30.8.2014 aneb sjetá

1. září 2014 v 0:26 | Andee Waiss |  Diary
Ahojky,

hlásím se vám tu s deníčkem a vskutku trefnou písničkou k mému poslednímu prázdninovému víkendu :-) Určitě na mě budete "pyšné" xD




,,Můžu si taky dát?" Ano, takhle snadno to začíná. Pak si trochu zafrajeříte a najednou... jo, to bych taky ráda věděla. Na to že jsem se vytahovala že nemám prvně jsem dopadla nejhůř. Přibližně dvacet minut si vůbec nepamatuju (a ještě jsem to zjistila jen tím že mezitím odešli ti tři moji nejmilovanější, kamarádka, její kluk a On) a pak to teprve bylo něco. Brnící tělo jako zapuštěné do bahna, hlasitě mlátící srdce až v břiše a pohyb jako by vzduch ztěžkl, neskutečná žízeň a zima a hlas i mimika á la rozbitej robot, navíc často se zasekávající na tlačítku výtlem. Co chvíli sledování času který se mi zdálo že se zastavil a já jsem tam snad tisíc let, nikam nepatřím a jsem vlastně jen na návštěvě, sedící neviditelný divák uprostřed náhodných a nesouvisejících útržků epizod jeho oblíbeného seriálu. Pořád jsem měla pocit že mě někdo pozoruje a tudíž narůstala potřeba a snaha chovat se co nejnormálněji. Nebo mě možná pozorovali doopravdy. A prý jsem mluvila i spoustu konin, takže jsem vážně byla ráda že jsem neměla příležitost mluvit s Ním, který byl spolu s Míšou a jejím klukem na hřišti a rozebíral cosi v Lize šampionů. Mám se prý jít vrátit do doupěte feťáků. Jak ponižující. Až dodatečně mě Míša uklidnila že jsem ani nevykládala žádná tajemství aby se stala tajemstvími veřejnými. Stejně nejspíš o mé lásce k Němu každý musí aspoň tušit. A zrovna dneska Míše oznámil že s onou dotyčnou už jaksi chodí. Nejspíš něco na způsob víkendového vztahu, vzhledem k jejímu nepříliš blízkému bydlišti. Vzpomněla jsem si na situaci na naší milé Vysočině kdy mi kamarádka za mého notně nestřízlivého stavu oznámila fakt že s tím idiotem nejspíš nikdy chodit nebudu. Tehdy mi to bylo jedno, za což jsem dávala zásluhu právě oné roztomilé rostlince která se umotávala i dnes. A já věděla že si ji dám znova. A co na tom že jaksi nejdu rovně... byla to poslední prázdninová noc. To se tedy povedla.

Hate

Takže od rána. Tedy od oněch sedmi ráno kdy jsem se konečně dostala do postele. Nebo spíš od jedné kdy jsem se vzbudila na oběd. Dělala jsem samé obvyklé věci a večer si usmyslela jít s M. zrovna ve chvíli kdy mi volal P. Dostavila jsem se za nimi a byla tam jen s ním, kámoškou a její láskou. Kdykoli dřív bych za tohle seskupení dala nevímco, ale už mi to bylo jedno. Snad jen dokud nepřiznal že s N. chodí. Vztahy na dálku jsem nikdy nechápala a neuznávala, ale pokud je teda dotyčná taková třída aby mu stála za to, jeho věc. Nic jiného stejně nemůžu. Přesto se ke mně choval až moc mile, pouštěl mi videa z Youtube, dělil se o pití i jídlo a toleroval můj antitalent k míčovým hrám natolik že mi dokonce napravoval sebedůvěru vlastním neoprávněným shazováním. Prostě P. ve verzi "nemiloval by mě jen idiot". Bláznila jsem a vlastně byla vděčná když přišli i ostatní a nás najednou bylo nejmíň deset a mé sportovní využití přestalo být nezbytným a on už mi dál neměl čas neúmyslně motat hlavu svou příjemností. Padla na mě melancholie, poté co jsem absolvovala procházku pro další jídlo a pití, několik her a cigaret. Koukala jsem na ně všechny a představovala si jaký to asi bude během školy, jak často se tu společně takhle sejdeme, co budeme dělat v zimě. Neuvěřitelně jsem si na tenhle život zvykla a přišlo mi jako podvod že by měl skončit. A tak, spolu s faktem že jsem nějak mínila zakončit prázdniny, oslavit úspěšné doklasifikace a pomyslně si odtruchlit P. zadanost, jsem nakonec skončila sjetá. Byl to celkem divnej stav, možná trochu nepříjemnej, protože asi v půlce jsem si to uvědomila, přestala se tlemit a uchváceně sledovat hořící oheň páleného oblečení vyřazeného z M. šatníku (samozřejmě, když k tomu jistý idiot pustí písničku "I see fire", nejde se v daném stavu nesmát) a přišlo mi to jako strašnej podvod, okradení sebe samotné o poslední vzácné hodiny volnosti. Celkem se navíc stydím, hlavně co do reputace. Třeba si vzpomínám na chvíli kdy mi M. vysvětlovala postup po příchodu domů a já se rozkecala na téma stíny nejen kolem oka s monoklem od míče. Matinka mi totiž za trávu slíbila další. Donutila jsem tedy dvojče M. kluka mě vyfotit jestli nemám přivřený oči. Kromě křečovitýho výrazu prý nic, takže jsem se už jen dlouho vztekala ať to smaže a nedělá mi s tím nikde ostudu. Paranoia. Nakonec na monokly nicméně nedošlo, ačkoli maminka všechno poznala ještě než jsem došla do pokoje. Nevyváděla, ale nadšená rozhodně nebyla. Ne že bych to čekala. Pustila jsem si League of legends a tlemila se kecům těch postaviček a pochopitelně byla každou chvíli někým zabitá. Přešlo to asi po dvou hodinách a já najednou zjistila že housky s borůvkovou marmeládou a šunkou zároveň jsou ta největší možná dobrota. Ale myslím že bych snědla cokoli. Vážně milé, tou hodinou, ale kromě toho jsem jen obědvala a nic jiného, takže to musí být dokonce pod bazálem. Ne že bych to nějak hrotila, ačkoli míním zas od nástupu do školy začít. Tam se člověk přece jen lépe krotí, když je většinu dne mimo dosah lednice, chodí spát trapně brzo a podvečery tráví venku. Najedu tedy zas na své obvyklé jezení čtyřikrát po přibližně čtyřech hodninách a o vánocích se už nebudu muset děsit každého sousta. Doufejme.

IG: @perfectseasons

Neděle

Ráno jsem se styděla vylézt z domu. Uklidnila a donutila mě až M. připomenutím že to zažil každý (viz. P. v příkopu a její kluk v nemocnici) a já se s ní tedy ve dvě vydala ven. Už tam byla má nejoblíbenější část party a všichni byli relativně v pohodě. Zjistila jsem že jsem zdaleka nejhůř nedopadla, jelikož po mém zamotaném odchodu se ještě pokračovalo a já se tudíž mohla škodolibě a uklidněně tlemit vyprávění jak D. pozvracel snad cokoli co mu přišlo na dosah. I já jsem mívala chvílemi pocit že neudržím žaludek a to jsem toho měla podstatně míň. Pochopitelně se mi takové faux pas nestalo, stačilo když M. interpretovala mé kecy včetně zpomaleného tónu hlasu. Například jsem její peněženku při své žízni pokládala za pití a z P. pořád nevímproč tahala kapesníky které mu ještě předtím došly což jsem nedokázala přijmout. Spoustu z toho jsem si ani nepamatovala. Dřív než na Silvestra to nemíním dát do pusy. Poté mě P. donutil a M. dotáhla si s nima zas zahrát ten fotbalový nesmysl a naštěstí jsme to nestihli dohrát takže jsem ani nepřišla k tělesné újmě protože mezitím přišli i ostatní a nastala celkem dlouhá debata na téma školy a naší nenávisti k ní. Jinak se děly samé pitomosti jako když kluci upalovali sedátko pro děti z nákupního vozíku. Ten plast fakt efektně tekl xD A ano, naše parta má nepopiratelně problémy se žhářstvím a porušováním zákonů (jen v tomhle článku jsem těch průšvihů napočítala hned několik a jistě nejen já). Rozešli jsme se už v sedm jelikož začalo pršet, já šla kousek cesty domů s P. a tam pak hned po večeři málem usnula, což jsem si nemohla dovolit, takže jsem se dohodla s K. na zítřejší společné cestě do školy, několikrát L. odmítla hovor a vlezla do vany, udělala tam ze sebe člověka a šla se vám sem "pochlubit" svým zakončením prázdnin :-)

Untitled

Žijte blaze, nezfetovaně a přežijte následujících deset měsíců,
with love,
vaše zkažená Andee Waiss
 


Komentáře

1 Zoey* Zoey* | Web | 1. září 2014 v 6:40 | Reagovat

Taky to vidím, že se přestěhuju, až půjdu do školy :P když nový začátek, tak pořádně :P
Já jsem v tescu jak v ráji a to si tam nemusím ani nic koupit- prostě zkoumám jídla :D Já bych klidně nosila kabely přes rameno, ale protože už takhle mám zničený ramena a záda, tak to musím střídat :D
Hlavně, že jsi to štěstí měla :D A Patrik- nevím, já vím, že může být hodný, ale nějak to k němu uplně nepasuje :D
Báječná noc :D Lidi, nevím co na týhle rostlince vidíte :D mě stačí ten puch a chci utýct :D
mě by maminka asi slušně zabila :D sice je tolerantní až až, ale tohle bych nepřežila.Hezky ve škole jez :P a neblbni.
Jste strašní pyromani, ale hlavně, že se bavíte.

2 Mary Mary | Web | 1. září 2014 v 9:02 | Reagovat

jeeee stav zhulenia si popisala presne taky akyy ho mavam ja :D to mi je luto ze p. uz je "zadany" ;/ ja to mam s plysakom konecne fajn, po pol roku sme konecne mali sex :) vlastne aj kvoli tomu tie hladovky, teraz mam za sebou trojdnovu a zabralo to tak to chcem praktizovat aj dalej....
btw boruvkovy dzem a sunka znie nahodou dobre :D

3 verrone verrone | Web | 1. září 2014 v 14:09 | Reagovat

tvoj obraz po tejto zázračnej bylinke si opísala presne tak ako dopadla moja kamoška.. ja mávam stavy iba unavenosti a smiechu.. nejako to na mňa nepôsobí no čo ti poviem. :D
ten pán ktorého chceš vyzerá byť fakt toálny debil. sorry ako.
haha, to by bol moc velký problém keby tie tajomstvá povieš..myslíš že to niekto tak hjovorí v tomto stave?

4 Kubi Kubi | Web | 2. září 2014 v 16:30 | Reagovat

Tak my jsem asi fakt sestry!!! Precti wi muj dnesni clanek xD ale ja se citila fakt hrozne a uz nikdy nechci:/ zavidim, ze si muzes hlidat jidlo, ja jsem tu z toho nestastna, mam strach ze priberu, kdyz ani necvicim:/ ach jo... jsem zvedava, jako to bude s mym P. XD jelikoz v patek jsou u nas slavnosti a vubec nevim, jak to bude xD zatim si jen chstujem, kdyz jsem nekolik kilaku od nej xD

5 Andie Andie | Web | 4. září 2014 v 9:07 | Reagovat

koukám že teď jste všichni nějak na trávu, ale zajímavý stav, něco mě i pobavilo a netušila jsem, že se po ní dělá špatně od žaludku :D a závidím ti tvou mamku, já přijít domů zhulená tak dostanu druhou facku o dveře ještě :D
a chleba se šunkou a borůvkovým džemem? no fuj :D ale je fakt, že většina lidí jí asi i horší věci :D
--
upírské odstíny by nebyly klišé :D
na kole nemůžeš jezdit pod vlivem trubko, pokud řidičák máš, můžou ti ho za to i sebrat :D:D
mě ne že by chlastání přestalo bavit, ale po špatných zkušenostech už radši nepiju :D
aa asi spíš polichocena :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama