval jsem, a ačkoli o tom nemluvil moc ochotně, pokoušel jsem se o trpělivost.
"Promiň, ale vážně teď musím pryč. Vyčistit si hlavu. Nemyslím, že by byla tvoje chyba, že se to děje, tedy kromě tvého nepopiratelně neúnosného jednání s holkama, ale prostě je toho na mě moc." Zvedala se a oblékala znovu ty šílené šaty. Moc v nich tedy neuteče, i kdybych jí dal tu příležitost.
"Andy. Ty teď nikam jít nemůžeš. Všichni ví, že jsi mrtvá. Byli na tvém pohřbu, rozumíš?"
Zase se neochotně posadila a já jí, polooblečené, rovnou hodil igelitku s něčím praktičtějším, konkrétně džínami, mikinou a teniskami. Pokusila se usmát.
Seděli jsme a mlčeli.
Ta první verze vděku byla daleko lepší.
 


Komentáře

1 Kubi Kubi | Web | 10. dubna 2014 v 12:21 | Reagovat

Wow, takže on ji nějak oživil.... Tím, že jí políbil nebo jak? xD On má teda schopnost oživit ty, které se kvůli němu zabijou?

2 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 10. dubna 2014 v 12:43 | Reagovat

Cože? Takže není nadpřirozená bytost?! TOHLE JSOU TY TVOJE ODPOVĚDI NA OTÁZKY, JO?! :D achjo, pořád jsem úplně mimo... To, že se Kasandra zabije jsem čekala, ale příjde mi, že to muselo být v "dávné" minulosti, když on byl "ideální partie" a "gentleman". Nebo mi to tak alespoň přišlo. A kde teda žil, když tam bylo království a bylo to v součastnosti? Ne, MUSELO to být v minulosti!
Hihi, možná že je to upír. To by bylo sexy. Ne, upír to neni, to by tam bylo víc krve. Ale překvapuje mě, jak se mění- najednou je takovej... hodnej. A popravdě, víc se mi líbí jeho nynější já, než jeho dávné milé a romantičtější. Tohle je víc... no, víc sexy, jak říkám. :D Takže okamžitě přidej novou kapitolu.
Jinak myslím, že Andy je fakt blbá, že se hned zabila a Patrik je taky úplně blbej, protože to bylo kvůli němu, ale celý je to strašně romantický. A vlastně se vůbec zabíjet nemusela, možná toho i potom, když se probudila litovala, ale dalo by se říct, že tím na sebe upozornila a Patrik si uvědomil jak moc jí miluje...
A proč teda neobživil i Kasandru? Achjo...

Jinak jelením lůjem se mažu, ale moc mi to na ten rozkouslej ret, z kterýho se stal šíleně bolící aft nepomáhá. Ale včera jsem si to namazala propolisem a celkem to pomohlo :) To víš, dieta. Ale já chci spíš něco jako zdravý životní styl a teď váhu spíš udržuju, protože jsem s ní tak, jak jsem spokojená (i když, některé mindráky zůstávají... ahh...vlastně asi nebudu spokojená nikdy). Pečení se nevzdám a vždycky když jdu do fast foodu, tak toho dost lituju.

3 Lucy1616 Lucy1616 | 13. dubna 2014 v 15:20 | Reagovat

To by mě zajímalo, jak ji oživil, když předtím byla mrtvá. Je to ještě víc zamotaný a ještě víc nevysvětlitelný, když tam Patrik zapírá, že není nic nadpřirozenýho.

4 Andie Andie | Web | 14. dubna 2014 v 14:24 | Reagovat

je nadpřirozený? není nadpřirozený? určitě je, ale zajímala by mě ta souvislost s podstoupením života od milující osoby, že by ho nějak "proklela" Kasandra svou smrtí? nebo ještě někdo před ní?
ale je vidět, že sis fakt dala práci s něčím novým, to je dobře (na jednu stranu, nepopírám, že upíři by mě také nepotěšili :D), že ses neusídlila u nějakého nadpřirozeného klišé :)
připadám si jako filozof, bádám tady furt nad něčím :D
a jsem zvědavá, jak Andy bude žít, když jí nikdo nesmí vidět, asi se někam přestěhují, hádám :)

5 s. s. | Web | 4. května 2014 v 23:15 | Reagovat

Hele zlato, sice jsem říkala, že budu číst, ale to jsem nevěděla, že budu vědět pěkný houby o tom co se děje. Ze začátku jsem si říkala, že si vzala nějakej prášek, tušim, že existujou takový, který nahodí "mrtvolnej stav" (fakt je pozdě abych si vzpomněla na to, jak ten stav nazvat :D ) a po nějaký době se probudíš. Ale co je tohle sakra, když už jich pár zabil, sakra?! Nenuť mě bejt sprostá, ale když něčemu absolutně nerozumim, mám chuť nadávat :DD Doufám, že teď prečtu jednu kapitolu a půjdu spát, ne, že jich bude víc... :D (vim, že bude :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama