2x12

26. dubna 2014 v 17:47 | Andee Waiss |  Story of...
Ahojky, teď jsem se vrátila z děsnýho zapadákova kam jsme s M. jely na fotbal, kde se uvařily, sežraly tři zmrzliny a sledovaly remízu, takže nemám sebemenší energii něco napsat, takže sem opět cpu další kapitolu a normální článek bude zase zítra. Připravte se na šok, na Andy a na relativně delší rozsah ;-)
PS: obarvila jsem si vlásky a jsem skoro černovlasá xD M. mě neskutečně chválí. Fotka bude v nejbližší době :-)




Usínám relativně klidná, tedy odpadám únavou. Zas mě zničil, zmetek. O to větší šok pro mě ale je, když se probouzím a druhá část postele je prázdná. Nepanikař, Andy, napomínám se a procházím každou místnost. Jeho divný chování… Bojím se. Všechno bylo optimistické až moc dlouhou dobu. Čím mi ublíží tentokrát? Kde je? No tak, tohle mi nedělej. Moje podvědomí opět spouští depresivní analýzu. Vychází mi překvapivě dobře. Pokud by mě nechtěl, neutíkal by, nýbrž by vyhodil mě. Co bych koneckonců dělala s jeho rodinou bez něj. Pokud se mu něco stane, zase ožije. Nicméně čím si vyvrátím strach, co kde s kým dělá? No ničím, ach ano. Nemůže mě dokonce ani uklidňovat fakt, že si v tomhle směru nemůže stěžovat na nedostatek. Nepotřebuje blízkost, ale nahnat ego. A já si uvědomuju, jak těmihle dvěma týdny strádá. Až moc normální, na něj.
"Sakra, ty seš vzhůru…" Ach ty mé halucinace. To to vážně bylo tolik nezvládnutelné?
"Vrátil ses," nepřijdu si ani moc divně při mluvení s výplodem vlastní fantazie. Je to fuk.
"Vždycky se vrátím," ujišťuje mě a z onoho legendárního poloúsměvu se stane bolestný škleb. Co se zase honí hlavou pana Rozpolceného? Pozorně si ho prohlížím a pochopím, že tahle bolest má mnohem přízemnější důvod. Páni, s kým se porval? No, aspoň to minimalizuje šance, že byl s nějakou courou.
"Ne, to teda nevrátíš. Už přede mnou, sakra, nikdy nezdrhneš!" probudí ve mně strach agresi a kdyby už neměl zmasakrované jedno oko, praštila bych ho do něj já. Cos sakra dělal, pitomče?! Mé rány mají mnohem nespecifikovanější směr, prostě jeho směrem mlátím a křivda mi proudí očima v podobě slaných potoků. Znehybní moje ruce. No, tak teda nic. Pusu nedostanu? Dostanu. Jo, taková omluva by mi nevadila. Nakonec opět utápíme problémy jediným řešením, v němž si dokonale rozumíme.
Políbím jeho fialové víčko a on můj fialový krk. Další věc, jíž máme společnou. "Koho jsi naštval?"
"Míšu," přizná. Automaticky se mi ulevuje, kámoška mi ho ohlídá. Pak ale vzpomínám na to odpoledne. To není dobré.
"Tak to buď rád, žes dopadl jen takhle," usoudím a radši si ani nepředstavuju, jak jinak to mohlo dopadat. Oplatila mi to?!
"Dala mi velmi zajímavou nabídku," potvrdí mé obavy.
"Jakou?" Klid, Andy! Nepanikař. Až na to, že je to v háji. Znám ho. Ať by nabízela cokoli, určitě by neodmítl.
"Nabízela mi všechno, co mi nemůžeš dát ty. Cituju." Celkem odvaha mi to přiznat. Co to bylo? Žádné zábrany a žádné city? Všechno, co chce a zná. Měl být s ní. Hodili by se k sobě. Ale to vím už dávno.
"Pusť mě! Jak teď můžeš… tady, se mnou… když víš, že tě…" zadrhává se mi hlas, ale slzy znova vidět nemůže. Vykroutím se z jeho objetí a rychle se oblékám. "Co jste dělali? Snad ti to aspoň za to stálo. Byla dobrá, že jo? Je to malá děvka. Chci jí zabít."
"Dost, Andy. Nikoho nezabiješ, protože bys pak byla v hajzlu ještě víc. Aspoň ale víš, jak mi bylo. Nepochybně by byla dobrá, ale já to netuším." Ne, tohle nedělej. Nehypnotizuj mě pohledem oblbovákem a nevykládej mi, že seš tak zlitej, že si to ani nepamatuješ. "Odmítl jsem jí, jasný?"
"Hloupost. Kecy. Nejsem blbá, aspoň tohle si o mě nemysli. Souložil bys se vším co k tomu má potřebný vybavení, takže mi nevykládej, žes poslal do háje Míšu." Moje vyjádření ho rozesmálo a i já si uvědomila, že to nezní tak správně urážlivě, ani kdyby ho to urazilo. Prostě jen snaha o neslušné vyjádření aspoň trochu slušné holky.
"Seš úžasná, vážně," směje se a mě naplňuje škodolibostí u toho sledovat jeho bolestné škleby. Zahrnoval monokl seznam věcí, jichž by se ode mě dle té mrchy nedočkal? No, to asi vážně ne. Celkem mě konsternovala představa, že by tohle bylo tím, co chce. Pitomost, pan Chci to po svým se mlátit nenechá. "A já chci tebe a nikoho jiného. Vypadá to, že si na to zvykám líp než ty." Kecy. Co všechno mi může nakecat? Ne, nechoď sem! Teď se budu prát doopravdy! On mě nicméně naprosto odzbrojuje. Že lžou jeho rty jsem zvyklá, ale zvládne nasimulovat i lásku v očích? Poprvé, co ji skutečně spatřuju a nezahrazuje ji zeď protřelosti. Jako v tom snu, který mě téměř rozbrečel. Byla to pravda už tehdy? Byl ten sen jednou z věcí, které díky magickým bývalkám zvládne? A navíc, i kdyby teď jeho rty lhaly, byla by to krásná lež. Něžně jemná, pomalá, hravě mazlivá. "Jen tebe."
"Proč jsi odcházel? Něco jsem zkazila?"
"Ty? Ne. Bylo toho na mě prostě moc. Jsme spolu pořád. Na to nejsem zvyklej."
"Tohle je špatně. Neměl jsi utíkat ze svého domu. sem nepatřím."
"Ožitím jsi se stala členkou rodiny. Takže sem patříš a i kdyby ne, nemůžu tě vyhazovat kdykoli v sobě budu mít bordel. Stejně nemůžeš ven," vyjmenovává, ovšem jediné, co z toho postřehnu je ta zmínka, že jsem jeho rodina. Jako manželství. Ale tohle přece nechceš, Waissová. I masochismus má své meze.
Vzpomenu si nicméně na jednu svou teorii. "Kdybych získala… jiné příjmení, mohla bych dál mezi lidi, že jo? Třeba by nám to pomohlo oběma. Odpočinul by sis ode mě," navrhuju.
Jeho pohled je jeden zatracený vyděšený zmatek. Nezředěná panika mísící se s opovržením. "Svatba?!" Sprostší slovo nikdy nepoužil, patrně. "Ta by nepomohla, když je na mě moc i tohle. Bože, to po mě vážně nechtěj."
"Neboj, nechtěla jsem tě děsit závazky. Taky o ni nestojím. Párty byla pěkná, ale tu můžem uspořádat i tak. Prstýnků mám zásobu. A zbytek už vůbec nemá smysl," shodila jsem svazek lásky a věrnosti. Kýč. Jsem ráda, že máme stejný názor a i mě se lépe dýchá, když pozoruju, jak se uklidňuje.
"Nenaštval jsem tě, že ne? Chci s tebou být, ale ne z donucení. Chápeš?" Jasan, zlato, chápu, že se nemíníš vázat. "Nicméně ještě žes mi to připomněla; sehnal jsem ti falešný doklady." Aha, tak to byla ta jeho neustálá nepřítomnost během dní. Ulevilo se mi a oba jsme tím považovali problém vyřešen.
"Chci experimentovat."
"Ne, chceš si mě pojistit, abych nezdrhl za Míšou," prohlédne mě. Zní poněkud uraženě, ale má pravdu.
"Mám pocit, že ti to nestačí. A chci ti dát všechno, co dokážu. Tys mi dal život. I jeho smysl."
"No vidíš, a já bych mohl říct naprosto totéž," usměje se a ledy roztávají. Už mám vypozorovanou jakousi teorii, dle níž je nejmilejší po průšvizích nebo sexu, ideálně obojím. Myslím, že s touhle znalostí spolu žít zvládneme.
"Ošetřím ti to." Mám jistý nápad.
"A nezapomeň na ty rozškrábaný záda," připomíná. Se zájmem mě následuje do kuchyně, opět napojený na mé myšlení. Bude vůbec možné ho někdy překvapit? Opře se o zeď a vyčkávavě mě sleduje, jak se předkláním k mrazáku. "Žádný led?" stěžuju si zklamaně. Notně to narušuje můj plán.
"Akorát zmrzlina," začíná mu docházet co mám v úmyslu.
"No, tu ti na monokl dávat nebudu," zasměju se té představě, otevřu krabici a lžičkou z ní vydlabu notný kus karamelové. S vítězným výrazem se přesunu na opačnou stranu kuchyně, posadím na kuchyňskou linku a láduju se tou dobrotou.
"Nerozdělíš se?" Fascinuju ho já nebo to jídlo? Zamítavě vrtím hlavou se lžící v puse. "Budeš tlustá a já ti zdrhnu za Míšou. Ta by mi určitě dala." Jo, to věřím.
"Tak sem pojď," rezignuju, naberu další lžíci a šťouchám s ní do jeho semknutých rtů.
"Chci tu, co máš v puse," vysvětlí. Páni.
"Dobrá, že jo?" Chci nabrat další a on mi lžičku překlápí pod tričko. Honem s ním dolů, než se ušpiní!
Prudce se otevírají dveře. Ztuhnu a natahuju se po tričku. Proč ho musel odhazovat tak daleko?!
Fajn, pomstím se za Míšu, kreténe. "Dáš si zmrzlinu?" usmívám se na jeho bratra.
"Dal bych si. Je tu nějak horko," souhlasí Stefan a ani se nenamáhá zírat jinam. Je moje, připomínal mu na svatbě Patrik. Už chápu proč; nebyly to jen patologicky majetnické sklony. Teď by mě nejradši zavraždil a honem mi na ulepené tělo obléká své tričko. Nejspíš budu muset do sprchy. A jak to tak vidím, budu tam sama a bude ledová. Aspoň víš, jak mi bylo, žárlivče!
"Zvládneme se nasnídat bez asistence," zavrčí. Tak tohle jsme tedy dělali?
"Na to, že snídáš zmrzlinu vypadáš skvěle," pokračuje s provokacemi.
"Ráno se hřešit smí." Ono už je ráno? Vážně jsem nespala většinu noci? No super.
"No, vidím, že zůstanu u kafe. Se zmrzlinou." Staví na něj vodu. Taky bych si dala. Stejně už nejspíš neusnu. Zamířím tedy do té sprchy. A skutečně pouštím studenou, takže se brzy kromě ulepenosti rozpouští potřeba dokončit jeho rozdělanou práci. Škoda.
Čeká na mě přede dveřmi. Jenže to není Patrik. Do háje. Tohle tak potřebuju. Že bych to se svými manýry ala děvka přepískla?! "Už tam máš volno," dělám jakoby nic a pevně utahuju osušku.
"Dík. Ale chci s tebou mluvit." Slovíčko mluvit mě neuklidňuje, sama vím, čemu všemu může coby metafora sloužit. "Dáš si se mnou to kafe?"
"Nic to neznamenalo, aby bylo jasno," zamumlám a pohled zabodávám na své pantofle.
"Nejsem sebevrah. Sama víš, že když žárlí, nezná bratra, a jelikož jsem ten bratr já, radši ti dám pokoj," ujistí mě. Zasměju se té hlášce. Ke zmrzlinové kávě nicméně sedám oblečená. "Zase seš jako on. Chováš se jako on a mluvíš jako on. Nejen teď. Co jsi ožila."
"No a? Miluju ho a jsem s ním pořád, takže to na mě zanechává stopy. Takhle mě má koneckonců radši," pokrčím beze zájmu rameny. Co na tom chce probírat?! Závidí, nebo co?
"Všiml jsem si. No, já už minule říkal, že má nejradši sám sebe. Ale co ti dal život, je to jedno a to samý. Teda lepší, protože sám se sebou nemůže spát," rýpne si.
"O tom by se taky dalo polemizovat. Co taková autoerotika?" zasměju se.
"To není ono." Nikdy mě nenapadlo, že povedu takový rozhovor s jeho bratrem. Ta dřívější slušná holka by to nikdy nedopustila. Protože byla panna, nebo ji ještě neoživil? A co za brouka mi to vůbec nasadil do hlavy? Prostě jsem živá a šmytec! "Nicméně opět reaguješ jako on."
"Co s tím furt máš?!" vztekám se už.
"Přemejšlej, Andy. Dal ti svůj život. Takže ho takový žiješ, s jeho myšlením, jeho povahou a jeho názory. A upřímně, moc ti to nesluší."
No do háje. Musí kecat. Má to, pravda, logiku, ale… to je sakra blbost! "Hloupost. Mám pořád svoje depky, mám ráda Míšu a mámu a nesnáším Vanessu… Jsem to já." A ty nás chceš rozeštvat. Nesnáším tě. Chceš mu mě přebrat. Ale já jsem jeho. Protože ho miluju, ne kvůli následkům oživení které jsou vymyšlené!
"Depky jsou následkem podvedení smrti. Ty máme všichni, ale neoživil nás nikdo cizí, nýbrž naše získané životy, takže jsme stejní jako dřív. S depkama se naučíš poradit, neboj. Nicméně jeho povahu popřít nemůžeš, tu v sobě prostě máš. Ale povahu, ne vzpomínky a emoce. Takže ti pořád chutná zmrzlina, nicméně reaguješ jinak." Sakra, dej už s tou zmrzlinou pokoj! No tak jsi mě viděl bez trička na kuchyňský lince, s tím tak nenadělej!
Sebral mi všechny argumenty a donutil mě rekapitulovat uplynulé dny. Sex, sarkasmus, nevyrovnanost, aneb definice Patrika Kleina. Ale je toho víc. Moje znechucení Tomášem, moje upnutost k Němu, agresivní žárlivost, koneckonců i ten vděk za zachráněný život, když v tom budu tak hrabat. Ve většině věcí s ním souhlasím a líp mu rozumím.
A právě teď mi moje reakce, které zcela prokazatelně nejsou ani moje, velí nesnesitelně zuřit. Chci něco rozmlátit, ale chci i brečet, což není příznak mé duše, nýbrž podvedení smrti.
Andy Waissová zemřela a on si oživil tělo, se kterým si může dle libosti hrát a které mu nebude dělat problémy vlastním názorem. Které miluje, protože je to on. Má duše mu stejně vždycky byla jen překážkou.
 


Komentáře

1 Zoey* Zoey* | Web | 27. dubna 2014 v 6:38 | Reagovat

Nemáš co obdivovat :D kurzy- když jsou zaplacený :D a brusle- tomu se říká obětavost pro kamarádku :D
Docela lituju P., že mi A. nevěří s M... jak ho může takhle podezírat, když pro ní tolik udělal? chjo.. prostě HOLKA :D scéna se zmrzlinou a bratrem je dokonalá :D a upřímně jsem dostala strašnou chuť vyrabovat mrazák a vzít si kýbl zmrzliny a celej ho sníst :D (díky Andee :D)... a na rozhovoru se Stefanem něco bude ;)

2 Lucy1616 Lucy1616 | Web | 27. dubna 2014 v 10:05 | Reagovat

Tak Andy je taková žárlivka? :D Nenechává Patrikovi ani žádnou svobodu, což mi připadá docela utažený :D

3 M. M. | Web | 27. dubna 2014 v 10:43 | Reagovat

Ta scéna s bratrem a zmrzlinou byla skvělá.
Nic méně na tom rozhovoru se Stefanem něco bude.Je to celkem logicky,že když ji dál jeden ze svých životu tak ona teď žije jeho život.Myslím,že pokud už teď to mezi nima trochu skřípe tak po tomhle zjištění to bude ještě víc v hájí.

4 Kubi Kubi | Web | 28. dubna 2014 v 17:27 | Reagovat

Ta scéna s tou zmrzlinou byla skvělá xD A možná, že to teda mělo nějaké účinky, když ji oživil... jakože získala něco z jeho povahy.. xD

5 Andie Andie | Web | 3. května 2014 v 19:45 | Reagovat

tyjo, to je zase suprový nápad, tohle jsem vůbec nečekala, ani tvé rady "zamysli se nad jejími názory" mi nepomohly :O zní to skvěle, i když pro Andy asi teda moc ne, ale aspoň se budou s Patrikem doplňovat lépe :D
---

už jsem se bála, že jsi naštvaná, že nečtu, a do smrti se mnou "nepromluvíš" :D
prázdniny jsem bohužel neměla, náš ředitel nám nedává volno skoro nikdy :X

6 s. s. | Web | 5. května 2014 v 15:51 | Reagovat

No tak teď jsi mě naštvala :D Je fakt, že se Andy chová trochu jinak, ale všechno jsem to celkově připisovala tomu znovuoživení. Nicméně já bych v takovym případě vyrazila ven, bez Patrikova svolení a zkusila někoho sbalit. Protože pokud v sobě má vlastně část Patrika, jakože něco z jeho duše, tak se bude před klukama chovat jinak a když teď ví/tuší, že se něco takovýho stala, nemyslim si, že by to připisovala tomu, že vstala z mrtvých :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama