2x08

17. dubna 2014 v 21:20 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, vidím to tak, že bude Velikonoční nadílka příběhu, jelikož samotná Andee nezažívá nic, tedy až na ranní příšerný hysterák, kdy mě zas vytočila maminka, takže jsem se šla na chvíli projít s M. :-) zítra zas něco jiného než kapitoly ;-)
Teď to bude opět M. takže opět dlouhé a opět klíčové... hádám, že vás to asi nepřekvapí, byť to zadělá na spoustu problémů... na to je Andee expert :-)




Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Andy je živá. A celá ta věc s machinacemi životy, tak zajímavá a neznámá. Jak se o ní můžu dozvědět víc? Samotná Andy mi toho moc říct nehodlá, ovšem jsou lidé, kteří o tom vědí víc. A třeba ji opět přivede s sebou.
"Tentokrát střízlivá?" diví se Patrik když se se mnou setkává. Ačkoli sám není za mrtvého prohlášen, pořád se scházíme mimo město. Možná tu někde spolu bydlí? Jaká romantika… od něj.
"Nepřišla," uvědomím si. To mě vážně odepsala?
"Jestli jsem měl být jen prostředníkem vašeho setkání, zas rád půjdu. Nerada zůstává sama."
"Kvůli těm stavům v autě? Proč mě nechce vidět? Nezradila bych jí. Jak si to může myslet?" uráželo mě.
"Já ji nutím k opatrnosti, ale ona to chápe. Chybíš jí. Nejvíc záchvatů měla kvůli tobě." Vážně si mě troufá obviňovat? To kvůli němu umřela, já ji celý život svým optimismem držela v normálu.
"Bojíš se o ni?" vyklouzne mi ta otázka ze rtů dřív, než si stihnu uvědomit, s kým vlastně mluvím. Vymlátit z něj nějaké pocity stálo Andy život. Proč by se měl svěřovat zrovna mě, když už pro ni navíc ani nic neznamenám?
"Dávám si to za vinu. Je to součástí setkání se smrtí. Zhorší to všechno špatný, co v sobě už máš. Taky jsem takovej nebyl vždycky," dodá, jako by tím na mě mínil udělat dojem. Andy v sobě měla spoustu depresivnosti už původně. Jaká bych byla já?
"Jak to vlastně s tím vším je? Jak jsi ji probudil?" zaměřím se na to klíčové. Byla jsem tam přece, celou dobu. Co udělal?
"Víš, když se pro tebe někdo zabije, má to jednu takovou nepříjemnou spojitost, že u toho jsi. Teda ne doopravdy. Pak za tebou jeho duše přijde a v polibku ti předá život. Andy dokonce říkala, že se jí něco takovýho… zdálo. Vrátil jsem jí ho stejně." Neviděla jsem to, ale bylo mi blbý na něj tehdy zírat celou dobu. Nicméně to nejdůležitější jsem se dozvěděla. Pravda, to s přítomností u sebevraždy je mírně nechutné…
"Nepřipadal sis jako nekrofil?" vyklouzne mi ze rtů a on se kdovíproč šíleně směje. Nakonec mi to vysvětlí.
"Zeptala se mě na totéž, ale v doslovném slova smyslu." Zasměju se s ním. Vážně náhoda.
"Takže vážně stačí jen aby se někdo z lásky zabil, získáš život a buď ho dáš někomu jinýmu, nebo si ho necháš…" rekapituluju. Snad mu to nedojde.
"Tomu, koho miluješ," specifikuje. Ani tohle mě nepřekvapí. Žádný problém, logické.
"Fajn. Vyřiď jí, že to nevzdám. Musím jít," rychle se zvedám. Trochu ho ten náhlý zvrat překvapí, ale evidentně spěchá. Opět se mě zmocní nezvyklá melancholie. Jeden den je mrtvá a další má všechno, pro co zemřela. Zní to nadějně.
Od toho setkání s nimi jsem hodně přemýšlela. Koho by nedonutilo k zamyšlení, když spatří oživlou mrtvolu. Každopádně mi však vlila do žil naději. Nic není ztracené. Nic není definitivní a má nejbližší osoba je toho živoucím důkazem. Pořád jsem je před sebou viděla. Dokonale ladící dvě části jednoho šťastného celku. Jako by jim smrtka nasadila růžové brýle zamilovanosti a s vědomím, že hůř už být nemůže konečně začalo být nejlépe. Bylo to mocnější než všechny problémy. A já to chtěla taky.
Nezávisle na skutečnosti, že on mě nemiloval jsem Tomáše pořád chtěla. Stejně to není pravda. Musel ke mně něco cítit; a jestli ještě k nějaké jiné… byla jsem snad já svatá? Několikrát jsem kluky podváděla v těch rádoby vztazích, které jsem mívala dřív. Nicméně pokud by se vrátil… chtěl by už jen mě. Co jsou všechny coury proti té, která mu dá život? Patrik ani Andy nic takového neříkali, ale z míry jejich sounáležitosti jsem usoudila, že ji musí způsobovat něco víc než samotná láska.
Dočkala bych se svého šťastného konce. A nejlepší by na něm bylo, že by to byl začátek, ne konec. Měla bych svůj život jaký by byl dřív, Andy a Tomáše a svůj postrádaný optimismus, jímž bych léčila její deprese. Svět by se vrátil do své dávné rovnováhy.
Ano, má to svou stinnou stránku. Temnou. Velmi temnou. Za mé štěstí by někdo musel zaplatit životem. Musela bych si zahrát na mrchu a někoho zničit, donutit ho se do mě zamilovat a pak mu tak důkladně zlámat srdce, až by to neunesl a ještě u toho okamžiku být. Svádět kluky nebyl problém. Dokonce ani se u toho do nich nezamilovat. A já to konečně neudělám jen pro povrchní krátkodobé potěšení těla.
Ale skutečně to udělám? Není to koneckonců tak snadné, jako u holky. Jsme vesměs dobrá a romantická stvoření, důvěřující a naivní, kladoucí na život přílišná očekávání. Kluky svět učí se se smutkem porvat a neztrácet pro něj image, protože těm romantickým husám silní hrdinové imponují. Primitivně by se to dalo nazvat pudem sebezáchovy. Lidstvo musí zůstat zachováno a holky mají zakódováno si tedy vybírat nejpravděpodobnější budoucí otce, tedy žádané a silné muže. Nakonec to ovšem skončí tak, že se trápí kvůli bezcitnému děvkaři jako Andy a přidají mu další život do sbírky. Jak to ale jde naopak?
Zůstanu tedy ještě v místě našeho setkání, jelikož odejít, mohlo by se mi to mezitím v hlavě rozležet a já si uvědomit, jako jaká kráva se míním zachovat. Pro jistotu se ještě napiju, i to mi pomůže zdolat bariéry lidskosti, bránící mi získat zpět svou první a jedinou lásku. Rozhlédnu se a rekapituluji osoby opačného pohlaví v téhle místnosti. Zadané můžu rovnou škrtnout, i bez zbavování se přítelkyně by to bylo dost práce. Jinak jich tu v mé věkové kategorii moc není a na starší můžu rovnou zapomenout, ti už trochu ví, co se životem. Míšo, nechceš si rovnou jít stoupnout před základku jak pedofil s balíčkem bonbonů?! S mladším klukem jsem nikdy nechodila. Až na to, že tohle by nebylo chození a já o tom tak nesmím ani přemýšlet.
Kopnu do sebe drink. O samotě je to nějaká nuda. Až na to, že sama moc dlouho nezůstanu.
"Čau kočko, nechceš společnost?" Spolu s hlubokým hlasem ke mně doputuje i vůně kolínské a rumu, který mi po baru posílá. Že by Boží znamení? Od kdy Bůh chce zabíjet milé kluky?
A pěkné. Černé vlnité vlasy mu neuspořádaně splývají podél rozzářeného obličeje s dominujícíma světle modrýma očima. Jako jsou ty moje. Pohodí hlavou a v uchu se mu blýskne náušnice. Přestaň se sakra usmívat!
"Uhodl. Nechci. Nevtírej se." Tohle odmítnutí mě stojí obzvlášť velké přemáhání. Typ kluka, po němž bych jindy sama vyjížděla, byť jsou mými největšími favority blonďáci. Jako Štěpán. Toho bych asi nemohla využít. Totéž jako představa, že by se zabil Patrik. Nebo kluci z jeho party. Ne, každopádně nikoho z mých známých, to by bylo obzvlášť zlé. Dokonce se kvůli absenci lásky netoužím pomstít žádnému ze svých bývalých. Tenhle je nicméně cizí, ale taky se nehodí. Možná bych s ním mohla jen ubližovat tomu chudákovi. Teď ho jen najít. A tenhle nepadá v úvahu. Což ovšem nemění nic na tom, že ten nabídnutý rum vypiju. Na tohle asi střízlivá nemám. Může se mi snad někdo divit?!
"V tom případě mi visíš třicet kaček," pokrčí poněkud uraženě rameny a já na jednom z nich zpozoruji tetování. Táhne se po těle níž a já na chvilku propadnu představě, v níž po něm přejíždím rty.
Lovím v peněžence, ačkoli byla jeho blbost, že nabízel. Uvažovala jsem, že ho nechám se zabít, takže splacení dluhu bude dostatečnou omluvou.
Nevezme si je. "Co tu děláš sama? Slavíš, nebo truchlíš?" Páni, on to trefil.
"Chci tu být sama." Jak dlouho vydržím říkat opak svých myšlenek? Na takovéhle odpírání štěstí byla expertem Andy, ne já, hrdá konzumentka veškerého potěšení. Tohle nechceš… vypadni.
"Tak to máš asi smůlu. Líbíš se mi." No, smůlu asi budeš mít ty. Ať už se s tebou bavit budu, nebo ne. Prosím, neusmívej se…
"Fajn. Nechci pít sama. Nic víc si od toho ale neslibuj," rezignuju.
 


Komentáře

1 Zoey* Zoey* | Web | 18. dubna 2014 v 8:40 | Reagovat

Míša má zajímavé myšlenky a pohnutky :D už se těším co s kým vyvede :*

2 M. M. | Web | 18. dubna 2014 v 9:43 | Reagovat

Toho chce jako zabít a tím životem potom oživit Tomáše? :O hádám,že se jí to,ale stejně nepovede,že to umí jen Patrik a jeho rodina :D

3 Zoey* Zoey* | Web | 18. dubna 2014 v 9:50 | Reagovat

Už se těším :PP

4 Kubi Kubi | Web | 18. dubna 2014 v 13:01 | Reagovat

Takže to může udělat kdokoliv? Já myslela, že jen Patrik může takhle vracet životy xD Tak to bude ještě zajímavé xD

5 Kubi Kubi | Web | 18. dubna 2014 v 20:02 | Reagovat

Jej, ach ta moje skleróza! xD

6 Andie Andie | Web | 18. dubna 2014 v 21:23 | Reagovat

čekala jsem, že Míša se o něco takového pokusí, nicméně tipuji, že se do toho, kterého bude chtít využít, zamiluje, a nedopadne to :D

7 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 19. dubna 2014 v 9:49 | Reagovat

Teda ta Míša :D Máme se asi na co těšit :)

8 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | Web | 19. dubna 2014 v 19:34 | Reagovat

Ach, Míša jde do akce :D to vypadá docela zajímavě! :P Ale myslím, že jí za to Tomáš nestojí...

9 s. s. | Web | 5. května 2014 v 14:19 | Reagovat

tááááááákže, na začátku jsem myslela, že se bude chtít zabít sama Míša, pak mi to všechno došlo, byla by to hovadina a k ničemu...dala jsem si 5 a 5 dohromady a už chápu :D)) Tak jdu číst dál :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama