2x06

14. dubna 2014 v 15:48 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, tak vás tu zas otravuju a zahlcuju další kapitolou, jelikož jsem oficiálně uznána nemocnou a to znamená flákárnu do konce týdne a píšící maraton xD Dneska třeba pět hodin v kuse xD Pak ale zas asi dám nějakou pauzičku, ať se z té míry duchaplnosti máte čas vzpamatovat - a dohánět xD Přesouvám se opět k pohledu Míši, který jsem si nějak oblíbila, ale nic moc prozrazovat nebudu, možná vás to stejně napadne z předešlých kapitol :-)




Nevím o sobě a je to fajn stav. Můj obvyklý z normálnějších dob. Směju se a je mi fuk že to vůbec nezní upřímně. Nějak se to smutnění zvrtlo. Kopnu do sebe další skleničku. Na tebe, Andy. Měla jsi víc chlastat a míň se trápit. Proč mě sakra musí všichni opouštět?
Kluci ale nikam jít nemíní, vlastně by tam vesměs ani nedošli, ani kdyby chtěli.
"Aspoň že si před smrtí zasouložila," pochválím ji a další sklenička umaže i to minimum zhnusení, které nad sebou při té větě pocítím.
"Mohli bysme taky. Život je krátkej," navrhuje Roman. Netečně kývnu. Měla jsem to udělat už dávno. Co na pitomým Tomášovi, stejně mě nemiloval. Já ti ukážu!
Odcházíme, tedy spíš se vymotáme z baru. Až příliš duchapřítomně mě napadne, jak se odsud dostanu, když jsou všichni totálně zťatí a nikdo tudíž nemůže řídit. Jeli jsme dost daleko. Třeba někoho stopnu. Nebo tu prostě zůstanu, co na tom. Život je krátkej.
Smuteční sex nezůstane smutečním, na to z nás obou alkohol serval zábrany a my ze sebe i oblečení. Tak krásně zvrhlé… Existuje vůbec něco jako smuteční varianta? Stejně většinou končí stejně, pokud dotyčný ví co dělá. Extáze. Až moc veselí. Celá moje mysl kompletně vybuchne do jakéhosi nevědomého stavu, zfetovaná vším, co je možné.
Oblékám se a protahuji záda. Meze jsou tvrdé a lavičky neméně. Nemůžu se dohledat kalhotek, ale moc mě to netrápí. Stejně budou určitě roztržený. Rozesměju se. To bylo ujetý… Jako dřív. Ani se nenamáhám usilovat o nějaká romantická gesta. Jednorázovka.
"Jdu domů," prohlásím a je mi jedno, jak to provedu. Prostě půjdu a však ono mě to někam dovede.
"Přespíme v autě. Můžem si to zopáknout," navrhuje.
"Zas někdy. Teď chci domů," odbydu ho a skutečně mířím směrem, jímž tuším domov. Mohla bych zavolat rodičům a oni by přijeli. Jakže říkal Alex že se to tu jmenuje? Moc daleko to být nemůže. Hledám mámino číslo, ačkoli si ho jindy pamatuju. Jako první na mě v adresáři pochopitelně vyskočí Andy. Měla bych ji smazat? Vymazat tím pomyslně ze života, jako už to ona udělala doopravdy? Zničit každý důkaz její existence a doufat, že to tím bude lepší? Že zapomenu a nikdy žádná kamarádka nebyla? Má neohrabanost místo toho její číslo vytáčí a já chytám záchvat smíchu z představy, že mi to vezme. Pokec ze záhrobí.
Telefon skutečně někdo vezme a já i přes svůj hlas poznávám Patrika. Takže jí sebral i mobil? Jako památku, nebo prostě byl tak dobrej? Pokud vím, kupovala si ho v létě, ovšem nevěřím, že by jejich nechutně zazobaná rodinka neměla na lepší. "Míšo?" Jeho hlas zní ochraptěle a tatam je všechno zoufalství. Že by řešil smutek podobně jako já? Nenávidím ho.
"Proč máš její mobil?" divím se.
"Chtělas snad mluvit s Andy?" směje se. Napomíná nějaké zlato, ať ho nerozrušuje. Jak jsem čekala.
"Chtěla. Mě aspoň chybí, na rozdíl od tebe," vyštěknu. Z dálky zaslechnu čísi smích. Holčičí.
"Zníš zatraceně opile. Kde jsi? Přijedu pro tebe," navrhuje. Záchrana! Ačkoli ho nenávidím, byla bych sama proti sobě odmítnout. Přesně proto jsem přece sháněla rodiče. Co se tak stará? Míní se se mnou snad vyspat i on? Dnes je moje povolnost vyčerpána. Nikdy nebudu dost mimo abych spala s jejím klukem.
Zamumlám místo, na němž tuším, že se nacházím a on kohosi pobízí ať se oblékne. Sednu si na obrubník a čekám, přímo pod lampou. Aspoň mě nepřehlídne.
Přehlídnout nemůžu ani já jeho. Sytě rudé auto zaparkuje na zákazu stání přesně o dvaadvacet minut později. Jako obvykle má černá skla neprůhledná, ale vážně doufám, že neměl tu drzost s sebou tu svoji couru tahat. Vystoupí a dovleče mě na zadní sedačku, pečlivě připoutá s náznakem šklebu a opět rychle zavírá dveře a nastupuje na místo řidiče.
Podívám se před sebe. Ty bláho, on s sebou tu couru opravdu táhne! Nebýt tak dobře upoutaná a nezaměstnat na vteřinu představy souvisejícím nemravným nápadem, už bych jí rvala vlasy. Co tu dělá? Sem patří Andy! Dokonce je taky blond, ačkoli o dost světleji než byla ona se svými černými proužky. A má kratší vlasy. Znamená to snad jeho zvláštní způsob vyjádření, že mu chybí, když si vybral podobnou holku? To se fakt mohl rovnou vyspat se mnou, já mám aspoň vkus a nejsem oblečená jak kluk. No, spíš je v jeho oblečení, jelikož na ní trochu plandá. Stáhne si kapuci a opře se mu o rameno. Tak, a teď už budu opravdu zlá. Copak mu to nevadí? Mě ano a vymýšlím nejzvrhlejší způsob, jak jí ublížit. Jak jsi tohle mohla dopustit, Andy?! To ti nedošlo, že ten zmetek bude hned spát s jinou?
Už už ji chci praštit, jelikož nic originálnějšího nevykoumám, když se otočí. Přímo ke mně. Vážně je jí dost podobná, ačkoli má jiné oči. Zírá na mě dost upřeně a namáhat se luštit v jejím výrazu, asi by mi došlo něco víc, než jen že mě zná. Pak se ale usměje. "Chvíli jsem pryč a zas se chováš jak děvka, zlato? Vážně mě potřebuješ. Aspoň si rozpusť vlasy, ať ta tvoje paráda na krku není tak vidět."
Ne, tomu nevěřím. Sahá si do očí a vyndává čočky. Její oči se rázem stávají známě zelenými. Je tohle možný?! Dneska byla pohřbená, nebo snad ne?! To jsem se tak opila, že to celý byl jen výmysl? Proč bych se ale opíjela? "Ty máš být mrtvá."
"Tomu tedy říkám uvítání, Míšo. Čekala jsem víc," pokárá mě se smíchem.
"Byla jsem na tvém pohřbu," namítnu logicky.
"Byla jsem mrtvá," připustí. "Ale teď si přijdu živější než kdy jindy." Koketně na něj mrkne. Páni, moje kamarádka se konečně odvázala. A potřebovala k tomu zvláštní metodu. Probudit se z vlastní smrti.
"Sliboval jsem přece, že to bude dobrý, ne?" ozve se Patrik. Tak přece? Ne, to je přece hloupost.
"Tys to věděl?! Tys věděl, že falšuje vlastní smrt a nechal jsi mě takhle truchlit? Byl jsi v hajzlu. Tos to hrál?! Proč jsi mi nic neřekl?" vztekám se. Pak mi ale dojde ta nejdůležitější otázka. "Proč jsi to udělala, Andy?" Musím mít přece halucinace. Mluvím s osobou, která dnes byla pohřbena. Kdoví, co mi ti kluci všechno podstrčili.
"Nefalšovala ji. A nebyl jsem si jistý, jestli ji skutečně oživím. Ale v hajzlu jsem byl. Protože to vůbec udělala. Snažil jsem se ti to naznačit, ale víc jsem udělat nemohl," vysvětluje. Oživí?
Zběsile hrábnu po pásu a rozrušeně s ním zápolím. "Co jste zač?!" Co se to, sakra, stalo? Sjednala jsem si své osobní zabijáky? V rychlosti projevu seznam všech nadpřirozených bytostí, jejichž součástí je probudit se ze smrti. No, ty bláho. Nikdy bych nevěřila, že ty výmysly nelžou.
"Neboj se. Jsem stoprocentní člověk. Oba," uklidňuje mě Andy. Nedává to logiku, ale nedokážu tomu nevěřit. Je o tom tak přesvědčená. Nikdy by mi nelhala. "Víš, Míšo, když jsem se zabila, skutečně to bylo z lásky k němu. A tím jsem mu nějakým připitomělým způsobem vlastně svůj život obětovala a on ho získal. Rozhodně ne poprvé. Takže mi ho v podstatě vrátil zpátky, plus pár preventivních navrch. Je to o něco složitější, ale tohle stačí."
Páni, to je hustý! Neuvěřitelný! Romanticky zvrhlý. A podstatně to mění situaci. Andy není mrtvá. Je definitivně naživu a on ji definitivně miluje, protože ji jaksi oživil. Jenže… je na útěku. Ne každý by zareagoval takhle klidně, jako já, spatříc opilá údajnou mrtvolu.
"Co budeš dělat? Proč mi to říkáš?"
"Měla bys to vědět. Už jen proto, aby ses znova nepřipravovala o zbytek sebeúcty a nechrápala s prvním, koho potkáš," rýpne si.
"Nebyl to první, koho jsem potkala," bráním se popravdě. "Byl to Roman."
Patrik se zasměje. Fajn, tebe bych u řešení svého sexuálního života s tvým kamarádem mít nemusela, ale bohužel tě, coby vlastníka, jediného řidiče, mého zachránce a její lásku z auta vykopnout nemůžu.
Andy, která by se jindy zajisté pohoršovala nad mými lehkými mravy se se zájmem otočí: "Páni! Dobrý?" mrkne na mě zaujatě. Evidentně jí vlastní zkušenosti změnily.
"Rozebereme to jindy," mávnu rukou. Vlastně není ani moc co vyprávět.
"To nepůjde. Já odjíždím."
"Proč?! Konečně tě mám zpátky!" vyvřísknu nepříčetně. Nemá to logiku.
"Míšo, sama jsi řekla, že mám být mrtvá. Snad celý město prý bylo na mém pohřbu a pak by mě tu potkávali? To nejde," jde na mě s logikou, ale já ji odmítám, jsem na ni moc opilá a šťastná.
"Proč jsi za mnou teda chodila?!" To by mě teda vážně zajímalo.
Sama se nad tou otázkou musí zamyslet. "Měla bys to vědět. Bylo by špatný tě nechat truchlit a zatím si užívat. Ty seš ta šťastná. A tak to zůstane, rozumíš?"
"Tak neodcházej. Jinak šťastná nebudu," vydírám.
"Chtěla jsem se s tebou rozloučit. Zasloužila sis to. Tak to dělám aspoň teď. Nemůžu žít jako dřív. Nevím, co bude, ale můj život skutečně svým způsobem skončil; takový, jaký byl. S rodiči, školou a přáteli. Občas mě tak napadne, jestli má vůbec smysl, víš. Co z něj zbyde, když o tohle všechno přijdu. Když jsem se o to sama připravila," zasní se. Opět moje melancholická Andy; jen jsou její rozpoložení temnější. Umřela. Muselo ji to poznamenat.
Myslím, že jsem dokonale vystřízlivěla. Nicméně ji pořád vidím.
Ještě chvíli se topí ve svých pocitech. On na ni zděšeně zírá. Na prvním možném místě parkuje a bere ji do náručí. Něco šeptá a něžně jí cuchá vlasy. Tohle u něj neznám a ona evidentně taky ne. Postupně se přestává chvět, ale on ji pořád nepouští. Jako by tvořili jeden celek který funguje jen pohromadě. Pro něj se vzdala všeho a on je teď jediným, co má. Ať už jí předtím udělal cokoli, teď na tom v nejmenším nezáleží. Nevím, jestli jim to závidět nebo přát. A nikdy bych nečekala, že si to můžu pomyslet, ale nebojím se. Bude v pořádku. On se o ni postará.
Ale mě se nezbaví.
 


Komentáře

1 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 14. dubna 2014 v 16:25 | Reagovat

Jé, z pohledu Míši! :3 Docela se odvázala, musím říct... ale ta část, kdy uviděla Andy byla fakt zábavná. A to utěšování ze strany Patrika, ten tam fakt zaperlil! Awww, nejdřív ochranitelský rytíř a pak jak Andy utěšoval... toho bych chtěla, fakt že jo :*

2 Kubi Kubi | Web | 14. dubna 2014 v 21:21 | Reagovat

To mi děláš naschvál!:( Přeji, ať se brzy uzdravíš, ale flákárnu školy závidím xD Uřij si psaní:) Musím dohnat už 2 kapitoly! xD
Děkuji:) Ta videa tam nedám, ale pokud chceš, pošlu ti je na mail:) Kterou pizzu? byly 2 druhy xD No jo, ty noční tvore xD Na fotku se těším xP

3 M. M. | Web | 14. dubna 2014 v 21:55 | Reagovat

Hezké setkání Míši a Andy :)
Musím říct,že Míšu úplně chápu,že si tak užívala.Chudák dvě velké ztráty na jednou.
Ta poslední věta.Že by se taky zabila a doufala,že jí Patrik zachrání? Ale myslím,že není tak blbá a pochopila že to funguje jenom s láskou :) doufam,že neudělá žádnou pitomost a nikomu to neřekne.
Zvolila jsi opravdu zajímavý a jedinečný zpusob vrácení životů :)
Ostatní kapitoly ti dokomentuji v průběhu týdne :)

4 M. M. | Web | 15. dubna 2014 v 15:04 | Reagovat

Rodiče mě v cestování podporuji a myslím,že jsou rádi,že jsem se toho zúčastnila :)
Vždyť já byla dost blízko tipla jsem,že ji někam vrátí život zpátky sice to nebylo černou magii ale láskou :D stejně moc nechápu jak to udělal bude to ještě nějak vysvětlovat? Nebo to prostě funguje tak,že když někoho miluje tak ho může oživit :)
Jsem.zvědavá co se bude dít dále :)

5 Kubi Kubi | Web | 15. dubna 2014 v 18:44 | Reagovat

Tak, přečteno!:) Wow, takže nakonec setkání s Míšou bylo rychleji, než jsem čekala xD A věřím, že se jí Andy a Patrik jen tak nezbaví, koneckonců je to její nejlepší kamarádka, jsem zvědavá, co vyvede xD
Jo táák xD Pizza je boží xD Jop, knížka je lepší xD Odpočinek si dám:) a vyhazování jídla je blbé xD Videa už posílám;)

6 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 15. dubna 2014 v 19:03 | Reagovat

Prostě Míša, no :D Ale jak byla vyděšená, když uviděla Andy :D

7 Kubi Kubi | Web | 15. dubna 2014 v 20:35 | Reagovat

Někdy to cvičím:) Měla bys to mít už povolené:) Těším se na pokračování:)

8 Andie Andie | Web | 17. dubna 2014 v 10:39 | Reagovat

jéé, pohled Míši mám ráda, navíc po dlouhé době dlouhá kapitola :)
Míša to taky všechno vzala docela v pohodě, já bych si asi myslela, že jsem totálně zešílela a zabila bych se pro jistotu taky :D
ale musí to pro ní být děsné, takhle přijít o kamarádku .. i když jsem si jistá, že si najdou způsob, jak se vídat :)

9 s. s. | Web | 5. května 2014 v 14:04 | Reagovat

zajímavé :D
abych ti objasnila mé reakce.. :D líbí a chápu, překvapil mě vývoj událostí. Jsem ovšem chápající čtenářka, takže klid a nic mi zatim vysvětlovat nemusíš ;)
nenutim závidět, ale je hezký, když někdo takhle maličko závidí :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama